z mého archivu

aneb opět sochař Václav Levý a malinká část jeho díla z mého archivu. 

Většina z vás určitě zná jeho dílo Čertovy hlavy. Kolem tohoto sousoší se dostanete k jeskyni Klácelce, kde můžete opět obdivovat Václava Levého. 

Já jsem ho poznala vlastně až po přistěhování se do tohoto regionu. I když se trochu o umění výtvarné odjakživa zajímám, tohle jméno mě nepotkalo. Čertovy hlavy na mě zapůsobily velmi impozantně a nejen svojí monumentální stavbou. 
Už umístění v krajině je samo o sobě velmi působivé.

O Čertových hlavách a jeskyni jsem samostatně psala kdysi ve dvou příspěvcích. Umění za humny 1 a Umění za humny 2, ale tady najdete jen moje osobní zážitky. 

"Mohutné plastiky, údajně hlavy čertů (odtud název Čertovy hlavy), reliéfně vytesané do pískovcové stěny, vytvořil ve 40. letech 19. stol. sochař (tehdy teprve jen talentovaný mladík) Václav Levý (1820-1870). Rozměrově patří k největším sochařským pracím v přírodě v ČR."

"Jeskyně Klácelka je umělá jeskyně, nacházející se v lese mezi obcemi Liběchov a Želízy. Vytesal ji v roce 1845 sochař Václav Levý. Vnitřní prostory zdobí pískovcové reliéfy s výjevy z básně Ferina Lišák od F. M. Klácela. Prostor před jeskyní se nazývá Blaník, kde jsou do skalních stěn vytesány rozměrné postavy z našich národních dějin – v křesle dřímající vůdce blanického vojska Zbyněk ze Zásmuk, vůdci husitských vojsk Jan Žižka a Prokop Holý, spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro ně kovají zbraně."

Tady hodně nekvalitní fotka zevnitř jeskyně, přesto ji sem dávám.

Tady jsem nafotila svoje apartní džínové lodičky s nízkým podpatkem, ve kterých jsem chodila při našich procházkách Paříží. Byly velmi pohodlné a já je milovala. 
Jsou tady z nostalgie, páč doba podpatků u mě od nehody už dávno minula.

Doufám, že vás procházka bavila. Já jsem si ráda zavzpomínala na místa, kam už pravděpodobně nedojdu ani bez podpatků. Ale to je život bez nějaké lítosti.

Mějte pěkný den.