úterý 19. června 2018

artyčoky


Do mého virtuálního receptáře už dlouho nic nepřibylo. 
Vypadá to, jako bych ani nevařila.
Ale vařím. Naše oblíbené letní jídlo koprovku s knedlíkem a vejcem na tvrdo, to milujeme, rizoto, prostě samá rychlá jídla. Nechce se mi s ničím hrát. Anebo plněnou krůtí roládu, kterou jsme koupili v Lidlu, hotovou, tedy syrovou. Je výborná a už jsme si ji koupili dvakrát. V létě se nerada zabývám dlouho vařením. Vlastně v posledních letech nerada dlouho stojím u sporáku, říkám, že už mám za ta léta odvaříno. 
Většinou u toho ještě něco píšu pro noviny anebo na blog, a občas se mi stane, že si vzpomenu, že vařím, až se valí kouř z kuchyně přes dlouhou chodbu do obýváku a já pak svůj výtvor za stálého míchání liju přeneseně i opravdu "do hajzlu". Za poslední dva roky se mi to stalo už dvakrát.
Takže asi tak. 
Artyčoky, přiznávám, neumím koupit a ani bych je asi neuměla zpracovat. Tedy syrové. Navíc by to bylo dost pracné a Italové to umí líp. Používám tedy naložené artyčoky, tentokrát grilované.
Nedělní oběd stehenní řízky osmahnout na oleji, okořenit citronovým pepřem osolit a trochu podusit. Přidat nakládané artyčoky a už nic jiného, aby se jejich chuť neztratila. Trochu podusit, aby se chutě propojily, zahustit trošku solamylem a je hotovo. Jako příloha mimo jiné domácí nakládané žampiony a bylo to skvělé jídlo. 
Artyčoky jsem použila i jako náplň pečených brambor, ale musím přiznat, že i když to bylo skvělé, náplň z nakládaných sušených rajčat je výraznější. Ale byl to rychlý oběd pro návštěvu.



P.S. Dala jsem na blog jen zmínku, takže opět jen zmínka. Naše životní situace se po dvou měsících změnila, už jsme ji museli řešit, protože můj zdravotní stav se zhoršoval každým dnem. Takže jsme opět sami a já vařím jen to, na co máme chuť s mým mužem. Ale pořád mi není líp, jsem hrozně unavená, mám pořád bolesti hlavy a vlastně cítím pocit marnosti a velkého ponížení. A pořád se přesvědčuji, že nemůžu zachraňovat život někomu, kdo si toho vůbec neváží, na úkor svého vlastního života. To je jen na okraj, víc se tady k tomu vyjadřovat už nebudu.

24 komentářů:

  1. Milá Martino,
    hned po ránu jsi mě rozesmála tvými jadrnými výrazy ;-)
    Mám ráda spisovnou češtinu, ale někdy je potřeba nazývat věci pravými jmény a ty je vždy umíš v textu vystihnout! Přiznám se, že i já se snažím si vaření v letních měsících ulehčovat o čas i práci.
    Ale třeba artyčoky znám jen z časopisů a to i ty nakládané ;-)
    P.S. Chápu tvé pocity! Ale opravdu zdraví máme každý jen jedno! Nezavděčí se člověk všem! Tečka !

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já jdu s pravdou ven - artyčoky jsem ještě nejedla, nekoupila a neumím je připravit. Avšak vše je přeci jednou poprvé, že? Vždyť ještě toho mám tolik před sebou, na vše dojde :o)).
    Martinko, komu není dáno shůry, v apatyce nekoupí a jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Kdo nechce, tak nechce i kdyby ses přetrhla. Víš co? Chraň sama sebe, své zdraví. A tečka!!!!
    Přeji ti návrat energie, dobrých pocitů a hlavně radosti.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, zkus ty nakládané, jsou výborné a dají se použít na tisíc způsobů i do těstovinového salátu. A děkuji ti moc.

      Vymazat
  3. Ahoj Marti, artyčoky jsem chutnala zatím jen jednou, před několika lety a nějak mne nezaujaly. Říkala jsem si, že jim dám ještě šanci, že to mohlo být přípravou...ale doposud jsem je podruhé nejedla. No, třeba už je načase :)
    Je mi líto, že máš trápení, nejen zdravotní, ale i srdeční. Všechno má svůj důvod, proč se to děje právě teď a právě takhle. A co jsem měla možnost tě z tvých článků za těch pár měsíců poznat, vím, že ty se s tím popereš s vervou sobě vlastní. Držím palce a přeju sílu!!
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péti, nám ty nakládané chutnají moc. Do syrových se mi pouštět nechce a já taky zkouším vše, co neznám. A díky za povzbuzení.

