prázdninové zastavení 5

aneb "Já neumím plavat, já se umím jen potápět."

Tentokrát jsme jeli k Báře na farmu, kam se děti moc těšily. Jezdíme tam o prázdninách s dětmi každý rok už několik let. Předtím mi děti pomáhaly s obědem a kuřecí řízky již tentokrát obalovaly úplně samy, ale bylo to, jako bych to dělala já. Dokonce už jsem nebyla ani jako dozor, dala jsem jim prostor a šla k počítači.

Já jsem si ale až po odjezdu z farmy uvědomila, že jsem zvířátka nejen nefotila, ale ani neviděla. 

Děti ano.

Já jsem byla částečně pracovně, spojili jsme příjemné s užitečným, a dělala dva rozhovory s dětmi Báry, které získaly ve sportu zlato, pak jsme si hodně povídali, musela jsem si prohlídnout dům, který za rok prošel rekonstrukcí a já jsem ho vůbec neviděla a na krásná zvířátka, která jsem původně taky chtěla vidět, jsem zapomněla. No snad se sem nepodíváme zase až za rok.

Děti většinu času trávily v bazénu a tu úvodní větu o potápění řekly oba, Lola i Alan. 

Pak byly u zvířátek a taky "v kině" na pohádce i s popcornem.

Jako výslužku jsme dostali koš čerstvě natrhaných meruněk, jejichž chuť mi připomněla moje dětství. Občas koupíme meruňky v krámu, ale ty já nejím, protože do meruněk mají fakt daleko. 

Tak dnes je to rychlovka, protože tentokrát mi musely děti samy vyprávět, co přes den zažily. Já jsem součástí nebyla, protože mě vyměnily za Adélku, dceru Báry. Takže jsme si od sebe odpočinuli.

Mějte pěknou neděli. My se snad dnes už dostaneme na výlet do místa, které jsme museli v pátek odložit kvůli počasí.