trochu pofidérní kompliment

Musím přiznat, že moje garderóba je celkem rozsáhlá.
Není to proto, že bych byla sběratel či trpěla nemocí - shopaholismus, naopak nakupování v kamenných krámech naprosto nenávidím.
Zásadně nakupuji v 99% přes net, to už jsem na blogu několikrát zmínila.. Ale v mém minulém profesním životě jsem musela nebo spíše měla bych dodržovat určitý dress code, takže můj šatník čítá pravděpodobně více než deset sak (nikdy jsem je nepočítala) a bezpočet šatů více či méně společenských, která pravděpodobně se změnou stylu života už neunosím. Většina nakoupena opět v eshopech.
Něco jsem už i rozprodala na netu v bazaru.
Mám věci značkové, např. černé kalhoty Versace, šaty známých značek a vedle toho klidně svetry z Lidlu.
Toto moc neřeším. Není to pro mě priorita.
Ale vzhledem ke stylu tehdejšího života nemám moc svršků na takové to "domácí běhání".
Na nákup, do kina, na procházku.
Saka nosím samozřejmě v každodenním životě, protože je mám ráda, ale letních věcí opravdu moc nemám.
No, vlastně mám několik letitých letních šat, které sice vůbec nevyšly z módy a jsou málo nošené, takže pořád vypadají skvěle, ale jsou poněkud kratší, než by se již v mém věku dalo očekávat či slušelo.
To je teda můj názor.
Názor mého muže je poněkud odlišný.
Na komplimenty jsem byla zvyklá bez nějaké namyšlenosti celý život, ale ne všechny vás potěší.
Rozhodli jsme se před časem jít v naší vesnici do nově otevřeného penzionu na oběd.
Je to sice kousek od našeho domu a společenský oděv netřeba, ale my moc nerozlišujeme, kam se ubíráme a oblékáme se stejně, ať je to náš venkov anebo Praha.
Hlavně se musíme cítit dobře.
Bylo horko a já jsem chtěla hodit na sebe něco rychlého a vzdušného.
Říkám si, tak zkusím jedny z těch krátkých šatů.
Šla jsem se ukázat svému poradci, zda šaty nejsou moc krátké,.
Odpověď mého muže zní: ne vůbec ne, máš pořád hezké nohy, ty můžeš klidně ukázat.
Musím přiznat, že to je jediný muž, kterému bezmezně komplimenty, jsou to vůbec komplimenty?, věřím.
Nechtěl by přece, abych mu dělala ostudu, takže přes něj jen tak něco neprojde.
Takže šup šup, velký výstřih (i když pro moje zrovna ne malé poprsí je každý výstřih příliš velký) a příliš krátká délka - pro léto akorát.
Pomalu si vykračujeme a těšíme se na oběd, který dnes nemusíme připravovat my.
Potkáme souseda, pána už hodně v letech, který mi skládá komplimenty každou chvíli.
Je tam tedy pokaždé trochu vilnosti (nevím, co si představuje, na takovou mladou holku nemá!!), ale já to moc neřeším.
Jeho kompliment ne vždy potěší a aby mě urazil, to si nepřipouštím.
Tentokrát se tedy překonal.
Jé,  máte krásné tričko!!! a hlavně to, co je pod ním...
Nevěděla jsem, jestli se mám smát a to se mi chtělo, anebo zabít mého muže.
No, vidíš hergot a ty si říkal, že mi ty šaty nejsou krátké!!!!
No musím ale říct, že mě to nerozhodilo a smáli jsme se tomu až do restaurace.
Šaty jsem sice neustále popotahovala dolů a tím odhalovala víc a víc poprsí, ale šla jsem v tom "triku" hrdě dál. Jen musím podotknout, šaty mi sahají víc než do půli stehen, takže triko je docela dlouhé.
Miluju tyhle bláznivé náhody života.
A tato navíc byla vtipná.
A to "triko" si klidně vezmu znovu.
Soused "vizážista" mě teda nepřesvědčil.