svoboda pro domácí mazlíčky

Ty mě zase fotíš?! To fakt nesnáším.

Už jsme to řešili v loni na podzim, ale pak jsme se rozhodli, že to odložíme.
Na zimu to nemělo smysl, i když nám rozhodnutí trvalo tři roky.
Ale někdy vám něco dojde jen náhodou.
Náš mazlíček naprosto nesnáší zimu.
Stoupne si do dveří, když je zima nebo nedej bože vítr, sklopí uši a zacouvá do domu.
Ale to trvá bratru tak pět minut, než uzná - ven nebo dovnitř..
Nicméně teď jsme se rozhodli pro svobodu pro našeho "jezevce" Justýnku.
Nutno přiznat, že ze sobeckých důvodů.
Svoboda pro nás všechny má jméno "dvířka"
Sobecké je, že nás nebaví držet otevřené dveře, než se naše bytná (bydlíme u své kočky) rozhodne, zda půjde ven či nikoliv.
Zkoumá velmi dlouho, zda je venku pro ni zima a navíc někdy čekám do jedné hodiny v noci, když už konečně padne rozhodnutí, než se ten náš mazlíček vrátí z výletu.
Chce to tedy radikální řešení.
Zničíme dveře do domu a koupíme dvířka pro mazlíčky.
Byl velký problém vybrat ta správná.
No, my jsme věděli, která jsou správná, ale problém byl, aby se náš jezevec vešel..
U nás totiž rozhodně neplatí, že kde kočce projde hlava, protáhne se celá.
Justýnka má malou hlavičku  a tělo fakt neodpovídá standardu.
No prostě jezevec!
Nastalo tedy velké měření.
Dvířka prý jsou pro kočky vážící sedm kilo.
My jsme před nedávnem vážili šest kilo, tak by to mohlo vyjít.
Další možnost jsou jen otvory pro velké psy!!
Justýna nepochopila, jak důležité měření je.
Její výraz byl velmi čitelný.
Proboha, co se mnou děláte?
Proooč?
Já to fakt nechci!
Takže vůbec nevím, kolik měří v "kohoutku".
Ale proboha větší otvor se do našich vchodových dveří stejně nevejde.
Objednávám.
A budu referovat, zda jsme se vešli či nikoliv.
Ale svoboda vždy něco stojí.
Těším se na to, že se náš brouček rozhodne sám, zda chce jít ven či nikoliv a nebude muset volat, proboha pusťte mě!!!
Nebude netrpělivě čekat, až někdo přijde domů, aby mohla ven na zahradu.
V zimě nebude znásilňována k zavření do domu, aby nemrzla celý den. Jde sice poslušně, protože je to hodná holka a rozumí, ale nesouhlasně vrtí ocasem.
Můj syn mi nebude psát do Paříže zoufalé sms při hlídací akci: Justýna nechce domů!
Dělá, že mě neslyší, jen stříhá ouškama.
Co mám sakra dělat?
Proboha, z Francie to nevyřeším.
Dvířka se dají ovládat, takže když večer přijdeš domů, ven už nepůjdeš, holčičko...
Chci se vyspat v klidu a nepřemýšlet, že někde mrzneš a strádáš, protože já už jsem nevydržela čekat a zmohl mě spánek.
Zítra objednávám na mall.
Hurá, svoboda pro všechny!