zážitky ze Španělska - rozhovor

Dnes to není žádný malý online rozhovor. 

Naopak rozhovor normální, ovšem na dálku, což se dělá hůř než osobně. 

Po třetí si můžete přečíst zážitky ze Španělska. 

Proč potřebujete ve Španělsku o silvestrovské půlnoci 12 bobulí hroznového vína? 

Odpověď najdete v rozhovoru. 

Mějte klidnou a pohodovou nedělí.

P.S. Fotografie jsou z archivu studentky.

Zážitky ze Španělska potřetí

Marta Dušková

Dnes třetí rozhovor na dálku se studentkou, mělnickou rodačkou studující na univerzitě ve Španělsku ve městě Huelva. Třetí část zážitků a pravděpodobně poslední. Jméno na přání studentky není uvedeno.

1) Druhou polovinu pro celý svět těžkého roku jsi strávila ve Španělsku. Můžeš mi říct, co ti ten čas dal a vzal?

Těžká otázka. Když se pro něco rozhodnete, tak se něčeho zároveň vzdáte. Ale zažijete úžasné měsíce v cizině naplněné zážitky, studiem v angličtině, procvičením a zlepšením se v jazycích. Kontakty a přátelé jsou nejcennější komoditou, kterou si budu odnášet z Erasmu.
Zadruhé jiný způsob učení. Nedrcení se látky nazpaměť, nebát se učitelů, nemít strach při psaní testů. Školství ve Španělsku funguje jinak. Naučila jsem se k učení přistupovat z jiného pohledu. Učitelé fungují jako poradci a zkušenější kolegové. Při testech můžeme využívat poznámky i internet. Nejde o to se látku naučit nazpaměť, ale pochopit ji a umět ji využívat. Získala jsem spoustu nových informací, seznámila se se systémy a nástroji, které mohu využívat ve studiu i v životě.
Za třetí náhled na život, když někam vyjedete, spoustu věcí si v sobě urovnáte.
Já nepřemýšlím, co mi doba strávená na Erasmu vzala. Zkrátka jsem se rozhodla vycestovat, takže i s tím jsem počítala.

2) Jak jsi prožila Štědrý den a další vánoční svátky?

Mým plánem byly pohádky a postel. Štědrý den v poklidu. Žádný spěch, ani stres. No mírný stres přišel, když jsem zjistila, že jsem zapomněla předchozí večer vyndat kuře na řízky z mrazáku. Dlouho dopředu jsme měli naplánované sejít se v jednom z bytů s partou při štědrovečerní večeři. Každý navařil a napekl, co je pro jeho krajinu typické.
Naše štědrovečerní večeře se skládala z pokrmů pocházejících z Nizozemska, Polska, Itálie. Poláci mají tradici ochutnávání 12 jídel. Připravili barscz, polévka a v něm malé pierogi. My z České republiky jsme připravili bramborový salát. Místo kapra, kterého bychom obtížně sháněli, jsme zvolili kuřecí řízky a napekli jsme vánoční cukroví. Bramborový salát i cukroví chutnalo, ale největší úspěch měly řízky, které jsem připravovala podle rodinného receptu. Můj děda mi recept slavnostně prozradil a nezapomněl dodat, že to patří k mému věnu, tak ať to koukám držet jako rodinné tajemství.
S partou jsme pokračovali 25. prosince, kdy jsme se drželi španělského slavení Vánoc. Sešli jsme se v dalším bytě a hodovali jsme, hráli hry a zpívali. V obou bytech byl vánoční stromeček nazdobený do barev polské vlajky a ze dvou třetin tedy české. Cítili jsme se víc doma.
Další den jsem strávila odpočinkem, který jsme si s kamarádkou dlouho přáli, nechyběly pohádky, jak české, tak i zahraniční, filmy, cukroví a pohoda. Našli jsme si čas i na kávu s ostatními přáteli. Nicméně, v hlavě pořád visela škola, musely jsme i pracovat na projektech.
Na Tři krále (Tres Reyes) 6. 1. kolem 17. hodiny začalo venku strašně houkat, myslely jsme, že jezdí sanitky sem a tam. Najednou po více než 2 hodinách začalo houkání v naší ulici. Byly to Tři Králové, kteří se se projížděli v kabrioletech a mávali lidem na ulici.

