sobota 6. ledna 2018

"buďte zdravá feministka"


Po dlouhé době jsem si koupila "slepičí časopis".
Tedy rozuměj ženský. Občas to dělám, abych se pokochala drahými kabelkami, které si nikdy nekoupím, abych zjistila, který krém použít a probudit se krásná, což se mi fakt nikdy nestane, či abych si prohlédla krásné ženy ve spodním prádle bez lítosti, že já už tak vypadat nikdy nebudu.
A taky kvůli článkům o vztazích či výchově, obojí už neřeším, ale přesto mě to zajímá.
Tentokrát je v posledním Glancu docela dost zajímavých článků, sice mě nijak neobohatí, ale nahlédnu do jiných životů a občas je to důvod k zamyšlení.
Na začátek musím předeslat, že nejsem žádná feministka.
Nevím, komu byl určen článek Chcete chlapa, ne pomocníka, natož chlapa - dítě. Ženy, kterých se to týká, pravděpodobně po dlouhých letech v zajetých rituálech nedokáží již nic změnit a dívky, kterým by rady něco daly, si zase těžko tento článek přečtou.
Nebudu se tady rozepisovat o článku dopodrobna a je mi líto, že vám na něj nemůžu dát odkaz.
Tento článek prý inspirovaly ženy, které doma nejsou spokojené. A přiznávám, že některá větná spojení mě fakt vytočila.
Fakt nejsem feministka, ale spojení chlap pomáhá či nepomáhá v domácnosti, mě trochu vytáčí. Jak pomáhá?!! Domácnost přece není jen moje, je nás obou, tak jaké proboha pomáhá. Podílí se na domácnosti jako já. Nechci říct stejně, na to si nehrajeme, prostě podle potřeb, nálady, možností v dané chvíli dělá a dělal každý z nás, co je potřeba, někdy víc, někdy méně.
V článku je jedna pravda, se kterou souhlasím. Ženy si stěžují na muže, ale přitom je vlastně nechtějí k ničemu pustit, raději si to udělám sama. On to neudělá tak dobře jako já. Ano, někdy je to pravda a už jsem schopná mávnout nad tím rukou, bože, zas si při luxování neodsunul židli. Ta doba, kdy jsem potají zpočátku společného života něco po mém muži napravovala, je už dávno za mnou. Není to důležité, zda to udělal přesně jako já a kvůli tomu fakt neumřeme.
Tady platí dle mého víc než kdekoliv jinde, jaký si to uděláš, takový to máš. Znám dost příkladů ze svého okolí. A táhnout pytel brambor tramvají, když se muž s autem válí doma na kanapi, fakt nechápu a přiznávám, že mi té ženy nebylo ani trochu líto.
Jeden odstavec článku s titulem Doma nic nedělá, ale má jiné přednosti, mi přijde, promiňte fakt vtipný: Tak si říkám, že mám kliku. Nepije, nekouří, nebije mě ani malýho, chodí do práce a není na podpoře, tak bych vlastně měla být spokojená .....
Nevím vůbec, k čemu je tento článek dobrý a ani nevím, jaký závěr měl být z toho vyvozen. 
Je totiž zakončen tím, že vyvléct se ze vztahu a zabít v sobě tu superženu, která si chce vše dělat sama a pak je uštvaná a rozmrzelá, lze jen rozvodem.
Někdo může říct, to se jí to mluví, v jednom vztahu 39 let, tak už všechno ví. 
Ne, neví vůbec nic. Jen se vždy snažila používat selský rozum a neutéct hned při první kolizí.
A léta nebyla vždy krásná a tvrdit, že jsme se nikdy nehádali, nikdy jsme nebyli na rozvod, nikdy to nebylo šílené, nikdy nebyla tichá domácnost, to bych lhala. Ale i přes ta dlouhá léta jsme žili spolu a vedle sebe jako dvě osobnosti, které ani po letech neztratili schopnost spolu komunikovat a povídat si. Můj muž mi nikdy nepomáhal, podílel se na našem společném životě ve všech oblastech bez vnímání mužských a ženských rolí. Nejsem a nechtěla jsem být superžena, jsem nedokonalá, a tak rozumím i mužské nedokonalosti.
Na závěr jednu vtipnou historku z článku. Matka 13 měsíční dcery vyrazí poprvé od porodu do práce a s dcerou je doma její otec. Volají si a muž říká, že dítě už spí. A jak jedla, snědla všechno? Na druhé straně je dlouhé ticho. Já jsem idiot, zapomněl jsem jí dát oběd... 
No evidentně dítě hlady nezemřelo.
Panebože a já teď vůbec nevím, proč jsem dnešní příspěvek vůbec napsala.
Kdo jste dokázali dočíst až sem, berte to to jen jako moje zamyšlení. 
Už si dlouho zase slepičí časopis nekoupím.

