konspirace jako blázen...

Tak toto je Dáša.

Dnes bude v hlavní roli.

Toto malé, rozmazlené, nevychované, ale milované a uštěkané "nic" dokáže postavit celou naši rodinu do latě a všichni blázníme.

Já, moje máma, moje sestra, můj bratr a moje švagrová děláme vše proto, abychom Dášu nezklamali.

No je to člen rodiny, sice divný, ale patří do ní.

A to tak, že podvádíme a konspirujeme.

No konspirace jako blázen.

Sedím na lavičce na Florenci a čekám na ten svůj bus, až mě opět po dvou měsících poveze na Moravu.

Vzpomenu si a zvedám telefon, abych sestře oznámila, že opravdu přijedu. 

Už svůj příjezd oznamuji vždy na poslední chvíli.

Letos jsem tolikrát musela měnit oznámené termíny příjezdů, že už zkrátka moc dopředu neplánuju.

Na druhém konci se okamžitě ozve: Máš balónek?

Panebože Bára (moje kamarádka) mi pořád říká, ať si beru ginko na paměť.

Ježíši jaký balónek?!

Co jsem komu slíbila? Jako nafukovací? 

Nevím, co to je za asociaci, ale v té chvíli mě jiný nenapadá.

A opět urputná otázka: No máš ten balónek???!!!!

Musím hned přiznat, proboha já se nechytám. Proč jsem měla přivézt balónek?

Odpověď zní: panebože ona ho nemá! No to zas bude "vyrvál". 

No ta ti to teda neodpustí, že nepřivezeš žádný dárek.

Už mi svitlo.

Dáša.

Já nemám pro Dášu dárek!!!

Před dvěma měsíci se to stalo poprvé.

Přijedu a Dáša mě vítá s velkým hlukem. 

Moc mě miluje a je šťastná, že jsem konečně přijela. 

Můj moravský mazlíček. V Čechách mám Justýnku,

Celou mě olíbá a přitom pořád velmi hlučně nadává, kde jsem byla tak dlouho.

Když skončí tento velký uvítací ceremoniál trvající mnoho dlouhých minut a já mohu konečně taky olíbat ostatní, vidím, jak Dášena pobíhá kolem mého kufru a pořád do něj strká čumákem a pořád se snaží nadzvednout víko kufru.

Co hledá?

Vy jste jí nedali najíst nebo co?

Moje sestra s hrůzou v hlase dí: návštěvy, které ji milují a které miluje ona, jí začali vozit hračky.

Tebe ona taky miluje a čeká, že jsi jí taky něco přivezla.

No ale to mi nikdo neřek...

Marně ji přemlouvám, že nic nemám.

Pohled "to si děláš kozy" je jednoznačný.

To fakt neustojím.

Moje sestra posílá svého syna a mého synovce do bytu ve vyšším patře

 (náš rodinný a rodný dům čítá 3 samostatné bytové jednotky - byt mojí mámy, mého bratra a mojí sestry), kde jsou pro tento případ připraveny úplně nové hračky.

A teď přijde ta velká konspirace.

Hračku musím samozřejmě vytáhnout z toho kufru.

Synovec běží rychle po schodech nahoru a přináší tu inkriminovanou veledůležitou věc 

zabalenou ve svetru.

Já velmi nenápadně pouštím z toho svetru hračku do kufru.

A za chvíli vítězoslavně vytahuji na světlo boží ten úžasný dárek.

Konečně se Dáša dočkala.

No to bylo radosti

Ten neskutečný podvod a konspirace fakt stála za to.

A teď jedu znovu.

A dárek opět nemám.

Třeba to projde.

Neprošlo.

Opět uvítací ceremoniál a kroužení kolem kufru.

Ty tam fakt nic nemáš???

To není možný!!!

Tak kde máš ten dárek?

Jdu na toaletu a vyjdu a upravuji si džíny. 

Dívá se na mé ruce a já rozumím. Ty to máš v kapse, viď? Tak honem, dej mi to.

Takto to fakt nepůjde.

Můj bratr má v domě svůj krám - vše pro mazlíčky, takže je vyslán,

 musíš prostě něco přinést, jinak tu klid nebude.

Přinese, šoupne, a já nevím co, do kufru a opět stejný rituál.

Opět podvod a konspirace.

Podávám sušené maso a malý balónek, něco jako hopík z pěny.

Maso dobrý, ale cos mi to dala za hračku???!!!

Vždyť to nepíská. 

Nerozumím vyčítavému pohledu.

Panebože měla to být pískací hračka!

Z růžového balónku, páč já ho aspoň teda okoušu, když to sakra nepíská, 

vzniká napůl oloupaná ředkvička (asociace mého bratra)

No dobře, hlavně že jsi tady, tulí se Dáša.

Ale příště ať to píská, jo?

Dášo, já se polepším.

Za měsíc a něco přijedu opět, musím si teda dát poznámku do telefonu.

Sbírka hraček Dáši čítá již desítky.

Mysleli jsme, že už to stačí.

No, Dáša má na to jiný názor.