3) Moc si necestovala, zákaz platil i ve Španělsku. Cestovala si až před Silvestrem, jak jste oslavili půlnoc?

V půli listopadu se uzavřelo město a celá provincie, zavedla se přísnější opatření se zdůvodněním, aby na Vánoce lidé mohli cestovat za rodinami a slavit. A stalo se. Díky rozvolnění jsme již v polovině prosince plánovali výlet.
Nakonec jsme vybrali jako středobod Granadu, pronajatý domek byl vzdálený asi 70 km v nádherné přírodě Sierry Nevady, od Huelvy 350 km. Výlet byl plánován na 4 dny. První den jsme navštívili La Alhambru, komplex paláců, pozůstatek Arabů v Evropě. Dýchlo na mě kouzlo historie, když jsem procházela jednotlivými paláci a zahradami se sochami. Neskutečný smysl pro detail, nádherná vodní jezírka, sochy, květiny, které byly rozkvetlé i teď, v zimě. Napadlo mě, že na tom lidé museli nechat ruce při vytesávání detailů do kamenů.
Druhý den jsme zaparkovali auto na kopci v Granadě, ale v Granadě jsou cestičky vyrobené z malých kamínků, které jsou zalité betonem a chodit po nich není lehké.
Na Silvestra jsme se oblékli do krásného oblečení. Hráli jsme beer pong, tancovali na Just dance, zpívali karaoke. V půlnoci jsme dodrželi španělskou tradici snězení 12 bobulí hroznového vína „las doce uvas“, které se za tímto účelem prodává. Po každém odbytí zvonu se musí sníst jedna bobule pro štěstí a to rychle. Já jsem to zvládla, ale s obrovským smíchem. Kolem všichni mlaskají, aby to stihli na každé odbytí, tak sice jíte, ale nepolykáte. Po odbytí dvanácté žvýkáte další 2 minuty.
Při zpáteční cestě do Huelvy jsme navštívili Córdobu s katedrálou Mezquita-Catedral de Córdoba. Córdoba byla mou první volbou na studium Erasmu, po jejím navštívení musím konstatovat, že mě nenadchla. Navíc v Córdobě byla zima, kolem 5 °C přes den, v Huelvě se denní teploty pohybují kolem 15 °C.
Výlet byl pro mě zážitkem, který mi vynahradil měsíce, kdy jsme nemohli opustit město. A měla jsem štěstí, že jsem se potkala s lidmi, kteří se stali mými přáteli. Není to povrchní přátelství, které vyprší po době uplynutí Erasmu. Už teď si domlouváme cesty do zahraničí, které podnikneme společně, až doba COVID pomine.

4) Před měsícem jsi měla dilema: zda pokračovat ve studiu ve Španělsku či se vrátit do Čech. Rozhodla ses pro návrat domů. Jaké byly důvody k tomuto rozhodnutí?

Bylo to obrovské dilema. Byla jsem nerozhodná, radila jsem s kartářkou a kamarádkou. I přes jejich rady zůstat ve Španělsku jsme se musela rozhodnout sama, jak to cítím a rozhodla jsem se jet domů. Ale jsem člověk, který bere život takový, jaký je. Takže ať přijde cokoli, jsem připravená to zvládnout.
Nyní 20 dní před odletem zpět malinko lituji, že nezůstávám. Jednak kvůli systému, který v Česku funguje s opatřením kvůli Covidu a neustálým změnám, které sleduji na internetu, spojené s online školou, neotevřenými fitky, kavárnami, a vlastně skoro vším, co ve Španělsku je v provozu a funguje s omezením. Díky tomu, že mám srovnání, mohu si dovolit hodnotit. Nechce se mi zpátky do Česka. Mám určitou volnost, kterou v Česku mít nebudu. Ve Španělsku si žiji v ulitě, ale je možná čas na vrácení se do reality. Uvidíme, jak dobré rozhodnutí to bylo.

