úterý 24. května 2016

okno pro kočku


Slíbila jsem pokračování svoboda pro domácí mazlíčky a konečně se k tomu dostávám.
Dvířka pro našeho jezevce jsme nakonec vybírali déle, než  jsem čekala a nainstalovali teprve před osmi dny. Balíček s dvířky dorazil a já použila jednu součást na vyzkoušení, zda náš mazlíček vůbec proleze, dřív než se nám povede "zkurvit" dveře za několik tisíc.
Protáhla jsem Justýnku jako přes obruč a zkouška dopadla skvěle.
Vždyť jsou to dvířka pro malé psy, tak snad proboha náš šestikilový Golem musí projít.
Přece nemůže být větší než malý pes.
Můj muž vyřezal díru do našich domovních dveří a neměla jsem sílu se na to dívat.
Co kdyby se to nepovedlo.
Ale vše dopadlo dobře.
Justýnka poprvé prošla kolem dveří a mířila do kuchyně se posilnit.
Myslela jsem si, že si ničeho ani nevšimne.
Ale celá strnula a jen se dívala.
Panebože, co to zas je? Nesnáším změny.
Po minutě zírání odkráčela za jídlem.
A od té doby začala peripetie jménem svoboda pro domácí mazlíčky a moje nervy byly na pochodu. Neustále jsme poslouchala, že je úplně blbá.
V hlavě se mi promítalo, že jsme zničili krásné dveře, v zimě tudy potáhne, ale pro Justýnku to bude jen její nové okno.
Sice bylo na ní vidět, že chápe, k čemu tento otvor asi má být, ale koukala na mě naprosto nechápavě a s údivem, až mi to konečně došlo.
Proč mě nutíš, abych se cpala do tohoto malého otvoru, když stojíš u dveří a můžeš mi otevřít ostatně jako vždycky?
Nechápu ..



V nejbližších pěti dnech jsem zjistila, že Justýnka používá dvířka jako okno (v té známé písničce se zpívá kočka leze dírou, pes oknem - no my máme dva v jednom).
Kouká zevnitř ven anebo obráceně a je nadšená, že jsme jí ten výhled umožnili.
Lákala jsem ji na bonbónky, tomuto slovu velmi rozumí a ví, kde ty dobré bonbónky, rozuměj granulky s vitamíny, které dostává jen za odměnu, jsou.
Když má pocit, že odměnu už dlouho nedostala, postaví se ke dveřím špajzu a čeká, dokud nepochopím.
Na volání Justýnko, chceš bonbónek? přiletí odkudkoliv, ale na projití otvorem toto lákadlo nestačilo.
Pořád to bylo pouze úžasné okno z výhledem na zahradu a výraz: no konečně, že vás to napadlo byl víc než čitelný.
No takový luxus okno pro kočku jen tak někdo nemá.
Po pár chladných dnech začalo být konečně teplo, a tak jsme lítací poklop vylepili nahoru, aby zbyl jen jasný a naprosto srozumitelný otvor, tedy díra.
Snad se to konečně povede, páč protlačit jezevce násilím nemá samozřejmě smysl.
Musí sama chtít.
Již jsem pochybovala o její inteligenci a začala jsem si připouštět i já, že je úplně blbá a já jsem v ní jen naprosto neobjektivně jako nesoudná panička viděla velmi inteligentní zvíře.
Bláhově jsem si myslela, že uvítá tuto svobodu rozhodnutí okamžitě. Ono stepovat přede dveřmi, než si někdo všimne, není v našem velkém domě žádný med.
Už jsem se začala smiřovat se zničenými dveřmi.
No hlavně, že jsme zdraví.
Konečně v sobotu (vlastně to ještě nebyl ani týden od instalace) nastal obrat.
Můj muž byl venku a já doma.
I když bylo venku horko, dveře jsme zavřeli, jakmile přišla Justýna domů. .
Za chvíli přiběhl můj muž s voláním Heuréka!
Najednou se jezevec objevil na zahradě.
Radovali jsme se, jako kdybychom složili nějakou důležitou zkoušku.
Ano, nebyl kolem nikdo, kdo by jí otevřel dveře, tak konečně našla odvahu použít svoje "okno".
Asi dva dny používala dvířka pouze na cestu ven, dovnitř jsme ji museli pouštět.
Pak se najednou objevila pozdě večer ze zahrady doma.
Hurá, máme vyhráno a já jsem pyšná.
Věděla jsem, že je to chytré zvíře.
Teď jen zbývá vydržet uvykací kúru, jakmile sundáme lítací poklop, ale to už bude snadné.
Jsem ráda, že se povedlo a nezničili jsme domovní dveře pro nic za nic.
No s naší "bytnou" je opravdu legrace a fakt se s ní nenudíme.
Včera jsem se vrátila po dvou dnech domů.
Jednou nejsem doma přes noc a mám novou bižuterii:



Muselo ji to hodně tlačit, ale asi chtěla svou paničku a mě včera trvalo docela dlouho, než jsem ji našla. Šperkovnici ještě na spaní nevyužila.

8 komentářů:

  1. Justýnce se muselo tak strašně stýskat! Ty poslední fotky mě fakt pobavily.
    A je pravda, že kočka si nás naučí, co má ráda.
    Kočka je totiž Bůh a my jsme jen její poskoci :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já říkám naší Justýně bytná, páč my bydlíme u své kočky :-) Ale bydlíme u ní rádi.

      Vymazat
  2. Vidím, že kočka je velká parádnice!!! Má ráda šperky a ještě si na nich ustele :-) Super fotka!!! Měj se fajn Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, díky. Ale než jsem ji našla, toto trvalo. Volala jsem na zahradě, vím, že když přijdu po delší době, tak mě běží přivítat, ale ona spala na špercích a to tak tvrdě, že jsem ji mohla ještě spící vyfotit. Hezké dny. M.

      Vymazat
  3. Spať v šperkovnici, to je život! :) Asi by sme si takéto dvierka mali pre psa zriadiť aj my. Naša psica si síce otvorí dvere (áno sú stále celé doškriabané a špinavé :D), ale zavrieť za sebou už nedokáže a ani zvnútra si ich neotvorí. Niekedy to riešime tak, že ju jednoducho vymkneme, ale to nič nemení na tom, že to stále skúša a dvere sú stále špinavé :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, myslím, že to spaní moc sladké nebylo :-) Muselo to tlačit. Pro vašeho pejska, když si otevře dveře sám, je asi velký, by musely být dveře podstatně větší :-) Hezké dny. M.

      Vymazat
  4. Na Justýnce je vidět, že je ženská, když se neumí sama nastrojit, tak do toho lehne a má Tě blizoučko :-). Takové dvířka jsou výborná věc. Na chaloupce jsme Matějovi pořád chodili otvírat, až to bylo otravné, teď nám to chybí. Pohlaď chytrý kožušek a měj prima den :) Maryša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Maryško, no já mám teď náramky ozdobené jejími chloupky :-) Hladím pořád. Měj se hezky. M.

      Vymazat