vypusťte "krakena"...

Nejdřív musím předeslat, že v tomhle jsem nevinně. Přezdívku pro naše roztomilé koťátko vymyslel můj muž a přiznávám, že v některých situacích jej používám už taky a i naše vnoučata. 

Naše Tereza si přijela v neděli pro vnoučata a můj muž volal, když už měli odcházet: 

ježíš, nepouštěj toho krakena!

Proboha, proč jí tak říkáte? Za dveřmi je to roztomilost sama a má smutná očička.

Mami, ale kdybys věděla, jak jsme ji všichni naháněli po celé zahradě celý víkend! Ona je moc hodná doma, ale když ji pustíš ven, tak ji nedostaneš domů několik hodin, říká věci znalá Lola. 

Babička ji pustí, až odjedeme, protože by mohla utéct ven.

Takže na úvod asi tak. Naše milovaná a roztomilá Sárinka je pěkná šelma. Zase jsme ji tento týden nemohli dostat domů. Musela jsem odjet na schůzku a ona, když vidí, že se oblékám a líčím, při čemž mi musí samozřejmě asistovat, už se duševně připravuje. Na co? No na útěk na zahradu.

No jistě, vy zas někam jdete a já tu budu sama. Normálně poslechne, když jdu na zahradu jen na chvíli, ona pozná, že se hned vrátím a neuteče. Ale jakmile musíme být někde na čas, otevření dveří je prostě riziko. Po čtvrt hodině ranní rozcvičky po zahradě jsem to chtěla už vzdát a schůzku zrušit. Nakonec se odchyt dravé zvěře povedl mému muži. No kdyby nás někdo viděl, asi by to natočil. Myslím, že bavíme sousedy, když slyší neustále: Sárinko, pojď domů, dám ti bonbónky. Sáro, ale hned pojď. Sárino, já už tě nemám ráda.

Učím ji dostávat domů na bonbónky. Ne sladké, kočičí sušené maso. Miluje ho od první chvíle, co to ochutnala. Bohužel jsem udělala velkou chybu. Ještě neslyší na slovo bonbónky, tak jsem párkrát použila, když se nám ji povedlo narvat domů, dostat fakt zatím napsat nemůžu, použila jsem větu: no ty jsi hodná holčička. Naprostá pitomost, protože tohle oslovení říkám často. Takže když řeknu, ty jsi hodná holčička, začne mi roztěkaně koukat na ruce, kde nevidí žádný pytlík s dobrotou, takže utíká okamžitě ke dveřím špajzu a hledá na zemi, kde ta dobrota je. No musím pořád zkoušet bonbónky, ono to půjde.

Už jsem tady o ní psala před týdnem, že je chytrá jak opice. Už stahuje ručníky na zem nejen v horní koupelně, kde se sprchuju, ale už i v dolní, když se líčím a hned si na něj lehne a pozoruje mě.

Když vstáváme ráno, okamžitě jde tahat župan, který mám u postele odložený, protože ví, že si ho oblékám, než jdeme dolů. Pořád krade houbičky ze dřezu v kuchyni, takže máme každou chvíli mokrou podlahu nejen linku. A spoustu vyhozených houbiček a taháme furt nové. Ta její, kterou jsem jí dala novou na hraní, ji samozřejmě nezajímá. Zajímavější je, když si ji ukradne.

Loučím se svým tradičním a tak si tady žijem. Na zahradu zatím Sára sama nemůže, protože má spády přeskočit přes plot k sousedovi a na toulání je ještě malá. A opatření mého muže proti útěku pokračují.

O naší bytné ale zase někdy příště. Nemám čas si dělat poznámky o zážitcích se Sárou. Už jsem říkala, mohla by být míň inteligentní. Někdy nám připadá, že tam kde skončila úroveň komunikace s naší nezapomenutelnou Justýnkou, jako kdyby se Sárou pokračovala.

Nějak moc ji teď nefotíme, nestíháme. Tak jen kdyby jste chtěli nákup z Billy viz foto. Někdy bych ten nákup i půjčila. Na chvíli.

Mějte pěkný pátek.

P.S. Za kvalitu fotek se omlouvám, ale musím fotit rychle. Sára je velmi pohyblivý cíl. Chyba tedy není na vašem přijímači.