jen tak letmo

aneb tenhle příjezd domů mám ráda. Vesnička má středisková, i když zatím jen devět let. 

Přiznávám, že teď vůbec nestíhám samostatné příspěvky na blog. Dvoutýdenní přestávka kvůli nemoci mi chybí, odložené reportáže a rozhovory, takže teď mám absenci i na vašich blozích, ale snažím se to postupně dohánět. 

Včera jsem dělala reportáž v bývalém klášteře v Domově seniorů Senlife, o kterém už jsem tady několikrát psala a prezentovala rychlou rekonstrukci. Chodím tam moc ráda, tentokrát jsem se věnovala činnostem, které pro seniory v domově uskutečňují a musím říct, že mám vždy i po svojí třetí návštěvě v tomto prostoru takový velmi pozitivní pocit a není to jen zdmi historického kláštera. 

Ale především ta pohoda, všude samý úsměv a ochota od všech pracovníků, od ředitelky až po recepci. Cítíte, že tam se dělá vše pro lidi. Ale dost o tom, protože reportáž budu teprve psát, až přepíšu vše z diktafonu. Včera jsem fotila v podstatě jen lidi. 

Když jsme se vraceli domů, fotila jsem si pohled z auta. Jen tak sobě pro radost. Znám ho dokonale, přesto mě vždy přiměje vytáhnout foťák a fotit za jízdy.

Tak dnes pohledy z návratu domů, odevšad vidím Říp. Třeba se tyhle nekvalitně zachycené pohledy přes špinavé okno auta budou líbit i vám.

Mějte pohodové úterý.