pátek 8. prosince 2017

už nikdy...?!


Myslela jsem, že už se k tomu tady nebudu nikdy, ale už nikdy vracet, 
i když to se mnou pořád žije a zřejmě ještě dlouho bude.
Život ale míchá karty podle svého.
Myslím tím svoji únorovou nehodu. Někteří z vás ví.
Pořád se léčím, páč prasklá lebka, jako když nakrojíš jablko téměř do poloviny a těžký otřes mozku prý není jen tak. Zvýšení prášků, znovu CT hlavy a EEG mozku, což je prý v normě. 
To mě teda upřimně fakt naštvalo. Jaké v normě??!! 
Chtěla jsem být nad průměr a vědět, že mozek opět funguje nadstandardně 
jako před nehodou :-) 
Ale je pravda, že pořád mám problém s krátkodobou pamětí, se soustředěním, občas jsem dezorientovaná v prostoru a čase a nemůžu číst knihy. 
Má to ale i nesporné výhody, pořád se dozvídám něco nového, i když okolí samozřejmě otravuje vyprávět mi znovu, co už bylo vyřčeno...
CT zad bylo horší, ale to mě nepřekvapilo. Mám pořád silné bolesti v místě, kde do mě auto vrazilo, jde mi to až do nohou a paralyzuje chůzi. Jsou tam změny, které tlačí na kořen nervu.
A teď se konečně dostanu k tomu, proč je tento příspěvek na světě. 
Omlouvám se, ten úvod musel trochu být, aby bylo srozumitelné to hlavní.
Včera jsem se připravovala na to, jak budu zrychleně vyprávět rehabilitačnímu lékaři o tom, jak mě srazilo auto, páč vyprávět to už mě fakt nebaví, ale bylo mi jasné, že musím. 
Když jsem si pracně v hlavě vše zrekapitulovala, zazvonil mobil. 
Vidím neznámé číslo, bože to bude zase po ránu nějaká reklamní akce.
Zvednu telefon. 
Volají z rehabilitace a zpráva mě fakt úplně paralyzuje a zmohu se jen na "ježíši".
Nejezděte, lékaře srazilo auto.
Bože, co to je???
Tak to mě dostalo, i když lékaře ještě neznám osobně.
Tak tomuhle lékaři to v nejbližší době pravděpodobně neodvyprávím a bylo by to teď tak snadné.
Jsem povahou optimista, takže jak hrozné bylo moje zranění, jsem si uvědomila až nyní po obdržení bolestného od pojišťovny.
Vím, měla jsem mít z té sumy radost, ale prachy nevrátí nic zpět, nic není jako dřív. 
S pojišťovnou jsem jednala až po půl roce na popud mého muže, já sama jsem na to kašlala.
Ještě mi vynadali, že se hlásím pozdě. Vzhledem k tomu, že to hlásila policie a viník, jsem měla za to, že je to dostačující a fakt jsem na to ani neměla myšlenky a bylo mi to upřimně naprosto fuk.
A když přišla před pár týdny ta částka o dost vyšší, než bylo očekávání, a já znám moc dobře ze své praxe, jak pojišťovny fungují, došlo mi místo radosti, jak vážné to asi bylo.
Navíc prý je to suma základní, páč se předpokládá, že budu mít následky.
Ale dost už o tom. 
Mám šťastnou povahu, nechci to řešit, je mi de facto celkem dobře, mám chuť zase na kreativní práci, směju se a mám radost z každého dne, kdy mi je o trochu líp, takže vlastně se nic neděje.
Promiňte mi ten návrat, víte, že tady o tom moc nepíšu, ale včerejší událost mě dost zaskočila.
A kdo se chcete zasmát, páč si myslím, že jsem tady byla fakt vtipná, ještě jsem všechno, co se mi stalo, nevěděla, přečtěte si, co jsem po nehodě napsala, 
a možná vám bude dávat větší smysl i ten anděl na úvodní fotografii.
A už nikdy...?! Teď fakt nevím.
Život je jen náhoda ...., tuhle písničku miluju.

12 komentářů:

  1. Co k Tvým slovům napsat. Myslím, že asi jen to, aby ten Tvůj anděl strážný nad Tebou stále bděl. A hlavně, aby vše i nadále bylo v tzv.relativním stavu vzhledem k vážnosti Tvého úrazu. Určitě jsi šťastná povaha, jak píšeš, protože Tvoje příspěvky nejsou plné stesku, jsou zajímavé, vtipné.
    Takže Marti, jen všechno dobré Ti přeji!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haní, moc ti děkuji a těší mě, že ti moje příspěvky připadají zajímavé a vtipné :-) Měj hezký víkend.

