čtvrtek 17. října 2019

události vážně nevážně

Původně jsem chtěla napsat nadpis Moje zprávy, ale tenhle název bych teda fakt neunesla. 
Možná bych nablila vanu.
Na Moravě jsem se povinně se ségrou, teda ségra mě přinutila se slovy: to musíme vidět, podívala na nový seriál Premiér. Vydržely jsem se koukat asi pět minut na šíleného psychopata, který rozšířil svoje teritorium pořadů ještě prý o údajný sitcom. Podle mě jsou to jen další moje zprávy, tedy prezentace narcise, sitcom vypadá jinak. Článek v Reflexu shrnuje všechny moje názory k tomuto šílenému počinu. 
Ale to jen na úvod, teď k událostem mých dnů.
Začnu od konce. Invaze ježků pokračuje.
Včera si Ježourek přivedl opět kamaráda. Téměř kilového. Sám už ale váží 575 g, takže to vypadá, že to do listopadu zvládne a nebude hybernovat u nás v domě, ale na zahradě. Už víme, kde se přes den skrývá. V tújích na zahradě. 
Pro jistotu ale budeme volat o radu, co s ním dál.
A víte, že ježek, když se cítí v ohrožení a stačí k tomu i projíždějící auto, vyvolává zvuk na zastrašení nepřátel jako, když startuje motorka?
A je to dost hlasité, je to slyšet po celé zahradě. Ještě, že si to můj muž zjistil, protože by mě to vyděsilo. Ostatně jeho poprvé taky, tak hledal na netu, co to znamená.
Poprvé jsem byla pryč od Justýny 11 dnů, dosud to bylo nejvíc asi 5 dní. Když jsem se vrátila, nebylo nějaké velké vítání, jak by člověk čekal. Celou dobu mé nepřítomnosti spala s mým mužem v posteli, což obyčejně dělá až v zimě, že spává mezi námi v posteli a funí mi do obličeje. 
Zhubla, nechtěla moc jíst. A můj návrat v ní vyvolal nejistotu. Bylo mi jí líto. 
Přišla mě přivítat až asi po hodině, koukala na mě nejistě a tulila se k mému muži. 
Jako by si říkala, už tu budeš anebo zase zmizíš?
V noci s námi nespala, to bylo v sobotu. V neděli jsme se vrátili z oslav narozenin, a když jsem se skulila unavená k televizi, vlezla si ke mně a já ji musela hladit po celou dobu. Když jsem přestala, strkala do mě hlavičkou s výrazem: ježíš, pokračuj. Pak šla ven na noční procházku a od půlnoci s námi spala v ložnici. Svět se vrací do svých kolejí, ale celkem pomalu. 
Další den zmizela večer a druhý den ráno jsem ji marně volala několik hodin a byla jsem hodně vyděšená. Nakonec dorazila před polednem a pak obíhala neustále kolem mě, vyskočila na psací stůl a chtěla hladit.
Odpoledne stepovala kolem sedačky u televize a zvala mě naprosto nepokrytě, ať se jdu natáhnout a tak jsme v symbióze ležely spolu několik hodin, bylo velké hlazení a to pořád a já odkládala toaletu.
Chtělo by se mi napsat slovy klasika, že po dobu mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo, ale nebyla by to pravda.
Stalo a něco velmi vážného.
Ale trošku omáčky. Bazén, který jsme koupili vloni, se ukázal jako naprosto nekvalitní. Vše bylo pevné a krásně drželo kromě nafukovacího okraje. Malé dírky z počátku můj muž sváděl na Justýnu, ale jelikož přibývaly geometrickou řadou každý den a furt se zalepovalo a nafukovalo, bylo jasné, že náš jezevec je v tom nevinně. Ostatně při sjíždění komentářů na netu bylo evidentní, že problém je v kvalitě, ovšem jako reklamaci vám to neuznají. Abych to zkrátila, nechtěla jsem opět modrý jako kdysi, ale znovu šedý, kterého si na zahradě nikdo nevšimne. Můj muž objevil téměř ten samý, ale kruh měl dvojnásobnou pevnost a byl ve slevě. Tak jsem ho hned objednala přes net.
Vyzvednu ho až v sobotu s nákupem. Pošli sms.
Ve čtvrtek po poledni volání: jsem v Mělníku, neposlala jsi mi tu sms.
Rychle posílám a přemýšlím, proč to vyzvedává už dnes?!
Volám po deseti minutám s dotazem: ty jsi dnes v Mělníku? Proč ...
Na druhé straně naprosté ticho a po mých urgencích rozpačitá odpověď: no já jsem byl v nemocnici.
Píchla mě včela do hlavy. Můj muž má po bodnutí infikované vosy alergii už víc než třicet let a imunita s každým bodnutím je menší a menší a je v ohrožení života. Ještě je v Mělníku, takže strávím několik hnusných minut, de facto půl hodiny, než se dozvím, že dorazil domů v pořádku.
A vypráví mi příběh. Nechtěli mě z nemocnice pustit samotného, když jsem řekl, že zpátky pojedu tak, jako tam. Sám autem. 
Můj muž musel tentokrát dostat větší dávku na nakopnutí, takže i hodně adrenalinu, no byla to hlava, to je nejhorší. Chtěli si ho nechat v nemocnici přes noc, pokud si ho nikdo nevyzvedne. 
Syn z Prahy hned nemohl, takže zbývá Bára. Můj muž čekal na Báru před ordinací. 
Prosím tě, já potřebuji odvést jen jako a hlavně neříkej, že jsem doma sám, nebo mě nepustí.
Ovšem její následné sms bych si měla zarámovat.
První: ta vaše rodina mě přivede do hrobu.
Další: Já se z vás poseru, jako by mi nestačili ke stresu jedni rodiče, neee, já musím mít hned dvoje.
Odpověď na moje: co k sobě připoutáš... Jo to jo, kdybych věděla, že jedno vyměnění kola u Hyundai mě bude stát roky dřiny v lazaretu, tak jsem si to auto fakt odnesla na zádech.
Ale to jsou kecy, má nás ráda. Příběh má ale pokračování, které opět musím uvést. Já vím, dnes je to dlouhé. Čtete to vůbec někdo?
Před dvěma týdny říkám, musím objednat firmu na mytí oken jako vloni.
A kolik to stálo?
Ne moc, dva tisíce.
Tak já ty okna umeju sám a budeš si moct zaplatit masáž obličeje naprosto v klidu.
Vloni jsem dostala k narozeninám voucher na rehabilitaci, kam chodíme. Masáž obličeje rázovou vlnou. Povzbudí to kolagen v ksichtě a je fakt, že to bylo vidět prý okamžitě k údivu dalších masérek a je to ještě vidět dnes. Jen to musíte absolvovat šestkrát za sebou po týdnu a stojí to 3600,-, což pro nás dnes není malý peníz.
Já ty okna umeju sám. Můj muž totiž taky viděl úžasnou změnu, ale je pravda, že vloni jsem byla po měsících naprosto jiného života hodně zdrchaná.
Ve čtvrtek odpoledne volám a myslím si, že po příšerném zákroku odpočívá anebo dokonce spí.
Prosím tě já meju ta okna v patře, protože jsem tak nadopovaný, že to musím někde vybít a chci to stihnout do tvých narozenin.
Volám navečer. Ne pořád neležím, meju okna.
Pozdě v noci sms: pořád nespím, jsem pořád aktivní, pro velký úklid si píchnu pokaždé adrenalin.
Už jste někdy dostali jako dárek k narozeninám umytá okna?
Já myslím, že je to krásný dárek.
Ale aby to nebylo takhle fádní, můj muž vybral divadlo a úplně sám a jdeme na večeři. Den po mých narozeninách na Obsluhoval jsem anglického krále.
A aby to nebylo tak hrozně romantické, dělám z představení reportáž. Moje rozhodnutí, páč tento měsíc jsem ještě nepracovala a nic nenapsala.
Jo a ještě jedna událost. Už jsme posbírali hrušky z našeho malého stromečku, který už nemusí mít berli a hrozně se mu ulevilo.
Všem pěkný den.

