historky z druhé ruky

Nejsem moc zvědavá a nerada poslouchám cizí hovory, i když v dopravním prostředku to někdy jinak nejde.
Zato vyprávění historek, které někdo zažil, miluju..
Ne všechny storky se staly mně, i když já zažívám malé příběhy pořád a nejen při cestování a o některých podobných tématech jsem již psala.
Jezdím převážně autobusem a metrem, toto prostředí znám, takže o něm mohu vyprávět.
Řidič autobusu místní linky svážející každé ráno cestující z přilehlých vesniček potkává většinou ty samé tváře téměř každý den a někdy musí být posluchačem a někdy i psychologem.
Především ale by měl mít rád lidi a mít trochu charisma.
Jenom tak může překonat někdy velmi bizarní situace.
K nim bych přiřadila i tento rozhovor probíhající během jízdy:
"No, jo on už nežije, on se zabil. Našli jej oběšeného.
Jo hele podívej! Vidíš ten strom?
Tak na tom se oběsil.."
Jiná historka, kterou jsem vyslechla včera přímo z úst jednoho z hlavních aktérů, mě trochu rozněžnila.
V nejmenovaném městě nastupuje starší paní, tak kolem sedmdesáti a hlásí, že jede na konečnou a do toho města jede poprvé..
Paní se projeví jako velmi povídavá a vtipná dáma. Možná je sama doma a potřebuje si popovídat.
Zákaz Nemluvte za jízdy s řidičem naprosto ignoruje.
Má štěstí.
Narazila na parťáka. .
A vy jste rychlík?
Ne, paní do toho města žádné rychlíky nejezdí.
A mám nějakou slevu, když jsem stará? Po Praze jezdím zadarmo.
Ne, bohužel, tady se musí platit.
No, a kdy už tam budem?
Za tři čtvrtě hodiny.
Tak dlouho?!
Já jedu pro zákusky do nějaké vyhlášené cukrárny. Nevíte, kde tam ta cukrárna je?
Ne to opravdu nevím. Je to malé město, tak se tam zeptáte.
A je v tom městě něco zajímavého?
No, je to malé město, ale já ho neznám. Vlastně je tam na náměstí zámek, tam se můžete podívat.
Panebože, tak já jedu na výlet a nakonec nic neuvidím?!
Ale uvidíte.
Spoustu vesniček, kousek přírody.
Tady vpravo je elektrárna...
Ježíši, a to pojedeme jen ve třech i s vámi, pane řidiči?
No, to nevím, třeba ještě někdo přistoupí.
No to je teda vejlet!
Cesta ubíhá při příjemném rozhovoru.
A konečná! Vystupovat!
A kdyby jste chtěla jet se mnou zpátky, jedu za půl hodiny.
Nene, já pojedu až odpoledne. Přece jsem se vypravila, abych něco zažila. Nepojedu hned zpátky.
Řidič si jde zvýšit nezbytnou hladinu kofeinu a odlehčit si.
Za čtvrt hodiny se vrací.
Už z dálky vidí postavu přešlapující u autobusu. V ruce dřímá tašku se zákusky.
Aspoň, že tak.
To už jedete zpět?
Panebože, vždyť tu nic není! Jen hnusná zima. A s vámi je sranda.
Potřebovala jsem hlavně ty zákusky. Odpoledne mám návštěvu.
To se vám ty zákusky ale pěkně prodražily.
Tady máte dárek - jízdní řád, abyste věděla, které vesnice a vesničky jste viděla a kde byla elektrárna....
To máte na památku na dnešní výlet. A nebojte, zpátky nám nastoupí na jedné zastávce asi patnáct školáků. To abyste se tady sama nebála. Na další zastávce sice vystoupí, ale aspoň chvíli bude plnější autobus.
Dnes bychom museli jet asi až do Košic, abychom nabrali pasažéry.
Co do Košic? Do Čiernej pri Čope, dí paní..
Až potkáte toho příjemného a charismatického řidiče, pravděpodobně to bude můj muž, který si splnil svůj sen z dob mládí a z vedoucího provozu se stal řidičem autobusu.
A až budu "stará",  chci být jako ta paní.
Chci jet s úsměvem bratru za dvě stovky do cukrárny pro zákusky a říkat tomu výlet...