      Vymazat
  2. Krásné odpoledne,Marti zažila jste si ,ale přežila a věřím,že to bude časem lepší a lepší.My jsme měli se starším bráchou a taťkou jako děti autonehodu.V autě jsme tenkrát vezli pytle s vápnem a dostali jsme smyk.Z pole sváželi jezeďáci řepku a trousili ji na silnici.Převrátili jsme se na střechu do příkopu a pytle se roztrhaly a vysypaly na nás
    Byla to hrůza než nás vytahali ven.Naštěstí jsme byli jenom pomlácený.Tak vám Marti přeji hodně zdravíčka a hezké dny. Marzina

    OdpovědětVymazat
  3. Paní Slunečnice, v květnu jsem zažila boční náraz do auta, ve kterém jsem jela. Trošku mi cukla hlava - dostala jsem kupu tabletek a krční límec a celkem rychle jsem se zotavila. Počátek září a šílená bolest levé ruky, doktoři si vás přehazují jak horký brambor a výsledek, že to je od té srážky. Já si myslela, že mám skřípnutý nerv. Po odblokování páteře chodím na rehábky, ruka mi brní, reaguje na teplo a zimu, mám problém se zapínáním knoflíků, zavazováním tkaniček, zipy, zvládám strašně špatně stáhnout si kalhoty nebo kalhotky nebo rukáv od svetru, neumyjete si vlasy nebo krk, nepřeperete prádlo, nic neunesu ani hrnek s kafíčkem. Jsem unavená a hlavně, strašně naštvaná. Co budu dělat jak se to nezlepší? Myslím si, že v pozdějším věku takové úrazy jsou velmi zlé, špatně se hojí a moc, moc dlouho bolí. Držím vám palce, ať je lépe. Já stále ještě doufám a věřím. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, já myslím, že je to u vás příliš krátká doba. Mně to taky tvrdí a stalo se mi to 1.2. Určitě se to zlepší a umím si představit, jak je vše zvládat těžké. Před časem mi na pravé ruce operovali karpální tunel, takže jsem taky byla na práci s jednou rukou a obléct si podprsenku bylo nadlidské úsilí :-) Určitě to bude lepší, je to opravdu krátká doba. Já mám něco podobného s chůzí, hrozně to bolí a musím odpočívat, ale určitě bude líp. Mějte se.

      Vymazat
    2. Paní Slunečnice, psala jsem to proto, že si ani nedovedu představit, jak trpíte po takovém neštěstí, když to přirovnám k sobě. Přeji hodně zdraví a zlepšení stavu. Zdraví Iwka

      Vymazat
    3. Iwko, no já myslím, že ty bolesti budou podobné a možná Vaše nyní mnohem větší než moje a myslím, že člověku nejvíc vadí, když není úplně soběstační a s jednou rukou to tak je. I já vám přeji, ať je líp.

      Vymazat
  4. Mňa nič nezrazilo, ale veľa krát myslím na to, že to musí byť strašná bolesť, veď stačí že človek zakopne a bolí ho od palca celá noha, potom kríže atď. a čo potom keď auto "zakopne" o človeka, to musí byť hrozné. Držím palce, nech sa Marti čím skôr vyliečiš. Dúfam že odškodnenie použiješ na nejakú krásnu cestu do tepla, alebo neviem, na niečo čo ti urobí radosť. Krásne sviatky prajem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitko, ono to zpočátku bolí míň než ten naražený palec. Říká se tomu hodina milosti a opravdu to tak je. Necítila jsem zpočátku nic, ani jsem nevěděla, že jsem rozbila nárazem čelní sklo auta a že jsem letěla víc než 17 metrů vzduchem. Když jsem se probrala na zemi, cítila jsem trochu záda a rozbitou krvácející hlavu, ale nic hrozného. Za to v nemocnici a fakt to snad bylo po té hodině, začaly strašné bolesti, zpočátku hlavně v zádech a potom i hlava a než mi dali utišující drogy, tak to bylo nesnesitelné a celkem jsem fňukala. Zatím jsou peníze na spořáku, na cestování se necítím. Zvládám tak cestu na Moravu a tam jedu příští týden a vlastně možná po tom ani teď moc netoužím. Děkuji ti moc a přeji ti pohodový advent.

      Vymazat
  5. Cesty poutníků jsou nevyzpytatelné a já jsem ráda, že mi jedna vyzobaná slunečnice přišla do cesty, mám ráda její nadhled a její jinakost i s rozdělenou lebkou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, dojala si mě, Blondýnko :-). Asi to dělá ta prasklá lebka ...

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.