O zámku Hořín, který je veřejnosti nepřístupný, jsem tady psala naposledy v roce 2019.
Jednou jsem nakoukla přes zavřenou bránu a podruhé se na nádvoří uskutečnil tradiční festival Hořínfest. V roce 2020 se festival nekonal na nádvoří zámku kvůli covidu a vloni to vypadalo, že taky nebude, ale ne kvůli covidu. Původním majitelem zámku byla mělnická větev rodu Lobkowiczů a minulý rok byl zámek prodán. Do poslední chvíle to ale vypadalo, že tam festival bude, nakonec se uskutečnil v Zooparku Zelčín, také jsem tady už psala.
Na zámek jsem si vzpomněla v těchto dnech kvůli zmínce pana starosty Hořína, kterého dobře znám. Snažila jsem se dopátrat nového vlastníka zámku, ale nepovedlo se mi to a na katastr kouknout se mi nechtělo, nepotřebuji to až tak vědět, ale povídá se, že tam bude hotel nebo něco podobného.
Budu se tam muset podívat, i když se tam pravděpodobně nic neděje, fotky o změnách by se ke mně dostaly.
Dnes jsem se rozhodla pro návrat do minulosti do zámku pod zámkem a nahlédnout na fotky, které jsem fotila.
Vzpomínám si, jak jsem na festivalu vyslechla žehrání na rod Lobkowiczů, že zámek neopravují. Ono je snadné kritizovat, zrovna šlechta se o svůj majetek stará, ale na všechno prostě finance nejsou.
Vzali jim krásné zámky a vrátili zdevastované. Kde by vzali peníze na obnovu a potom i na drahý provoz.
Zámek Hořín je cenný objekt a představuje jednotné architektonické dílo a to je jistota, i při změně majitele jej není možné zásadně měnit a musí se zachovat původní ráz. Kromě interiérů, tam se nic nedochovalo.
Tohle jsem nafotila při prvním nahlédnutí přes mříže.
Tady jsem se díky festivalu dostala na nádvoří. Poprvé a možná naposledy. A samozřejmě jsem nefotila jen festival, ale hlavně detaily zámku.
Dnes trochu vzpomínkový neplánovaný příspěvek.
Snad vás také takhle procházka do nedostupných míst zaujme.
Mějte pohodovou sobotu.
Marti, mluvíš mi z duše. Je zajímavé, že taková kritika nezaznívala v době, kdy se zámecké parkety pokrývaly linem, a zdi potloukaly umakartem, aby tam byl domov mládeže, škola či něco podobného.
OdpovědětVymazatMoc ráda jsem se podívala a doufám, že i v nových rukách zámek ožije.
Měj hezkou sobotu, Helena
Marti, hezké i když trochu smutné vzpomínání. Není jednoduché tak velký zámek opravit a snad se to novému majiteli povede.
OdpovědětVymazatMěj pěkný den.
Martino, my jsme u zámku byli naposledy ještě v době, kdy se dalo jít až k budově, ale už po povodni a je jasné, jak to tam asi vypadalo. Od té doby jsme Hořínem projížděli, ale už se k zámku jít nedalo, jen k plotu.Tak se budeme těšit, že zámky jako Hořínský nebo Liběchov se dočkají opravy a znovuzrození. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatMožná je rekonstrukce na hotel jeden z mála způsobů, jak zámek zachránit... Tak doufejme, že pokud k ní dojde, bude citlivá a zámek zůstane aspoň částečně přístupny
OdpovědětVymazatHezký víkend
Pamatuji si, kdy jsi o tomto zámku psala. I teď jsem se ráda podívala a moc bych té budově přála, aby byla citlivě zrekonstruována.
OdpovědětVymazatHezký sobotní podvečer, Jiřinko!
Hanka
Marti to je zajímavý článek. Když jsme se tam šli podívat, tak nás od brány vyhnali dva muži, kteří tam sekali zahradu a dokonce nechtěli, abychom zámek fotili. Přesto jsem tři fotky pořídila, než nás vyhnali. Zámek je opravdu zajímavá budova a už tehdy byla okna zatlučená...Snad se zámku blíží lepší časy. Měj se moc pěkně.
OdpovědětVymazat