S velkou pravděpodobností vám stále stejné téma možná už leze na nervy, ale každé prázdniny dokumentuji pro sebe, pro naši Terezu, maminku dětí a možná do budoucna i pro děti, až budou velké. Vlastně si ani nemůžu dovolit nepsat, protože každé ráno slyším: babi, už jsi nás dala na blog? ukaž...
No včerejší výprava do pravěku se tedy nepovedla a pravěk se nekonal.
Ráno jsem rychle hledala jinou alternativu k History parku v Ledčicích vzhledem k tomu, že celou noc a ráno vydatně pršelo. Ještě jsem si tam volala a bylo mi doporučeno, abych to odložili, takže tam pojedeme pravděpodobně v neděli.
Alternativu jsem našla, ale jak se ukázalo, nebyl to moc šťastný výběr a já z něho měla původně velkou radost. V Lobči jsem objevila Muzeum Eduarda Štorcha a už se nedivím, že jsem o něm do této doby nevěděla. Nicméně stránky muzea, které jsou na stránkách obce, se tvářily naprosto v pořádku a lákaly do pravěku fotkami a videem a u každé sekce byla ještě zdůrazněna otvírací doba. Nicméně neměla jsem čas si projet všechny sekce, což bych asi za normálních okolností udělala. Nenahlédla jsem do sekce Aktuality, i když vlastně proč by mě zrovna měly zajímat muzejní aktuality, když jsem tam nikdy nebyla, nicméně rekonstrukce muzea měla být prezentována hned na úvod a ne zastrčená v aktualitách. Pravděpodobně nejsme jediní, kdo do muzea dorazil, když nás tak krásně zvali.
Dokonce ani na budově zepředu nebyla žádná cedule. Byla na dveřích zezadu budovy jen poznámka zavřeno bez udání termínu od kdy do kdy.
V navigaci, která je aktualizována neustále, to rovněž ukazuje, že je v pátek muzeum otevřeno.
Takže jsme se podívali na muzeum zvenku, je v budově, kde byla dříve škola, podívali jsme se na zámek Lobeč, který slouží k rekreačnímu ubytování a svatbám a ne ke klasickým prohlídkám, děti se protáhly na prolejzačkách, nakoukli jsme do cizí zahrady na kytky, které podle dětí vypadaly jako melounové nanuky, a jeli jsme zpět 30 kilometrů domů.
Ve Mšeně cestou jsme se zastavili na zmrzlinu a já dětem vysvětlovala, proč nás to nemá mrzet, i když mě to mrzelo taky. Vzhledem k tomu, že se ale na stránkách obcí setkávám běžně s neúplnými informacemi o akcích, o kterých bych chtěla napsat, vlastně mě to ani nepřekvapuje.
Ale i tak jsme si to užili, protože nejdůležitější je čas strávený spolu a navíc po tak dlouhé době.
Doma jsem opět musela fotit: babi, pojď mě vyfotit, udělám stojku v bazénu.
Čekala jsem jako lovec beze zbraně, až se stojka povede.
Tohle je ještě zapomenutá fotka ze čtvrtka, a kdybyste náhodou nepoznali, co to je, tak je to drak.
A tady už jsme v městě Mšeně na opravdové zmrzlině.
A doma pokus o stojku.
Mějte pěkný den.
P.S. Dnes je poslední den, kdy si můžete zahrát o plakáty. Zítra budeme s dětmi losovat.
Marti,zdravím. Mě to tedy na nervy neleze, mě Tvoje prázdniny s dětmi baví. Takže klidně dál...Usmívám se tady nad fotkama a hláškama dětí ohledně focení. Naše šestiletá Anička, když jsem jí říkala, že bych si ji vyfotila: Babi a mám stát normálně nebo jako modelka ? Tak si dál užívej s vnoučaty, mě to teprve čeká. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ne každý výlet vyjde úplně podle představ. Ale nakonec jste si to užili a to je nejdůležitější. A musím se přiznat, že ve Mšeně jsem ještě nikdy nebyla, i když v okolních skalách jsme na pár výletech byli.
OdpovědětVymazatHezký víkend
Marti, mně se seriál z prázdnin líbí. I když vám výlet nevyšel tak stejně jste si den užili. A ty kytky opravdu vypadají jako zmrzlina.
OdpovědětVymazatMějte se prima.
Marti, tyhle prázdninové články jsou fajn, inspirace kam jet, respektive nejet. Už se mi to taky stalo a ne jednou, a byla jsem dost naštvaná!
OdpovědětVymazatPřeji vám všem hezkou neděli, Helena