pátek 7. září 2018

hlídání mezi šiškami



Na terase v Praze u dcery jsem moc ráda. Jste blízko korun stromů plných šišek, okolo samá zeleň, koukáte na Stromovku a dole je slyšet ruch velkoměsta. 
Dobrý kontrast.
Stavíme věže a musí se porovnávat, která je vyšší, a garáže a žirafy, lego tentokrát vládne. 
A už jste si někdy na nohy namalovali žabky, jako Alánek?
Hugo pobíhá kolem nás a někde je i Elza. Obě kočičky jsou hodně stejné, takže je těžko rozeznávám, ale Elza je o hodně větší, Hugo je ještě kotě. 
Doufám tedy, že na fotkách je on. 
Kromě lega ještě píšeme. Obě děti dostaly od nás notýsky s trhacími listy, a tak toho musí hned využít. Lola začíná psát a já ji musím diktovat písmenka slov a ona vše krásně napíše a všichni dostaneme lístek se svým jménem, který si musíme nalepit na oblečení. 
Dcera odvypráví historku, při které nám s mužem tečou slzy smíchu. Při jízdě metrem se Lola ptá neustále, jaké je to písmenko. 
Ve vagonu je hydrant a Tereza se ptá Loly: no jaké je to písmenko?
A Lola: no to je Š jako hovno😂 
Píšu, tak jak bylo řečeno, tohle musím zaznamenat. 
Je vidět, že písmenko vlastně poznala správně.
Večer při uspávání se ptám, budeme povídat pohádku anebo číst? Ne, babičko, budeme si povídat o tom, když byla maminka malá a o pejskovi a kočičce. 
Ne, není rozhodně myšlen Čapek. Nedávno jsem neprozřetelně vyprávěla o dětství našich dětí a o jejich zvířátkách a už mi to zůstalo. Musím vyprávět furt dokola a vtipně, páč obě děti čekají, až se budou moct zasmát, očekávají, že babička je plná humoru. 
A běda, jak něco vynechám: 
babi, ještě o tom, jak se chodil váš pejsek Fík sám venčit. 
Děti usínají, Lola samozřejmě musí spát u mě, takže se moc nevyspím, ale je příjemné, když brzy ráno otevře oči a když mě uvidí, okamžitě mě obejme tak, že mě trošku přiškrtí. 
Dlouho do noci sedíme při při víně na terase a posloucháme zajímavé vyprávění naší dcery z cest. Vypráví opravdu zajímavě a mně připadá, jako kdybych tu Čínu či Karibik sama navštívila.
Krásné chvilky. To teď moje pořád utrápená duše potřebuje.






8 komentářů:

  1. Tak krásně napsané, při čtení jsem se v tom viděla. Mám jednu vnučku, také miluje vyprávění a stále dokola před spaním - jak byla máma malá jak já byla malá. Musím vyprávět o celé rodině, což dá někdy fušku. Když přijede spíme spolu, všechny chmury jsou pryč. A její objetí - taju jak led!!! Jěště že ty špunty máme, je to světlo do našich životů. byly jsme sami dvě u moře - nejkrásnější dovolená!!!! mějte se krásně. Zdraví AlenaP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, no jo, všechny babičky to máme podobné. A je to krásné. Měj hezké dny.

      Vymazat
  2. Marti, chvíle s vnoučátky jsou nejlepší lék na utrápenou duši. Děti milují vyprávění babiček. Milovala jsem vyprávění babičky, která pocházela z Jižních Čech, moji kluci zase moc rádi poslouchali vyprávění mé i manželovi maminky. Když jsme tu nedávno měli děti, tak jsem spala na zemi na matraci a bylo to moc fajn, když se ráno přišla vnučka přitulit. A večer se hádali s kým budu při povídání ležet. Tentokrát jsem jim vyprávěla krátkou pohádku a jeden večer jsem vymyslela ukolébavku. Aby se mi to rýmovalo, tak poslední verš byl "spí děda i babka". Ten večer jsme se usmáli do spánku.
    Měj se hezky. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, i u mě se hádají, kdo se mnou bude spát. Ano a zpívám taky ukolébavky. Měj pěkný večer.

      Vymazat
  3. Veľmi pekné rozprávanie ... ide z neho pohoda, kľud z príjemných chvíľ s rodinou ... ako dobre, že ich máme ... však ? Ja teda ešte vnúčatá nemám, tak sa dlho rozprávame s deťmi ... sú to tie najkrajšie chvíle ... Marti, prajem pekný víkend ... L.

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle musel být úžasný den! Děti jsou skvělé! Marti, z tvého vyprávění je cítit, jak moc sis to u dcery užívala!
    Měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.