nezvykla jsem si

Nikdy jsem si nezvykla na změnu času. Zítra se nám vrátí ukradená hodina a posuneme si čas o hodinu zpět. Záměrně nepíšu změna na zimní čas, protože to není pravý zimní čas. Vracíme se na středoevropský, tedy astronomický čas, kdy poledne je prostě poledne i podle přírodního zákona a souhlasí i čas na hodinách.

Vzpomněla jsem si na část nějaké říkanky nebo hry z mého dětství, která se mi zdá vhodná. Na otázku kolik je hodin, je správná odpověď je tolik hodin, kolik právě je.

Což není možné říct po zbytek roku. 

Nebudu tady rozebírat důsledky zavedení letního času, už bylo vše popsáno. Původní zavedení kvůli úspoře energie se ukázalo jako nesmyslné. O negativních důsledcích na zdraví už bylo popsáno spoustu archů nejen papíru. 

A ani letos se členské státy EU nedohodly na zrušení letního času a čas se bude měnit dalších pět let, i když si to většina z nás nepřeje.

Já vím, mohlo by mi to být už jedno, pracuju z domova, nevstávám do práce a nějak zvlášť už mě asi změna času neovlivňuje. Ale vzhledem k tomu, že pořád ještě pracuju, domlouvám si schůzky apod., stejně si každý rok svoje vnitřní hodiny nějakým způsobem musím přenastavit stejně jako jíní. 

Odborníci upozorňují už dlouho, že negativní důsledky na zdraví prostě převažují.

Já nepatřím k těm, kterým tyto změny nevadí či je dokonce nepozorují. 

Tak dnes aktuálně, nezapomeňte zítra na hodiny. Ovšem nesmím opomenout, že tohle je ta příjemná změna návrat k normálu.

Mějte pohodovou sobotu.