12 komentářů:

  1. Byla jsem stastna 17.let i presto,ze manzel ani nepomahal ze jsem se snazila byt superzena,supermatka..Mel jine prednosti..Nikdy jsem si nestezovala a kdyz...jen jemu.Co me mrzi,co me trapi.Presto on Donchuan nevydrzel a nasel si jinou pani.Dle jeho slov slabsi...Jsem po letech znova vdana,stastna.Manzel nejen pomaha nybrz podili se na chodu domacnosti.Ma zase jine vady stejne jako ja.Proto podle me je dobre si rici co chci a co uz ne a prijmout chyby toho druheho.Komunikovat,travit spolu cas a veci resit...Mejte se sedmikrasne. JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, děkuji za komentář. Ano, je to přesně tak, o mně. Co ještě můžu a co už ne. I já vám přeji pohodové dny a krásný víkend. U nás svítí slunce, u nás je jaro :-)

      Vymazat
  2. Paní Slunečnice nejsem feministka, ale na hlavu si nenechám od nikoho nakadit, ani od manžela, ani od nadřízených. Můj muž občas řekne, že ty tu máš takový bordel, tak mu připomenu, že je to i jeho bordel, protože tady nebydlím sama a ob den umývám WC a kdyže jsi ho myl naposledy ty? Já se snažím, abychom se měli dobře, takže se i on musí snažit. Nejsem jeho služka, ale ani on není můj sluha. Každý z nás je na něco šikovnější, tak podle toho se dělají práce doma a kolem domku. Spolu trávíme dost času turistikou, a co nemohu dělat já, tak proč bych nedovolila manželovi? Já musím mít také svůj čas pro své zájmy. Nejsem super žena a ani on není super muž. Myslím, že oba víme nejlépe, co doma máme a jak se spolu máme. A slepičí časopisy nekupuji, protože jsou asi pro jinou skupinu žen, než jsem já. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, tak to já zas slepičí časopisy občas můžu, odpočinu si u nich a někdy se na ně po těch těžkých tématech, co občas načítám, vysloveně těším. Jinak se vším souhlasím. Hezký zbytek víkendu.

      Vymazat
  3. Marti, dočetla jsem až nakonec a mám to podobně. S manželem se staráme oba, každý dle času a možností.
    Ráno z minulého příspěvku bylo opravdu nádherné a hru z předminulého vůbec neznám. .o)
    Přeji Ti krásný tříkrálový večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé Dáši, děkuji za souhrnný komentář :-) Hezký zbytek víkendu.

      Vymazat
  4. Jsem rozvedená, ale ... s dnešním rozumem a odžitými zkušenostmi, byli bychom dokonalými manželi, škoda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to mám jedinou odpověď, kterou se řídím. Lituj jen věcí, které můžeš změnit. Ostatní za to možná vůbec nestojí.

      Vymazat
  5. Ahoj Marti, vidím, že Tě písmenka v časopise dobře vzala, ale já Ti chci napsat něco jiného. Víš jaká je emancipovaná žena? Ta, která má doma manžela Emana cipa. A možná si za to může sama, né? Měj se krásně. Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, hahahaha :-) Vtipné, pobavilo :-) Hezký zbytek víkendu.

      Vymazat
  6. Nejsem ideální žena, takže nečekám, že můj muž bude ideální. Na něčím zamhouřím oko já, nad něčím on. Tipuju, že tenhle článek budou stížnosti sesbírané po netových diskusích a k tomu dokoptěný nějaký závěr. Zabíjení superženy, co si dělá všechno sama, rozvodem mi přijde legrační - po rozvodu se zrovna to "dělám si všechno samaů nezmění. Pokud má dotyčná doma totálního ignoranta, co fakt jen leží na kanapi a nechá se obsluhovat, tak jí jistě bude líp (protože se o něj nebude muset starat), ale tu superženu, co si udělá všechno nejlíp to spíš přiživí. Navíc jsem na rady, že nejlepší řešení je rozvod, docela alergická. Dospělí by se snad měli alespoň zkusit domluvit. Ale moc ten článek hodnotit nechci - nečetla jsem ho...
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je asi pravděpodobné, že je to posbírané z diskusí, páč jinak nevím, kde by k tomu přišli. Hezkou neděli.

      Vymazat