sobota 24. září 2016

řeč zvířat aneb babičko, pozdravuj Justýnku!

Zas neuklidili. 
Hurá!
Na tašce se dobře spí. Jen lodičky jsem posunula, páč by mě tlačily.
Tak dobré ráno a dobrou noc :-)

Dnešní úvaha nebo co to bude, to ještě nevím, je vlastně pokračování tohoto příspěvku.
K přemýšlení mě inspiroval komentář mojí milé čtenářky Lenky.
Píše, že si myslela, že rozumí zvířecí řeči jen ona.
Přemýšlím, jestli rozumím zvířecí řeči já.
Mám spíš pocit, že všechna zvířata, která byla kolem mě, jsem naučila rozumět lidské řeči a tím pádem jsme spolu mohli mluvit..
Vzpomínám si, jak mi moje máma říkala u naší první kočky Čičinky, už jsem někde také o ní trochu psala, že s ní mluvím jako s člověkem, a proto naprosto rozumí.
Ale to asi dělá každý, kdo má nějaké mazlíčky ve svém životě.
Připomnělo mi to teď vtipnou glosu, kterou jsem nedávno viděla na facebooku:
Stádia schizofrenie
1) mluvím se svou kočkou
2) mluvím s kytkou
3) pozoruji, jak si moje kočka povídá s kytkou
No já už se blížím ke třetímu stádiu :-)..
Jednou se Čičinka motala pořád kolem mě v kuchyni a já už nervózně jen tak pro sebe říkám: to nemůžeš jít za páníčkem?!
Za chvíli se ozvalo z ložnice, páč můj muž ještě spal, rozespalý hlas: proč ji za mnou posíláš? Ona mě budí.
Dodnes, a už je to víc než patnáct let, nemohu pochopit, že to zlatíčko rozumělo tomu, co si brumlám naštvaně "pod vousy" a poslechlo.
No před Justýnkou si už musíme dávat pozor na pusu. Ta rozumí všemu a chápe vše.
Nové návštěvy jí musím představovat jménem, okamžitě přestane před nimi utíkat a začne si je očichávat.
Takto musím samozřejmě představovat i návštěvy, které nejsou nové, ale nechodí k nám tak často.
Měla trochu problém s mým kamarádem Jakubem, páč Jakub se jmenuje i náš syn.
Nevěřícně na mě koukala, nespletla ses? to není náš Jakub!, ale pak se nechala přemluvit a i pohladit.
Dojala mě moje vnučka
Byla u nás před pár týdny.
Šla jsem doprovodit snachu, vnuka Tomáška a vnučku Lucinku na vlak,
Lucinka, je jí sedm let, během cesty povídá:
Babičko, já nemůžu pochopit, jak mluvíš s Justýnkou a jak ti všechno rozumí a všechno chápe.
Prosím tě vyřiď jí, že ji pozdravujeme a že už jsme museli odejít bez rozloučení (nemohli ji najít).
To mě fakt rozesmálo.
Lucinko, ano Justýnka rozumí a dokáže i odpovídat svým "jazykem", ale toto jí přece jen nevysvětlím. Toto by přece jen nepochopila.
Vzpomněla jsem si, že náš poslední pejsek Fík, "plemeno sedmi ulic", dokázal i mluvit jako my. Vyštěkával naprosto zřetelné "Ahoj" a přitom se trošku usmíval.
To ahoj jsme jej učili, nebylo to úplně sama sebou.. A ten úsměv? Bylo vidět, jak se snaží napodobovat.
A pamatuji si na toulavého Bena, rovněž úžasné plemeno, který patřil celé čtvrti v Praze, všichni ho krmili a zdravili, patřil zkrátka všem, "dítě ulice".
A ten, když jste řekli Ahoj, Bene, vycenil zuby a usmál se na vás od ucha k uchu.
Sice to vypadalo trochu jako z hororu, kdo čeká, že se na něj na ulici usměje pes?, ale úsměv to byl.
Když se mi to stalo poprvé, nevěřila jsem. Myslela jsem, že se mi to zdá.
Okolí mě však ujistilo: ne Ben se opravdu směje. Takto odpovídá na pozdrav.
Tak nevím.
Jsme natolik inteligentní, že rozumíme zvířecí řeči?
Anebo je to naopak?
Zvířata jsou natolik inteligentní, že rozumí řeči lidské?
Myslím, že správně bude za a) i za b).
Tak a já jdu pozdravit Jsutýnku a popřát jí hezký zbytek víkendu.
A to přeji i vám.

8 komentářů:

  1. Máme doma několik koček a kolikrát si říkám, že mi rozumí ana moji otázku odpoví mňouknutím..a tak několikrát po sobě. A jak někde někdo nechá tašku, hned se tam buď podívají, nebo ještě lépe - uloží...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas mi někdo nevěří, když říkám, že Justýnka mluví. Jsem ráda, že někdo to má doma stejné - taky mluvící zvířátka :-) A tašky Justýna naprosto miluje

      Vymazat
  2. Já věřím!Naše kočky také mluví a dokonale rozumí:-)Tašky a krabice jsou nej.-)Krásný víkend!Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ty, co mají kočky, tak věří, páč to mají doma taky. Hezkou neděli. M.

      Vymazat
  3. Náš kocour Ondřej se se mnou dokonce hádá, když mu říkám, že někam nesmí a nebo ať počká, že ho nakrmím za chvilku, tak mi odpovídá mňoukáním :-D a stejně jako ostatní kočky milují krabice, tašky, košíky. nedokážu si představit život bez koček, teď mi jedna leží na ruce když píšu tenhle komentář. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i Justýna, jinak velmi hodné zvíře, dokáže nadávat, když se jí něco nelíbí. Někdy tak vehementně, že to nevydržím a ustoupím :-) Aničko, divím se, že jsi to dokázala dopsat. Justýna mi jednou vymazala půlku textu příspěvku a zbytek přeházela :-) Už jsem to nedala do původní podoby.

      Vymazat
  4. Milá Slunečnice, jsem poctěna, že jsme byla inspirací k tak hezkému a milému zamyšlení.. Vidíš v komentářích, že nejsme samy .)) Akorát to nechápou lidi, kteří zvířata nemají a moc je asi nemusí.. Já zase mimo všechno, co již bylo výše napsáno, nabádám své kočky k zasílání vzkazů--- alespoň tak si vysvětluju, otírání o cizí kabelky a tašky, které si návštěvy odloží... Takže "píšeme" vzkazy synovým psům Bibisovi a Olímu, kamarádčině Kesine.. atd.... Ale asi bych se měla zamyslet nad představováním návštěv, to mě teda ještě nenapadlo.. Tak je to asi tím, že některé návštěvy jsou u nás míjeny s mírným opovržením, a některé vítány... Jinak jistě všichni blogoví přátelé známe Valin, která myšlenky svého kocoura rovnou překládá a píše na blog.. Hezké dny Lenka /kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko, už jsem psala, že Justýna je asociál, který před cizími lidmi utíká. S představováním jsem začala letos, když jsme jeli se synem, který obvykle hlídá, do KV na festival a musela hlídat kamarádka. Tak jsem nasadila uvykací kúru a začala s představením Báry. Zjistila jsem, že Justýna reaguje na jméno, když řeknu přijde Bára, už ji vyhlíží, tak v tom pokračuju, a funguje to. Přestala utíkat. Valin jsem neznala, až díky tobě jsem se na ni teď podívala. Hezké. Měj se hezky. M.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.