5) Jaké máš plány do budoucna kromě pokračování ve studiu? Obvykle, když člověk překročí hranice i jen na krátkou dobu, spoustu věcí si ujasní, získá nadhled a po návratu chce něco v životě změnit. Jak to máš ty?

Na Erasmus jsem jela i s tím, že si potřebuji ujasnit, co v budoucnu chci dělat. Erasmus či jiné vycestování je úžasná příležitost vypadnout z koloběhu, ve kterém přirozeně žijeme. Doporučuji každému, kdo nad tím uvažuje, nebojte se. Vždy něco ztratíte, ale více získáte. Ta zkušenost je k nezaplacení.
Je pravda, že i když jsme se tady moc nezastavila, nad životem jsem hodně přemýšlela. Ujasnila jsem si plno věcí. Například jsem se rozhodla pro další studium, abych mohla dělat povolání, které jsem si vysnila již už v dětství. Podám si přihlášku
na peďák, abych se mohla jednou stát učitelkou. Věděla jsem už od mala, že jí jednou budu a je čas si sen splnit. Chci na světě svůj čas využít, nejen jím proplout, něco přinést a něco tu i zanechat, být užitečná.
Vypadnutí z koloběhu mi pomohlo si ujasnit pár věcí. Španělsko není mou první destinací, kde jsem na delší dobu. Vždy vás to někam posune, každá změna v životě něco dá, ale zároveň něco vezme. Nejsem člověk, který by plánoval přesně na den, mám jen obecné plány, které vždy přehodnocuji na základě aktuální situace a šance. Nyní mám v plánu pracovní stáž v zahraničí, možná i au-pair v Americe, pokud k tomu bude příležitost. Chtěla bych i cestovat a navštívit Austrálii nebo Rio de Janeiro a Copacabanu.

6) Můžeš trochu porovnat chování Španělé versus Češi v této době? Určitě rozdíl je vzhledem k rozdílné mentalitě národů.

Španělé jsou jiní. Podle mého Češi jsou znudění, neví, co za nařízení zrovna platí, odmítají nosit roušky, někteří cíleně přehlížejí nařízení. Ve Španělsku je to jiné, nouzový stav nikdy nepolevil, roušky se nosí v kuse od března minulého roku. Lidé si na ně zvykli, nikdo neprotestuje, nikdo si ji cíleně nestahuje na bradu. Zkrátka lidé to přijali za své a respektují to. Je to to nejmenší, co mohou udělat. Kavárny, restaurace a veškeré podniky a služby jsou otevřené se zkrácenou otevírací dobu. Lidé dodržují maximální počet při shromažďování, všude se větrá, což je někdy nepříjemné, ale za tu cenu sedět v kavárně to stojí.
Jsem tu od září a nikdy jsme neměli úplný zákaz vycházení, zkrátka to funguje jinak, lidé dodržují vše. To se o Česku říci nedá, podle mého názoru lidé nechtějí být svazovaní a zkrátka ignorují veškerá nařízení. Chápu, že nařízení se mění ze dne na den, lidé jsou z toho znechucení, ale nedokážu pochopit naprostou absenci zodpovědnosti. Podle mého názoru by se lidé měli snažit dodržovat ales to nejmenší, nošení roušek, desinfikování rukou a rozestupy. Jsou to věci, které nás nezabijí, tak je pojďme společně dodržovat, ať se situace zlepší a my se můžeme směle pustit do lepší budoucnosti. Kvůli vám, kvůli rodině, kvůli lidem, na kterých nám záleží, kvůli společenským akcím, kvůli studiu, zkrátka kvůli všemu, co vás napadne, co vás štve, že teď nemůžete.

7) Chceš něco vzkázat našim čtenářům?

Nebojte se změn. Změny pramení z našich pocitů a přání, které se následně stávají našimi cíli. Vždy nahlížejte do svého srdce, naslouchejte mu, ono vám napoví, kam chcete jít.

Děkuji za rozhovor a přeji nám všem návrat k běžnému životu co nejdříve.