Honkong versus slepice

Každý den dostávám reportáže z Honkongu a z Číny. 
Dcera mi posílá fotky a zprávy. 

Na facebooku se setkáváme většinou ráno, já vstávám a Tereza má odpoledne. 

Před odjezdem mi říká Lolinka: babičko, byli jste v Číně? 
Ne nebyli. 
No to tam musíte. 

Broučku, tam se babička pravděpodobně už nepodívá. 
Babi, proč? Babička je momentálně ráda, že dojede za tebou. 

Do tohoto rozhovoru mi předvádí Alánek pantomimou vzlet letadla, aby bylo jasné, jak se tam dostaneme. Oba vědí, kam pocestují a už mají téměř sbalené svoje malé kufry na kolečkách. Na každou cestu je dcera připraví, prohlíží si v dětské knize Honkong, která byla za tím účelem koupena, aby věděly, jaké to bude a oba se moc těší.

Tak nakonec tam aspoň každé ráno nahlížím.

Včera před polednem byla naše debata vtipná.

Mami, prohlédni si fotky, už jsem je dala na faceebook.

Jo prohlédnu, ale teď nemůžu, letím fotit slepice.

Slepice? 😂

No, nešla jsem samozřejmě fotit slepice, i když nakonec jsem si tam fotila jednoho krocana pro sebe a furt se ke mně otáčel prdelí, tak jsem tam stála snad deset minut. 

U nás byla Velikonoční výstava chovatelů a po loňském debaklu, kdy mě stálo velké úsilí nafotit do novin vůbec nějaké lidi, páč jsme přišli až odpoledne, a kdy mi musel stát modelem můj muž, jsem tam nemínila letos vůbec jít.

Dotaz z redakce, prosím nechystáš malou reportáž? No tak jo, s odporem, ale je to kousek.

Už doma jsem se rozhodla, že letos pojmu reportáž jinak a beru si diktafon. Určitě tam bude někdo z vedení spolku, výstava je velmi vyhlášená a sjíždějí se tam lidé z celého širokého okolí a dokonce i z hodně vzdálených míst Děčín, Sokolov a spoustu dalších. 

To samozřejmě před výstavou nevím. 
To se dozvím až tam, páč toto hobby mě fakt míjí.

Nakonec je na výstavě natřískáno, spoustu atrakcí pro děti, tak jen cvakám. Uvědomuji si, že jsem tady potřetí, ale vždy na podzim. Na Velikonoce jsem tady nikdy nebyla.

A zase fotím malování na obličej. 
Na příští akci se už snad nechám pomalovat i já. 

Paní malířka mi dovolí zveřejnit její fotku i soukromě tady na blogu, páč mě hlavně fascinuje její ruka, která jí slouží jako paleta.

Zajímavých zvířat pro mě tady teda není.

A když si postesknu před mým mužem, tak říká, venku máš ještě husáka.

Ježíš, jakého Husáka?

Vidím brejle a Gustava.

Proč je tady proboha někdo za Husáka?!

No venku v ohradě.

V ohradě???!!! Jo, ty myslíš housera...

Doma zpracovávám z diktafonu, co jsem se dozvěděla a hrabu se ve spoustě nakonec velmi povedených fotek. Tak to byla moje pracovní a vtipná sobota.

Dnes mám v plánu jen lenošení.

Hezkou sváteční neděli.

P.S. Zapomněla jsem v týdnu připomenout výzvu. Kdo chcete můžete se přidat. Ještě je čas. Já taky nejsem ještě vůbec připravená.