barevné ráno

Naše včerejší obhlídka barev na zahradě se Sárou, kterou jsem včera nemohla dát ze známých důvodů. 

Vyhrála Sára. Jo jak píšete, že na té první fotce číhá, to je omyl. 

Reaguje na moji prosbu, aby šla dolů a hledá, kudy to půjde. Pan doktor z veteriny řekl, že má neuvěřitelně krásné oči jako žárovky, nejen žluté svítící, ale i velké vykulené, takže trochu klame tělem a většinu času vypadá jako číhající šelma. 

Ano, občas šelmou je, je to její přirozenost. Její bezcitné hry nesnáším, takže odcházím domů, protože je mi líto toho tvorečka, i když je to škůdce. Má ho jen na hru, jakmile se přestane hýbat, už ji nezajímá. Jako potravu ho naštěstí nemá. Můj muž občas poruší všechny přírodní zákony a živou "hračku" zachrání ze spárů naší "šelmy", ale v klidu a konejšivým hlasem, ale i tak je vidět na Sáře to zklamání. Zřejmě proto mi přestala nosit dárečky domů k počítači. Bojí se, že by o ně přišla.

Ale jinak je to nejroztomilejší, nejhodnější a nejmilejší zvíře, které si umíte představit. A oči nejvíc kulí, když slyší nějaký neznámý hlasitý zvuk. Pořád se ještě leká všeho neznámého, zítra jí bude rok. 

Ve středu před polední sirénou utekla na práh domu. Oči měla tak vykulený, že jsem se bála, že jí vypadnou a koukala na mě zděšeně. Trochu se uklidnila po mém známém chlácholení "nic se neděje", tomu rozumí. 

Nicméně na zahradu se vrátila, až bylo ticho. Vypadala tak legračně, jak seděla na prahu domu, že jsme se museli smát. 

V dnešní galerii fotek najdete i pavučinu. Fotím je ráda, ale tentokrát to byl velký obrus a myslela jsem, že ani žádná fotka nebude. Pavučina byla tak jemná, že byla vidět jen z jednoho úhlu. Po mnoha neúspěšných pokusech se mi nakonec trochu povedly aspoň dvě fotky.

Mějte pohodový víkend. Já jsem si sobotu udělala pracovní a odpoledne jdu fotit reportáž z dětské olympiády.