vesnice roku

archiv obce

Původně jsem o tom na blog psát ani nechtěla. Ale týká se mě to kupodivu hodně. 

Musím říct, že teprve ve čtvrtek po pěti letech bydlení v obci, jsem si uvědomila, že jsem asi patriot. Když starostka hlásila večer rozhlasem, že máme v krajském kole za Středočeský kraj Zlatou stuhu a jsme Vesnicí roku, zařvala jsem radostně hurá, a kdybych si mohla poskočit, tak bych si poskočila. Postupujeme do celostátního kola. Včera jsem se hned se starostkou sešla, abych mohla aktuálně napsat článek o tom, že máme zlatou a ona mi vyprávěla, jak byla při vyhlašování nervózní. Nejdřív se předávala ocenění, pak diplomy, potom ostatní stuhy, a když zbývala jen zlatá, zalila ji taková radost, že při přebírání ceny nemohla chvíli promluvit.

Není to první ocenění. 

Obec se do soutěže přihlásila před pěti lety a každý rok bylo nějaké ocenění. 

V roce 2016 Bílá stuha za činnost mládeže, v loni Modrá za společenský život. 

Promiňte, právě jsem dopsala článek do novin, tak se rozepisuju. 

Ale trochu jsem se chtěla pochlubit. Možná se ze mě stal patriot díky novinám, protože sleduji dění v obci asi víc, než bych sledovala soukromě. 
Ostatně spoustu akcí, které se u nás konají, na blogu zmiňuju. 

Možná díky tomu si s mužem začínáme víc připadat, že sem patříme. 

Ostatně já jsem se stala tady nechtěnou "celebritou" už vloni 1. února. 

Téměř všichni vědí, to je ta, co málem umřela. To je ta, co ji srazilo auto na chodníku. 

Ale myslím, že teď už mě vnímají trochu jinak. Jen otázky, jak jsem na tom, nepřestávají. Ale už mě i soukromě žádají o fotky z akcí, takže snad novinařina překryje moji "nechtěnou a nežádanou" slávu.

Při psaní článku jsem se musela bránit osobním pocitům a názorům, to do novin nepatří. 

Asi jsem opravdu patriot.