ještě se vrátím

jednou k aktuálnímu tématu, kterým ještě budeme všichni dlouho žít a zabývat se. 

Některé záležitosti mě zarazily. Možná už o nich víte, přesto dávám na blog.

Zvedla se velká vlna solidarity na pomoc Moravě a některá média píší, že nebývalá. 

S tím vůbec nesouhlasím a vidím ve svém okolí vyhlášení sbírek i při daleko menších neštěstích a lidé přispívají rychle. 

Ale tohle by bylo na jiný článek.

Nicméně i tak se najdou hyeny, a je dobře, že policie už zadržela "člověka bestii", který rychle využil situace a zfalšoval QR kód u sbírky charity, která byla určena na pomoc lidem, které zasáhlo tornádo a odklonil peníze na svůj účet.

Myslím, že bezpečnější je než sdílet účet třeba ze sociálních sítí jít přímo na stránky té společnosti, již účet patří a provést platbu přímo tam. Já jsem to udělala a vybrala jsem si účet SOS Morava u Člověka v tísni, protože jim přispívám celkem pravidelně, protože pomoc nejde jen do zahraničí, jak si většina lidí myslí, ale samozřejmě i do Čech na celkem konkrétní projekty. 

V nouzovém stavu počítače a doučování od vysokoškoláků do sociálně slabých rodin a podobně. Navíc věřím Pánkovi, kterého jsem po revoluci chybně odhadla jako frajírka. Potvrzení o daru už mám v emailu. 

Další věc, která mě zarazila na facebooku, že někteří lidé uspořádali sbírku jen pro jednu konkrétní rodinu. Takže pokud má tato rodina hodně známých a příznivců, sejde se na tomto účtu třeba víc peněz, než vůbec potřebují. Navíc nevím, zda to není opět podvod. Myslím, že peníze se mají scházet u někoho, kdo pak dokáže pomoct více rodinám a se znalostí situace. Vybírat si konkrétní rodiny mi přijde nevhodné a v konečné fázi i nespravedlivé. A když už chci pomoct přátelům či známým, nebudu to prezentovat veřejně.

A sdělení typu  "Veřejné sbírky jsou taky fajn, ale nikdy nevíte, kde vaše peníze skončí, jaký je na tom overhead atp. Tímto způsobem víte, že 100 % bude využito přesně na to, co chcete - aby co nejrychleji vrátilo mladou rodinu zpět do pokud možno normálního života" ve mně důvěru nevyvolá, ba právě naopak. Když konkrétně, tak konkrétně jedné vesnici. Já jsem si vybírat nechtěla, protože mi nepřísluší posuzovat, kde pomoc nejvíce potřebují. A v současné době, jak to sleduji, potřebují všichni už jen peníze. Dobrovolníků už není potřeba a snad potřebují jen nářadí, obnova bude trvat dlouho.

A ještě moje poslední kritika?, nevím, zda tomu tak mám říkat. 

Vyprávěla mi dcera a pohoršeně, že ve skupině na facebooku, která byla založena za účelem pomoci Moravě, lidé nabízejí zvláštní pomoc a ostatní jim za to tleskají. Nás s dcerou to ovšem rozladilo. Místo opravdové pomoci nabízejí lidé, že si vezmou na prázdniny až čtyři děti. Neumím si představit, že bych po této tragédii, kdy mi nic nezbylo, poslala děti k cizím lidem do neznáma. Myslím, že bych naopak chtěla, abychom v této situaci zůstali pohromadě a nepokoušela bych osud. Navíc, když už děti poslat někam do klidu, tak k příbuzným či známým, kde to děti znají a hlavně my známe prostředí, kam děti pošleme.

Taková pomoc se nabízí ve válečném či poválečném stavu, kde se jedná o životy a kdysi se tak ubytovávaly děti z Jugoslávie, Srbska. I my jsme chtěli pomoct a naše tři děti se tenkrát těšily, že bude někdo u nás doma a my mu pomůžeme. 

V té době ale nabízel pomoc každý a už na nás žádné dítě tenkrát "nevyšlo". Bylo to krásné, jak všichni chtěli tenkrát pomoct, nicméně naše děti byly zklamané.

Tak to byly moje negativní postřehy, ke kterým jsem se musela vyjádřit. O těch pozitivních se píše všude a nezbývá než se sklonit před tím úsilím a přát, aby se brzy vrátili všichni postižení aspoň do trochu normálního života jako my šťastnější.

Mějte klidný den.

P.S. Ještě aktuální zpráva z Člověk v tísni, která mě ráno potěšila a která vlastně souzní s tím, co jsem právě dopsala:

STO MILIONŮ KORUN! Právě takového čísla dosáhla odpoledne naše/vaše sbírka SOS Morava! Všem děkujeme! Vaše solidarita je neuvěřitelná.

Právě podepisujeme smlouvy se starosty postižených obcí - Hrušky, Moravská Nová Ves, Lužice, Mikulčice a Pánov. Každá od nás/od vás dostane 5 milionů korun na pomoc s obnovou obce. Po 2,5 milionech posíláme do zasažených obcí Stébno a Blatno na Lounsku. Starostka obce Mikulčice paní Marta Otáhalová, se kterou se naši kolegové dnes setkali, říká, že hlavní „je udržovat pozitivní postoj a náladu mezi lidmi“. Psychický dopad je nejhorší a je potřeba lidi podpořit nejenom materiálně, ale i na duchu!

V postižených oblastech chystáme dlouhodobou pomoc nejvíce zasaženým rodinám a jednotlivcům v koordinaci s dalšími organizacemi tak, aby se dary nepřekrývaly nebo zásadně nelišily v různých místech.