růžové brzké ráno

Dnes jen o růžích. No občas se amatérskému pěstiteli růží zadaří. 

No, to je pro mě přehnaný titul. Tady spíš platí parafráze lidového rčení: 

čím blbější pěstitel, tím krásnější růže.

Přiznávám, že my s mužem zahradu nějak extra neopečováváme. A paradoxně jsem se bála sáhnout na růže v podstatě každý podzim a stříhala jsem je jen tak, žádný velký zásah. Bála jsem se, že keře neporostou do výšky.

Vloni byly keře tak hnusné, že jsem je ostříhala v podstatě do "hola". 

Úspěšnost je tedy tak padesát na padesát. Krásně kvetou a letos už podruhé dva ze čtyř. A ten jeden je větší než já, takže můj strach, že po ostříhání nebudou velké, byl zbytečný a je to vlastně obráceně.

Ano, mohla bych si načíst něco o pěstování růží, ale každý den toho načítám tolik kvůli psaní, že na tohle už pak nemám chuť. A někdy ani ten čas.

Tak dnes ranní rosou nohou bosou krásné růže po ránu...

Ne, měla jsem zahradní pantofle.

Mějte růžový den anebo den v růžích.