Dnes jen fotky, které jsem fotila v úterý ráno.
Psát nemůžu a jsem ráda, že reportáž pracovně mě čeká až zítra.
Psát nemůžu a jsem ráda, že reportáž pracovně mě čeká až zítra.
Červenají se jahůdky, "samosběr" může začít. Čekají na zítra na Lolu a Alana.
Těším se, že přijedou. Tereza se ptala, jestli je chceme za této situace.
Naopak, i když prý nás děti nerozptýlí, páč Lolinka pro Justýnku brečí od úterý.
Těším se, že přijedou. Tereza se ptala, jestli je chceme za této situace.
Naopak, i když prý nás děti nerozptýlí, páč Lolinka pro Justýnku brečí od úterý.
Moc děkuji za všechny vaše milé komentáře. Dovolte mi, abych odpověděla tady.
Je to pro nás těžké, přišlo to rychle bez varování, nicméně odešla klidně, tak jak k nám přišla.
Bez trápení.
Pohřbili jsme už dva pejsky a dvě kočičky a zatím jsme se rozhodli, že si nic dalšího nepořídíme.
Je to pro nás těžké, přišlo to rychle bez varování, nicméně odešla klidně, tak jak k nám přišla.
Bez trápení.
Pohřbili jsme už dva pejsky a dvě kočičky a zatím jsme se rozhodli, že si nic dalšího nepořídíme.
Justýnku nejde nahradit. Ještě jednou moc děkuju.
Pořád ji někde slyším a i vidím.
Krásně rozkvetly růže, tedy první keř a je to krása.
Jednu růžičky má i Justýnka na svém hrobečku.
Dal ji tam můj muž, který brečí se mnou.
Jednu růžičky má i Justýnka na svém hrobečku.
Dal ji tam můj muž, který brečí se mnou.
Já už těch chlupáčků pohřbila sakra hodně, je to vždycky bolavé a trvá to dlouho než se z toho člověk probere. A máš pravdu, nejhorší je, když to přijde bez varování, a zničeho nic. S tím se smiřuje ještě mnohem hůř. I já jsem je slyšela ťapat po domě ještě dlouho po jejich odchodu, a jednou i viděla večer jednoho z psíků který odešel při venčení ostatních. Šel s nimi....u nás naštěstí tím, že naše kočkopsí smečka vždycky byla početná s námi pořád někdo zůstal a ten smutek nebyl tak zlý, i když bylo bolavé se dívat na ostatní jak svého parťáka hledají, když je ale jen jeden je to bolestivější.
OdpovědětVymazatNejsou to "jen" zvířátka, jsou to členové rodiny. I u nás to tak je. Je mi Justýnky moc líto. Držte se. S.
OdpovědětVymazatCelý den jsem na Vás myslela. Justýnka byla člen Vaší domácnosti, parťačka. Chápu i rozhodnutí zatím si další zvířátko nepořídit. Snad děti trochu pomůžou ten smutek překonat. Přeji všem hodně sil. Růža
OdpovědětVymazatMarti, znám tu bolest a naprosto tě chápu, že si zatím žádné zvířátko nepořídíte.
OdpovědětVymazatChce to čas, který je tím nejlepším lékem.
Marti, tomu se mi ani nechce věřit, jakože Justýna už není. Musím kouknout na minulý příspěvek. Je mi top moc líto, byla to paní kočka.
OdpovědětVymazatDržte se. D.
Marti, taky mám kocourka Danyho a je to naše třetí dítě. Odchod vždycky bolí, myslím na tebe. Jitka
OdpovědětVymazatMarti, posílám pozdrav.
OdpovědětVymazatMarti, vím co cítíte. Já jsem měla papouška amazoňana modročelého. Něžné se dožívají až 70 let a tak jsem si myslela, že nás přežije... Jednou v noci se něčeho strašně polekal a ranila jo mrtvice. Probrečela jsem několik dní. Chybělo mi jeho ranní přivítání, protože tito velcí papoušci jsou velice inteligentní a docela dobře se naučí mnoho slov a umí je použít. Jeho brebentění mi dlouho chybělo. Od té doby už se manžel zasekl a doma už nic živého nechce. Prý ať si povídám s ptáčky za oknem...tam nevidíme jejich konec. Vzpomínat budete jistě dlouho, ale čas to zhojí.🦜🦋🌹🌹🌹🐱
OdpovědětVymazatMarti, chápu vás, hodně to bolí! Snad vás děti trochu potěší!
OdpovědětVymazatMěj pokud možno hezký den, Helena
Díky moc všem.
Vymazat