20 komentářů:

  1. Marti, když jsem četla, co se Tvému muži stalo, tak mi zatrnulo. Hlavně,že pomoc přišla brzy. Jinak ho moc obdivuji, jak se stará o Ježourka, který krásně přibývá. A také o Justýnku, když jí panička odjela. Zvířátka to těžko snáší, když se jim milovaný páníček nebo panička najednou ztratí. Pamatuji si, jak Maxík "nemluvil" s mladými, když někam jeli a o musel být u rodičů snachy. A přitom mu tam bylo moc dobře. No, už jste zase všichni spolu doma a to je dobře. Obdivuji úrodu hrušek, takový malý stromek a jakou dal úrodu. Tak si nechte chutnat, určitě jsou sladké a moc dobré.
    Dnes jsem si Tvůj článek četla 2x, poprvé v čekárně na urgentu, kde jsem seděla nekonečné tři a půl hodiny. Šla jsem se objednat na operaci žlučníku. Nevím, jestli je tento systém lepší, přes urgentní příjem jdou úrazy, akutní stavy, příjmy do nemocnice a dnes to byla opravdu síla.
    Marti, mějte se krásně. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, můj muž už je poučený, tak jede do nemocnice hned. Nesmí na nic čekat. Už ho ale snad dvakrát musel někdo odvést. Tak ať máš tu operaci brzy za sebou. Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Uf, no konec dobrý... Manžel celý, Justýna ti odpustila, umytá okna, parádní oslava - máš se prostě krásně a já ti to přeju!
    Marti, hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji. Měj pěkný pátek, to je jako malá sobota.