      Vymazat
  4. Marti, jsem další v řadě, která artyčoky, nejedla a nevařila, ani ty nakládané. Tvoje recepty jsou vždy lákavé.
    A k té poznámce, nic se nedá lámat přes koleno a na úkor svého zdraví už vůbec ne!!!
    Přeji lepší dny. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, zkus to. A děkuji ti. I ty se měj krásně.

      Vymazat
  5. Hezký den Marti, já jsem artyčoky taky ještě nejedla.Můj muž mi včera večer,když jsem se ptala co vařit dnes k obědu řekl,že by si dal znojemskou omáčku.Houskový knedlík jsem měla v mražáku (můj domácí)a tuhle omáčku jsem vařila snad poprvé a byla moc dobrá.Jinak přeji ať se zdravíčko zlepší a je dobře.Stalo se to i nám,pomáhali jsme a žádná vděčnost.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, ono mi vlastně ani nešlo o vděčnost, vždyť to bylo moje svobodné rozhodnutí, ale o slušné chování a trochu úcty místo ponižování a braní, jako by to byla snad moje povinnost. Nic jsem nedlužila a nic nedlužím. Děkuji za přání a měj se krásně.

      Vymazat
  6. Je čas jít dál. Já v poznávání pro mě neznámých ingrediencí, ty v poznávání toho, co potřebuješ sama. Martinko, šťastnou cestu. Marcela

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, oběd vypadá velice lákavě a s artyčoky jsem se také ještě nesetkala. Někdy si někteří musí rozbít tzv. hubu sami, aby pochopili, co pro ně druzí dělají. Nevím přesně o co jde, jestli mi něco uteklo, ale Marti, mysli hlavně na sebe. Zdraví nám nikdo nevrátí.
    Přeji příjemnější dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, a byl výbornej. Ono ti vlastně nic neuteklo, já jsem toho moc nepsala. Prostě jsem dělala dva měsíce pečovatelku za pomoci mého muže nejsobectějšímu a nesoudnému a arogantnímu člověku, který pro nikoho nikdy nic neudělal a rozeštvával rodinu atd. a sám vyžadoval péči, jako bych byla služka. To je vše. Víc toho říct nemůžu, páč bych se snížila na stejnou úroveň. Díky za tvůj zájem.

      Vymazat
  8. Jsem ráda, že nejsem jediná, jejíž zkušenosti s artyčoky jsou nula :-D.
    Přeju ti, ať se dáš brzo dohromady fyzicky i psychicky (je cítit, že to, co máš za sebou i to, že jsi to musela rozetnout, tě vyčerpalo tak i tak)

    OdpovědětVymazat
  9. Čím starší, tím více zjišťuji, že v rámci zachování vlastního já, musím prosazovat sobce v sobě. Pokud bych tak neučinila, můj život by byl jako trhací kalendář.
    Opatruj si své já, je to důležité. ..a rozmazlovat se dobrým jídlem je součást.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, já se snažím myslet na sebe, ale tady se mi to nepodařilo. Díky moc.

      Vymazat
  10. Marti, to tedy vypadá na velkou mňamku :-). Hned bych si dala říct ;-).
    A pokud jde o Tvůj dovětek, nejsem tedy úplně v obraze a jak je vidět Ty asi ani více psát nechceš, což chápu, ale jak napsala Blondýna - snaž se, co to dá, neber si NIC osobně, i když to vypadá, že musíš - nemusíš!Je to hodně těžké, ale člověk se o to musí pořád snažit. Opatruj se a pečuj také o sebe.
    ZaZa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zazi, moc děkuji za slova podpory. Pomáhá mi to. Měj pěkný víkend.

      Vymazat
  11. S artyčoky nemám v kuchyni žádnou zkušenost. Tohle je docela prima recept, vypadá to moc dobře. Marti, moc ti přeji, aby zkušenost, kterou máš byla tou, která tě posílí a ne tou, která tě bude ničit. Tvoje rozhodnutí bylo v danou chvíli to nejlepší, ostatní hoď za hlavu. Já vím, ono se to řekne...:-).
    Měj se faj
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hnerietko, i tobě moc děkuji za slova povzbuzení. Už se trochu odlepuju od země, ale prý to ještě potrvá. Měj pěkné dny.

      Vymazat
  12. Marti, máte za sebou těžké období i rozhodnutí! Teď mysli hlavně na sebe!
    Jinak jsem doufala, že mě naučíš připravovat artičoky, taky používám ty naložené!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, to asi nenaučím. Už jsem línější než dřív, takže patlat se s něčím mě už fakt nebaví :-) Moc ti děkuji a měj se krásně.

      Vymazat