Sára a slon

aneb proč se mi ztrácejí houbičky.

Dnes tady měly být děti, které přijely včera na víkend a já je chtěla fotit se Sárou. S naší trochu divokou šelmou to ale není možné. Hrajeme škatule škatule hejbejte se.

Dnes jen pár zážitků, které mi utkvěly v paměti. Sára se chodí se mnou ráno sprchovat. Tedy ona se nesprchuje, ale trpělivě čeká, až se osprchuji já. Když jdu do sprchy, dávám si na zem ručník, nemám ráda předložky, které se brzy ušpiní a jsou plné roztočů a nevím ještě čeho. Takže to řeším jako v hotelu.

Hodím ručník na zem, Sára už na něj čeká a lehne si na něj.

Můj muž si šel po probuzení čistit zuby, a když sešel dolů, ptá se: co to má znamenat? 

Sára byla se mnou v koupelně a pověsila se na ručník a tahala ho dolů, až se jí to povedlo a pak si na něj lehla.

Vysvětluju náš ranní rituál. Jsme v koupelně, tak se prostě musí dát ručník na zem.

Ne že bych mému muži nevěřila, ale přece jen mi to přišlo po tak krátké době nemožné, že by si Sára zapamatovala náš koupelnový rituál. No je hodně inteligentní a už dnes, tím jak rozumí, odpovídá inteligencí tak dvouletému dítěti.

Pak jsem to zažila sama, když jsem si šla večer dělat očistu ksichtu. Ona se mnou zatím musí dělat úplně všechno. Takže spolu vaříme, uklízíme, chodíme do koupelny, uklidit vyprané prádlo, no prostě vše. A já v ten večer poznala, že to s tím ručníkem nebyla náhoda. Jsme v koupelně, nechci se dnes už po několikáté sprchovat a v tom vidím, jak se Sára pověsí na visící ručník a velmi urputně se snaží servat jej dolů. Co myslíte, že jsem udělala?

No pomohla jsem ji, a i když nebyl ručník před sprchou, lehla si na něj a čekala, až z koupelny půjdeme.

No věřte, nevěřte. Já bych asi taky nevěřila. 

Začaly se mi ztrácet houbičky na mytí nádobí. Ptám se mého muže, ty jsi dal někam houbičku? Vytáhli jsem ji úplně novou. 

Hledám ji všude možně, pomalu to vzdávám, že vytáhnu tedy opět novou. Jdu zkontrolovat Sáru do tělocvičny, kde si ráda hraje a má tam natahané snad všechny hračky. Hned u vchodu se na mě smějí tři houbičky na mytí, používám je i ve dvou našich koupelnách. Jedna houbička je její, protože jsem zjistila při upadnutí na zem v horní koupelně, že je to prima hračka na hraní a Sáře vydrží tahle radost hodně dlouho, ale další dvě nejsou teda rozhodně její. Nevím, jak se k nim dostala, ale ona skáče všude a evidentně jedna houbička byla málo.

No a tak si tady žijem.

Dnes máme s dětmi nabitý program. Místo zrušeného tradičního Mělnického vinobraní, které je už obrovskou akcí a účast bývá až 30 tisíc, se uskuteční spoustu malých akcí. Takže jdeme na Mělnické burčákové trhy, kde nás čeká pohádka a hned potom se přesouváme do zahrady kostela sv. Ludmily, kde je výstava fotografií a dobová módní přehlídka.

Sára ovšem s námi rozhodně nepůjde!

Jo a ten slon vlastně. Slon je multifunkční, je to škrabadlo, na hlavě se dá spát a chobot je na hraní a cinká. Občas Sáru zajímá. Nejdřív jej používala jako škrabadlo od malinka a já byla na ni pyšná, že pochopila, nač ten slon je. Potom zjistila, že chobot cinká a dokázala s ním cinkat uprostřed hluboké noci ještě, když jsme bivakovaly spolu v obýváku a ve ztichlé noci je to fakt rámus. Teď tu hlavičku použila asi dvakrát na spaní. 

Ale Sára je jako mimino. Musí se jí měnit hračky, páč ji za chvíli nudí.

Mějte pěknou sobotu. My si ji snad užijeme, i když i venku už v rouškách na žádost města vzhledem k současné neutěšené situaci, i když při větších akcích se mají nosit i venku až od pondělka.

Dnes jsem byla schopná napsat na blog po delší době originální článek. Normálně píšu do našeho magazínu dva až tři články denně, tak už mi nezbývá žádný prostor, žádné nápady a ani energie na článek na blog. Ale přes tento víkend jsem si dala oraz, protože máme stránky naplněny koncepty až do úterý, Takže psát reportáže budu, až děti odjedou, z dnešních akcí.