trochu jiný pohled

Tohle velmi brzké svítání jsem fotila někdy začátkem týdne v pondělí či úterý a přiznávám, že viděno optikou apokalypsy posledních dnů vnímám nebe jinak než dosud. Koukám, zda jsou v mraky v pořádku a jsou normálních tvarů a tím pádem si tu krásu míň užívám. 

A dnešní komentář Helenky, že mi přeje večer bez bouřky, mi připomněl, že při úterní noční bouřce a vichřici jsem v patře pod střechou v posteli přemýšlela, jestli nemám jít náhodou do přízemí či do sklepa. Rámus byl i přes naše eurookna, které normálně moc hluku nepouští, tak silný, že mě trochu vyděsil. 

I když jsem tornádo zblízka nezažila, už jsem to psala, přesto mě pravděpodobně ta skutečnost poznamenala. O úkrytu bych před tím nikdy neuvažovala a doma se ani bouřek nebojím. 

Teda nebála dosud. Asi bude trvat, než zapomenu. 

Děkuji moc za všechny vaše komentáře a pořád mám absenci ve čtení vašich blogů a snažím se to dohnat, abych měla přehled, co se u vás děje, ale pořád nějak nestíhám.

Mějte klidný pátek.