nedokonalost...

Nedokonalost mám ráda. Mám ráda lidi, co ráčkují či se nějak liší od ostatních. Mám ráda nedokonalé věci. Dokonalost mě trochu děsí, je to trochu nuda a není moc co objevovat.

Možná to je důvod, že pořád maluju, i když to neumím, je to nedokonalé, ale pořád mě to baví. 

A protože občas zazní v komentářích, ať zase někdy dám, co jsem vytvořila, tak dnes je to právě o tom. Někdy se mi daří víc a někdy míň.

Tentokrát se mi chtělo malovat slunečnice a taky mělnický zámek, protože už jsem je dlouho nemalovala a doma už je ani nemám, protože pořád rozdávám těm, komu se něco líbí.
 Jsou tedy úplně jiné než ty, co jsem rozdala. Nemaluju nikdy to samé, nebaví mě to.

Ten obrázek v úvodu jsem nazvala čas slunečnic a je malován na malém formátu, což já úplně nedělám. Byla to v podstatě zkouška, protože já jsem normálně rozmáchlá a potřebuji prostor, tak jsem byla zvědavá, co se mi na formát 18x24 vlastně vejde.

Druhý obrázek nese dlouhý název. Vždycky, když se blížíme k Mělníku s dětmi v autě, ozve se volání: babi, to zámek Mělník. A tak se jmenuje i tento obraz.

Toto je louka s mákem.

A poslední léto v zahradě. 

Tohle teda vypadalo líp, když jsem to malovala, pak jsem to na konci zpackala. 

Ne, vždy to vyjde tak, jak má člověk v hlavě.

Tak dnes malinkatá výstava. Příští týden snad přinesu reportáž z opravdové výstavy. 

Sice pořád píšu a fotím reportáže, ale v poslední době nemají přesah přes náš region, tak je na blog ani nedávám.

Příští týden je vernisáž, tak snad bude co dát i na blog.

Mějte pěkný den. Dnes jdu dělat reportáž z dílničky výroby ze dřeva do muzea. Je to doprovodný program k výstavě Imaginárium, o které jsem tady už psala. Docela se na to těším.