      Vymazat
  3. Marti, hlásím, že jsem dočetla bez problémů až do konce. Dlouhé to bylo akorát. Okna jsou krásný dárek, ale večeře a divadlo taky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, no nevěřila jsem, že ta okna umeje. Je to 11 velkých oken ve dvou patrech, střešní okno, prosklené dveře na terasu, balkonové dvoukřídlé dveře a ještě nevím kolik malých oken. Já bych to teď fakt nedala ani s jeho pomocí. Proto jsem objednávala firmu. No jeho záda jsou ale v troskách a pomalu se z toho dostává. Měj pěkný den.

      Vymazat
  4. Marti já jsem četla 2×.Tvůj muž je fantastický. Vše dopadlo dobře a pohlaď Justýnku a přeji krásný večer.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, Justýnu hladím pořád a musím s ní ležet každý den na pohovce u televize, a když chci odejít, přitáhne si mě oběma packama a lehne si mně na ruce:-) Měj pohodový den.

      Vymazat
  5. Marti, dnes jsem byla na Karláku na odepnutí a pak jsem spala celé odpoledne, ale teď jsem si,,šlehla,, tvůj článek.Totiž, já jsem kvečeru dostala dárek, přišla Jana, moje spolucestovatelka a přinesla mi houby, hodně hub.Byli na Harasově.Tak jsem vylovila vepřové z lednice a dělám maso na houbách a nemohu jít spát, dokud to nebude hotové. Na zítra. Kočka se urazila, že jsi byla v Hodoníně.Ježek se má u vás dobře, tak zve známé!
    Půjčíš manžela na okna jiným? hlásím se první.Narozky mám sice až v únoru, ale špinavá jsou teď.
    Krásný podzim do C. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, no já myslím, že můj muž už dlouho žádná okna mýt nebude, kolik jich bylo jsem popsala v komentáři výše :-) a to jsem ještě zapomněla na velké prosklené vchodové dveře. Teď se snaží z toho dostat a musel by si asi šlehnout adrenalin. Měj se krásně.

      Vymazat
  6. Uražená kočka se rovná obrovský vodopád něžností, které vyvrcholí vydávením smotku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, máš pravdu, už to znám, ale ne v takové intenzitě. Měj pěkný pátek.

      Vymazat
  7. Ano,ano ježek dovede člověka trochu vyděsit. Už je to hodně roků a stalo se to na zahradě u mých rodičů. Seděli jsme s mužem na takové provizorní lavičce u plotu, kde z jedné strany rostly husté keře. Mamka se našemu vyděšení smála, hned věděla o co jde :-).
    Početla jsem si dnes u Tebe. U mytí oken Tvým mužem jsem si říkala,že nevím co by se muselo stát, aby můj muž umyl okna. U něj by asi ani nepomohl žádný adrenalin do žíly :-)
    Měj se!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, ono to nebylo poprvé, při třech malých dětech někdy došlo i na mytí oken, většinou jsme je myli spolu, akorát teď bylo zapotřebí velké úsilí mého muže při ne dobrém zdravotním stavu a já už to nedávám vůbec. Měj krásnou neděli.

      Vymazat
  8. Já si musím mýt okna sama, k narozeninám si kupuju kytku sama, do divadla bych taky musela jít sama, takže já nějak nevím, k čemu vlastně muže mám! :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Martičko,to jsem si početla.:-D Na chaloupce jsme měli okna nízko a celkem malé,tak se mi to mylo dobře,ale tady v novém bytě jsou auzláky..i když bydlíme v přízemí,mám strach vylezt na žebřík a umýt je.Tak to musí zvládnout pan M. :-D Ježka jsem na zahradě měla taky a ten mne vystrašil svým funěním.Na jaře se zajímavě projevovaly pářící se žáby.Vydávaly zvuky vrrr..vrrr..ta příroda je někdy zajímavá a úsměvná..měj se príma Dáša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, tak žáby jsme u nás měli jednou, maličké asi dvě. Děkuji a měj pěknou neděli.

      Vymazat
  10. Marti, taky jsem alergická...naa vosy:o), včely i na okna :o)). Ráda bych uvítala nějaká samočistící okna, protože ta, co mám to nejsou. Jak normálně miluji sluníčko, tak v momentě, kdy svítí do oken a odhalují všechnu jejich špínu, tak úmyslně zatahuji rolety! No, už je taky musím umýt! Potřebují to a manžel? Tak ten leží...:o( a můj nevyžehlený obličej je mu úplně ukradený! Važ si toho svého! Měj krásné dny. Inka

    OdpovědětVymazat