vepřové maso v domácím leču

Tvrdila jsem, že na blog moc často recepty nedávám :-)
Tak tady je další recept po krátké době.
Vepřové maso v domácím leču není totéž jako maso se zeleninou.
Pokud totiž přidáte k masu do pánve rajčata a papriky a to dělám samozřejmě někdy taky, není to stejné jako maso v leču.
Je to úplně něco jiného.
Zeleninu tedy lečo rozhodně připravuji zvlášť.
Recept na lečo asi každý zná, ale pro jistotu.
Dám nakrájenou cibuli na olej, nechám zpěnit a přidám nakrájená rajčata a papriky, množství záleží na každém z vás, ale já dávám stejné množství rajčat i stejné množství paprik.
Osolím a já ještě přidávám sladkou mletou papriku a to i když dělám klasické lečo s klobásou a vajíčky.
Přiklopím a dusím.
Až je lečo hotovo, to znamená rajčata skoro nevidím a paprika je měkká, přidávám teprve k masu.
Maso možno použít vepřovou kýtu, jako já tentokrát, ale nejlepší jsou kotlety, množství podle strávníků.
Maso nenaklepávám, pouze osolím a opepřím vícebarevným pepřem.
Dám na pánev s rozpáleným olejem a zprudka opeču. Dusím do poloměkka.
Po chvíli dušení přidám k masu ještě trochu cukru a nechám ho zkaramelizovat a poté přidám trochu horké vody.
Cukr přidávám dost často i k minutkám, maso má potom výraznější chuť a taky krásnou barvu.
Až je maso poloměkké, přidám lečo a dusím společně pod pokličkou ještě tak půl hodiny.
Ještě přidám znovu namletý barevný pepř, ale to záleží na chuti každého.
Jako příloha se hodí hranolky či vařené brambory.
Tento recept jsou zkopírovala ještě z doby, když jsme jezdili na nákupy do NDR, tedy nějaká osmdesátá léta, a tento pokrm jsme si dali v restauraci a velmi nám jídlo chutnalo.
Němci tam ještě přidávali nějakou uzeninu, já někdy dávám proužky šunky, ale ne vždy.
A chutná nám dodnes.
Tak třeba někoho inspiruji.