pozdrav z Moravy

Posílám pozdravy z Moravy a zdraví vás můj (no nejen můj) moravský mazlíček Dáša. 

Můj muž se včera vrátil za Sárinkou domů, kterou dva dny hlídala i přes noc naše kamarádka, kterou má Sára ráda. Opustila jsem ji poprvé na dny a ne na pár hodin a trochu víc to prožívám. 

Je prý smutná, vypadá to, že mě hledá a ani neměla radost z návratu mého muže. Narušili jsme jí stabilitu toho jejího malého světa. V lockdownu jsme nikam neodjížděli a nikdo k nám nechodil a to naše roční miminko se na nás velmi upnulo, tedy nejvíc na mě, ale to už jsem tady několikrát psala. 

Tak to jen na úvod k dotazu, kde jsme zanechali Sárinku.

Teď Dáša hlavně obrazem. Růži, děkuji ti opět za tvoje pravidelné připomenutí, páč hračku pro Dášu jsem zase neměla a bez tebe by nebyla vůbec. 

Dáša mě hodně miluje od malinka, ale bez hračky, a musí být pískací, nejezdi!!! 

Tak dlouho mi bude hrabat v tašce, dokud něco nevytáhnu a ještě to nesmí být jen tak něco.

Dáši, chceš jít ven? 

No, konečně si někdo vzpomněl, že jsem dnes ještě nebyla na procházce. Zahrada mi úplně nestačí. 

A jak přijede ta druhá externí panička, kterou moc miluju, není kámen na kameni. Nic není stejné a nebude několik dní, ale já to ráda vydržím.

Myslíš to vážně? Ty to říkáš jen tak, že jo?

Jo, tak já už teda jdu. Musím očichat všechny rohy na známé trase a podívat se, co se od včerejška změnilo.

A nakonec nahlédnutí do zahrady, kde je zahradním architektem moje sestra. Nad námi krouží malé motorové letadlo. Tak to byl můj pravidelný moravský raport, kde nesmí chybět Dáša, už to znáte, tentokrát po hodně dlouhé době. 

Mějte pěkný víkend.