maso s kapary a žampiony a malé vysvětlení

Jasně vím, že už tady nebyla na blogu dlouho žádná mňamka do mého virtuálního receptáře. Neznamená to, že nevařím. Vařím téměř každý den, páč já jídlo miluju, ale vařím spíš klasiku, či recepty, které tady už byly, těstoviny na tisíce způsobu.

Po dlouhé době něco trochu originálního podle toho, co dům dal. 

A protože to bylo moc dobré, patří to do receptáře, protože jinak už zapomínám.

Včera tedy vepřové maso s kapary a žampiony.

Naklepané maso jsem pro oživení namazala po jedné straně křenem, osolila a obalila ve strouhance, jen ve strouhance, občas to dělám, maso je šťavnatější a navíc bylo zapotřebí ochránit ten křen. Dala do wok pánve, osmahla a dusila do změknutí. Po té jsem přidala kapary. Nemusí tam být, i když pokrm oživí, protože mají výraznou chuť. Měla jsem zbytek naložených kapary od minulého vaření, sice vydrží, ale krčilo se tam nějakých asi 9 bobulek, tak jsem je použila. Rozpůlila a dala k masu a chvíli ještě dusila, aby se spojila chuť. 

Taky jsem je mohla sníst, protože je miluju i jen tak.

Zvlášť jsem připravila nakrájené žampiony, osolené jsem podusila na oleji do měkka, takhle mají podle mě nejvýraznější chuť.

Na talíři jsem na maso dala plátek sýra a na to navršila horké žampiony. Jako příloha hranolky. Jo, musím přiznat, že jak to teď píšu brzo ráno, úplně se mi sbíhají sliny, ale nezbylo. A je pravda, že tohle bych asi nesnídala.

Pěkný den a dobrou chuť, ať už si dnes dáte cokoliv.

P.S. Ještě bych chtěla něco napsat ke včerejší Čtenářské výzvě, do komentáře by se to nevešlo. Jo a za vaše milé komentáře děkuji. Chtěla jsem ještě trochu vysvětlit, jak to mám se čtením. Knihy nemůžu číst, protože se nedokážu dlouho soustředit a nepomohly by mi tedy audioknihy. Navíc teď v této době čtu hodně, jen to není beletrie. Vzhledem k neustálým změnám, o kterých bychom měli vědět, se teď ve psaní soustřeďuji na zpravodajství, navíc o čem bych v kultuře teď psala, takže každý den toho musím spoustu načíst a moje nyní nejvíce navštěvované stránky jsou ministerstvo zdravotnictví, financí, dopravy, vláda apod., načítám spoustu nových zákonů a vše si musím ověřit přímo u zdroje. Někdy jsou texty tak nesrozumitelné, to umí obzvlášť dobře úřad vlády, takže musím číst několikrát, abych sama pochopila, a teprve po té napsat srozumitelně pro ostatní. Když k tomu přidám čtení tisku a jiných médií, abych měla přehled, tak vlastně čtu každý den hodně. Ale knihy můj mozek nedává. Daří se mi vždy kousek přečíst někde v čekárně u lékaře. Minule jsem byla na neurologii otrávená, že jdu na řadu moc brzo. Takto mám rozečtené dvě knihy. Doma si dokážu ke knize sednout jen málokdy, mozek je příliš unavený, aby se mohl soustředit. A podle lékařů to pravděpodobně už lepší nebude. Zlepšil se mi díky každodennímu psaní, což neuroložka velmi vítá, ale u knih prostě nevydržím.

Tak to jen na vysvětlení. Nijak se tím ale netrápím, beru to, jak to je. Nakonec mohu dělat novinařinu a ta mě baví. I když přiznávám, že bych byla ráda, kdybych mohla zase psát i o kultuře, ale to hned tak asi nebude.