život se skládá z maličkostí

Nebo právě o tom život je.

Nevím, jak jsem si mohla nevšimnout. 

Normálně vyhazuju věci dřív, než se mému muži zdá, že dosloužily a buď je posílám do dalšího kola, pokud za to stojí a důvod vyřazení byl, že mě zkrátka nebaví anebo je prostě vyhodím. 
Ale tady jsem trošku ulítla.

Vím, že poslední čtyři roky nebyly pro nás jednoduché. Střídali jsme se s mým mužem jak na houpačce, já bez práce, on bez práce, stěhování, dotváření bydlení, tělocvična se vlastně dělala celá, páč tam byla jen omítka, malování, předělávání kuchyně ...

Když jsem sundala povlaky z polštářů v obýváku, už jsem si několikrát řekla, chce to novou výplň i povlaky, ale zase jsem vyprala a povlíkla. Asi to v té chvíli nebylo důležité.

Včera jsem se vyděsila při této opětovné činností a vyhodila čtyři polštáře rovnou. Zbytek vyprala a pověsila. Panebože, koupila jsem si drahé povlaky a jak vypadají? V tom jsem si uvědomila, že sice drahé, ale slouží víc než šest let. Co bych chtěla, proboha?!

Takže v pátek velký plán. Nákup potravin na víkend a v Jysku polštáře, které sice nemají hezký povlak, ani se nedá sundat, ale je to v akci a naše životní úroveň za poslední čtyři roky přece jen trochu klesla na běžný standard, takže to stačí a povlaky ušiju. Ne že by mi vadilo, že ztrátou mojí nejlepší práce v životě, ve které jsem byla hodně úspěšná a 12 let mě naplňovala, se trochu změnil standard našeho života, jen je pro nás s mužem trochu těžký zjišťovat, co si můžeme dovolit. 
A vůbec nemám tušení, kam se ty docela dobrý prachy poděly :-)  
No na druhou stranu byl to docela náročný život.

Takže vyrážíme a můj muž u Jysk říká, co je to tamhle? Neříkal nám někdo, že v Pepco jsou moc hezký věci? No ještě jsme tam nikdy nebyli.

Nemám ráda hrabárny stylu Kik, nikdy tam nenakupuji, ok tak se tam podíváme. No Jysk přišel o kšeft. To bylo něco pro mého muže. On má krámy rád. Už jsme měli dávno vybráno a on pořád ještě procházel prodejnu. Nemám na to nervy ani normálně, já si zkrátka věci, na které už nemám, dlouho neprohlížím a po nehodě bývám trochu netrpělivá :-) Proto zásadně nakupuju přes internet.

Ale nakoupili jsme tam úžasné polštáře s nápisy, který mi připomínají domácnost mojí prababičky, slovenské "staré mami."  Objevujeme, co už bylo objeveno. Taky měla nápisy na polštářích i na stěně, ale samozřejmě slovenské. Už si ale nepamatuji, co přesně tam bylo napsáno.
 I když jsem celkem patriot, nevadí mi anglické nápisy. stručně vyjádří jádro věci, čeština by to musela někdy velmi opsat. Není úplně přímočará, i když je malebná.

Nechali jsme tam bratru sedm stovek, ale jinde bych to za tento mrzký peníz nenakoupila.

No, proklínám mého muže.

Páč se tam vrátím, na všechny úžasné věci jsme neměli. Není to hrabárna. Když jsme odcházeli, volám na velmi sympatickou prodavačku, už sem nikdy nepřijdeme, máte tady krásné věci.

Ale vy se vrátíte. 
Má pravdu. Určitě jo. Příští měsíc už se těším. Minimálně koupím krásné lahve na mátový sirup.
Líbilo se mi tam. Člověk nemá dát na první dojem. 

Jo koupili jsme dva stejné polštáře. Zaujaly mě. Volně přeloženo: Žádné místo není jako domov, polštář Malé věci dělají život velkým a dva povlaky růžový a šedý. 
Po trápení s Justýnkou jsme si museli udělat radost.

Život se přece skládá z krásných maličkostí.

Tento týden neděláme radost jenom sobě. Dárek pro vnoučata na dnešek. 
Světem vládne Ariel a auta z Lidl.

S dalšími dvěma vnoučaty budeme opět recyklovat a tentokrát po zoo tvořit roboty. Dvoudenní hlídání chce malou přípravu. Sbírám plechovky a koupila jsem čerstvé mléko, i když si jej dávám jen do kafe. 

Ale budeme na robota potřebovat právě tuto krabici.

Život se skládá z maličkostí. Takže ještě slunečnice pro slunečnici. 

Opět.
Hezký víkend.