pondělí 17. července 2017

v nohách mám už ...




Nedělní cesta na hrad Kokořín byla krásná, ale dlouhá a hodně do kopce. Jak jinak, je to hrad. 
No tisíc mil to samozřejmě nebylo. Hned na začátku asi po ubohých deseti metrech jsme s mým mužem konstatovali nezávisle na sobě jako jeden muž, že už nemůžeme :-). 
Já po nehodě, on s bolestmi zad. Proti nám se vraceli od hradu rodiče s malými dětmi a tak povídám, panebože podívej na ty malé děti, to musíme dát, ne :-)? Měl to být samozřejmě vtip, to my umíme být vtipní. Ani na chvíli jsme neuvažovali, že bychom to vzdali. Já jsem tedy chvíli koketovala s vláčkem na ceduli, která zvala ke svezení až nahoru, hledat jej se nám však nechtělo.
Příroda okolo, pískovce byly natolik krásné, že jsem se rozhodla dát do příspěvku jen fotky cesty a samotný hrad až v příště. Místy jsem se bála podívat dolů, protože jsme byli dost vysoko. 
Třeba se dnes pokocháte se mnou.
Opět krása za našimi humny.















4 komentáře:

  1. Na Kokořínsku je krásně, takže věřím, že cestou na hrad bylo čim se kochat. My jsme tam byli jednou na víkend a tuším dvakrát jen na jednodenním výletě a pokaždé se nám to líbílo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme tam právě ještě nikdy nebyli. Je to krása. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Vidíš, další místo, které mi uniklo. Byli jsme ,,naproti" v Českém Ráji, ale kokořínsko zatím neznám. A skály...to je moje:-). Díky za prohlídku a těším se na fotky z hradu.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Henrieto, jsem ráda, že procházka na blogu není jen pro mě :-) V Českém ráji jsem byla několikrát, ale Kokořínsko taky objevuji teprve teď.

      Vymazat