Vlastně to ani není odposlechnuto, protože můj muž byl do této konverzace vtažen.
Včera mi tento cizí "příběh" vyprávěl a zasmáli jsme se.
Konverzace jednoduchá, pozitivní, a proto krásná.
Při vyprávění se mi docela zastesklo po jízdách autobusem do práce.
Můj muž jel před pár dny pro auto, a tak jak jinak než sockou.
Po strašně dlouhé době, už ani neví, jak se jezdí hromadnou dopravou.
Když se u nás blížil k autobusové zastávce, všiml si na druhé straně sedícího "dědy" na zastávce v opačném směru. Jakmile se ale na svojí straně usadil, pán přešel k němu. Můj muž rád navazuje konverzaci kdekoliv a kdykoliv.
"Já myslel, že jedete na Roudnici".
"Ne, seděl jsem v přírodě. Tady je to samý beton".
(Ano, na druhé straně je zastávka ve stínu stromů. Ale musím podotknout, že naše obec je samá zeleň, na každém kroku jsou stromy, malý park...)
Než se mohla rozvinout konverzace mezi oběma pány, objevila se další cestující.
Oba, muž i žena se evidentně znali.
Děda: kam jedeš?
Žena: na nanuka...
Děda: na nanuka???!!! (v naší samoobsluze je pult plný nanuků!)
Žena: no, na nanuka do Penny. Mají ho v akci za 2,50, normálně bývá za 3,60. Tak jedu.
Děda: proč až do Penny?
Žena: no mám sedět doma u televize?! Jízdenky mám zadarmo, tak si sjedu do Penny, koupím si nanuka, posadím se tam a až ho slízám, tak pojedu zpátky domů...
Děda: ty tam jedeš nakoupit, že jo?!
Žena: ne, jen na toho nanuka 😂
Děda: a jak spíš?
Žena: špatně...
Děda se šibalským úsměvem dí: já taky, chtěl jsem jen vědět, jestli v tom nejsem sám. Jsem rád, že nejsem...
Děda: nějak dlouho to nejede... Nevíš, kolik je hodin?
Žena se podívá na hodinky: no, to teda nevím. Mám patery hodinky a každé jdou jinak. Na každých je jiný čas. Mají v sobě vietnamské baterky. Když chci vědět, kolik je hodin, musím se podívat na mobil...
A právě přijíždí autobus a ta něžná konverzace končí. Paní nelhala o tom cíli své cesty. Můj muž si všimne, že nemá v ruce nic, snad ani kabelku.
Mně se konverzace fakt líbila a ten cíl, který zvedne z gauče, není tak malý, i když je to jen nanuk.
Tomu říkám žít přítomností a každý den se těšit z maličkostí, které život přináší.
A klidně radost za 2.50 Kč...
Tahle roztomilá a nekontroverzní komunikace mě nabila vírou, že optimismus kolem mě ještě je.
Pobavila jsem se. Tyto vtipné příběhy, které píše sám život, jsou většinou nepřenosné, a už tak při následném vyprávění nepobaví, ale já jsem se při vyprávění mého muže fakt zasmála a smál se i on při tom vzpomínání.
Třeba storka vyloudí úsměv i vám.
Tak mějte optimistický vstup do nového týdne.
Úžasné dialogy a postřehy. Vše, co mají nebo měli v plánu beze spěchu, jen tak pro sebe, pro radost. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatZasmála jsem se. To je prostě život !
OdpovědětVymazatHanka
Marti, usmívám se. Někdy nám opravdu stačí k radosti maličkost a to je moc dobře.
OdpovědětVymazatJinak jsem MHD už také dlouho nejela, vlastně od té doby, co je covid. A pokud jezdím, tak se mi občas stane, že si s někým začnu povídat. S tím rozhodně problém nemám.
Mějte se oba hezky a posílám Sárince pohlazení.
Marti, připomněla jsi mi, jak jsme na dovolené v Rakousku bydleli u horní stanice lanovky a odpoledne po návratu z túry si zajeli lanovkou dolů na pivo - u dolní stanice byla hospoda s dobrým točeným :).
OdpovědětVymazatMěj se fajn
Marti, tak to je roztomilé. Radujme se z maličkostí ...Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Milý příběh, Marti.
OdpovědětVymazatMěj pohodový den, Helena
Hezký příběh. Stačí akce a paní má hned výlet.
OdpovědětVymazatMy teda jezdíme jen vlakem a busem. O zážitky není nouze 😉 někdy ani o adrenalin.
... a tak nějak jsem si myslela, že socka se říká jen v Praze 😄
Krásný den.
Ano, z tohoto důvodu jezdím ráda MHD. Člověk se tam pobaví. Tedy většinou. J.
OdpovědětVymazatMarti, pěkný článek. Já na rozdíl od jiných socka hromadné přepravě neříkám a přijde mi ten výraz nepatřičný. A o Pražácích s jejich výrazy o venkovanech, jiných skutečnostech mám své mínění. Vzniklo to v době, kdy jsem bydlela ve Šluknovském výběžku a jezdili tam ,,lufťáci,, z Prahy a okolí, byli nadutí a mnohdy se ukázalo, že machrují a přezírají tam bydlící lidi a přitom některým nesahali po kotníky. Jedna paní tam machrovala a pořád dělala pražandu a nakonec se ukázalo, že bydlí u Kralup a podobně.Lidi hodnotím podle toho, jak se chovají a co dokáží, nikoli podle toho, zda jezdí metrem.A třeba nechápu, jak se může vytahovat na druhé někdo, kdo něco zdědí a sám nepřeložil stéblo, ale to už jsem někde jinde, než byl tvůj článek. I tak - moc zdravím a mějte se s mužem pěkně. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, líp bych to nenapsala. Lenka
VymazatAhoj holky, musím reagovat. Překvapilo mě, jaké reakce vyvolalo pro mě nevinné slovo socka, které sama používám a nepřijde mi nijak nepatřičné a používala jsem jej i těch spoustu let, kdy jsem denně jezdila do práce právě sockou. A ani si nemyslím, že má to slovo nějakou hanlivou pachuť. V práci jsme jej používali denně a na otázku, jak jedeš domů, jsme odpovídali: no sockou. Ale o tomhle neměl být tenhle příspěvek. Byl o něžném příběhu a to slovo se mi tam dostalo náhodou a vůbec si nemyslím, že bych lidi hodnotila podle toho, čím jezdí do práce. Mějte pěkný den.
OdpovědětVymazatMartino, jelikož jsem tě poznala, nemám vůči tobě nijaké výhrady a ty to dobře víš, ale vrátily se mi některé dojmy a pojmy z doby, kdy jsem 16 let pracovala v Praze a tam jsem dostávala školu. Třeba jeden pražák ráno nás, ženské z Neratovic nezdravil, neb jsme byly z venkova!a měl pocit, že my ho musíme zdravit první a pod., a nepřeju nikomu, aby slyšel, jak nadává můj manžel - např. dnes ráno, když nás v nepřehledné zatáčce na dvou plných čárách předjel mladík ve velkém, drahém autě s pražskou SPZkou.
VymazatAle tvůj příběh byl fajn. Ahojky. Jiřina z N.