barva medu

Minulý týden bylo volněji, tak jsem likvidovala džungli. Tedy hlavně mátu. Vyrobila jsem další mátový sirup, protože: 
ten první není po ránu tak osvěžující.

No, protože jsi omylem koupil vloni tu čokoládovou mátu, místo klasické. 
Máta má prý 24 druhů a všechny údajně mají stejné aroma. 
Nevěřte tomu, není to pravda ani náhodou.

A tak jsem se jala hledat v té přerostlé džungli tu pravou klasickou mátu, až jsem se popíchala o trny růží jako Šípková Růženka (no to je trochu zavádějící představa, takže spíše jako babička). 
Na pohled jsou druhy máty k nerozeznání, musíte hodně zaostřit, občas jsem si pomohla promnutím listů. 
Mátový sirup voněl už při louhování, tak jsem věděla, že jsem našla tu pravou.

No jo ale ta čokoládová roste jak blázen. Co s ní?

Hele, já z ní udělám mátový džem. 
Letos stejně nemám třešňový a podle receptu se hodí i do marinády k masu.

Co když to nikdo nebude jíst?

Já teda určitě ne!!!

Nevadí, přece to tam nenechám 😁

Děti to určitě jíst nebudou, ale tak strašné to nemůže být a rozdám tomu, kdo bude chtít ochutnat.

Při hledání receptu, měla jsem ten džem udělat podle svého, mě zarazila neuvěřitelně zelená barva toho džemu. Takhle přece nevypadají ani čerstvé listy. O přibarvení tam však není ani slůvko. 

Přikládám fotku pro představu.

zdroj

Moje džemy mají barvu medu.

Recept jsem si nakonec stejně upravila, protože vařit dvě hodiny se mi zdálo jako naprostý nesmysl. Houstnout začal džem už po půl hodině, tak jsem vařila necelou hodinu a džem je krásně hustý. Jinak je recept celkem jednoduchý, akorát na to potřebujete hodně máty. 

Já jsem s tou hnusnou na záhonu moc nezamávala. Jo a teprve letos jsem pochopila, proč je to čokoládová máta. Sirup z ní má barvu do hněda, z té klasické je o hodně světlejší, možná do béžova.
Potřebovala bych teď, aby to někdo ochutnal a pokud to bude jedlé, zlikviduji další mátu. Té klasické na sirupy je tam málo. 
Možná ani neuspokojím všechny, kdo na něj čekají. 
Je pravda, že jsem ho ochutnala, páč jsem při vaření byla upatlaná všude, ale já nejsem ten správný člověk na ochutnávání džemu... Bylo to prostě sladké.

Recept si sem odkládám do svého virtuálního receptáře. 
Co kdybych chtěla někdy zopakovat?

350 g máty

2 citrony

1 kg cukru

  500 ml vody 
(té vody se mi taky zdálo na tak velké množství máty málo, ale nakonec nebylo)

Mátu jsem nakrájela na drobno, teda vlastně nastříhala nůžkami, kdo by se s tím krájel, omyté citrony se nakrájí i s kůrou. Obojí se dá vařit asi na deset minut s vodou, nechá se vychladnout a po té se scedí, přidá se cukr a vaří se na slabém ohni za stálého míchaní asi hodinu. 
Po té horké do sklenic, zavíčkovat a je to.

Na závěr jsem blbě nafotila, páč se mi to nechtělo tahat ze špajzu kvůli světlu ven, pro ilustraci, jak vypadá barva máty druhý den přípravy na mátový sirup. Je brčálově zelená? Není.

Ta křiklavě zelená je krásnější než moje medová, ale já nemám ráda předstírání.

Mám ráda opravdovost. Tak mějte pěkné opravdové úterý.