Sára

Tyhle fotky jsou už staré několik týdnů, nějak prostě nestíhám. Fotit jo ale psát. Mám teď hodně psaní pracovně. Tohle jsem fotky z rána, kdy spolu se Sárou pracujeme. Buď na mě nakukuje za notebookem a pozoruje, co dělám. A zdržuje, protože chce hladit a trochu pomazlit. Když se unaví, usne u počítače nebo se přestěhuje na židli, kterou mám naproti své židle, takže má pocit, že je u mně. Fotila jsem s bleskem, protože vstáváme opravdu moc brzy ráno, takže fotky nic moc.

I když je teď občas už teplo, Sáře se moc ven nechce a musíme ji přemlouvat. Když jdu ven jen já a lákám ji, začne se ohlížet po páníčkovi, jestli jde ven s námi, sedne si a čeká. Pohledem mého muž přemluví a sotva se můj muž zvedne od počítače, už letí ven za mnou. Je jako malá dítě. Venku musíme být prostě všichni. Ale jakmile se někdo z nás chce vrátit domů, tak se hned postaví ke dveřím a jde taky. Tohle se děje několikrát za den, jen málokdy zůstane venku víc než pár minut.

Fakt připomíná malé dítě, je ráda, když jsme venku všichni. Mezitím samozřejmě chodí ven i sama. Svoje dvířka má otevřena jen do domu, ven jí musíme otvírat. Při jejím pohybu bychom nevěděli, kde je a my rádi víme, kde zrovna je.

Miluje taky, když maluju. Pozoruje bedlivě, co dělám a taky překáží. Barvu, jak vidíte na fotce, máme i na druhé straně stolu, kde nemaluju. Všimla jsem si toho taky až na fotkách.

Tak dnes v hlavní roli Sára.

Mějte pohodovou sobotu.