návštěva na zámku

Autorem dnešního článku, který přikládám, nejsem tentokrát já.

Sdílela jsem beze změn  úžasný článek kamaráda pana Karla Lojky, už tady na blogu zmínka byla a i rozhovor, myslím. 

I když se událost udála na zámku Mělník, přesto má přesah a nejen přes náš region a možná o ní málokdo ví. Tak článek vyšel v našem magazínu a dávám jej i na blog, třeba vás zaujme. Fotky pana Lojky si můžete prohlédnout tady. Já sem dávám jen ilustrační foto zámek.

Tak dnes nahlédnutí do historie do roku 1967.

Mějte pohodovou neděli.

Kdo navštívil mělnický zámek před 55 lety aneb pohled do historie

Marta Dušková

Představovat osobnost Karla Lojky asi není nutné. Dlouhodobě se zabývá historií Mělníka a okolí a proslul mimo jiné i svými časosběrnými fotografiemi mizejících objektů, pořizováním srovnávacích snímků a jejich publikací na sociálních sítí. A těžko se najde člověk, který by toto jméno neznal.

S dovolením autora zveřejňujeme v plném znění bez úprav velmi zajímavý článek, který vyšel právě v těchto dnech na základě vzpomínek pana Karla Lojky:

Richard Nixon před 55 lety v roce 1967 navštívil mělnický zámek.

60. léta dvacátého století přinesla jisté uvolnění i v kultuře a u nás postupně začala vycházet díla nejvýznamnějšího amerického básníka Robinsona Jefferse v přebásnění básníka Kamila Bednáře (měl jsem tu čest být jeho přítelem) a to v dost vysokých nákladech. To vyvolalo v amerických literárních kruzích značnou odezvu, žasli, že v malé zemi za železnou oponou je to vůbec možné. Blízká Jeffersova přítelkyně Melba Bennetová, jež byla spřízněna a spřátelena s lidmi z nejvyšších společenských a politických kruhů americké společnosti, rozvinula s Bednářovými rozsáhlou korespondenci. Pokud někdo z jejích známých cestoval do Evropy, přesvědčila jej, aby také zavítal do Československa. Sama sem s manželem přiletěla a s Bednářovými se setkala, byla nadšena pražskými památkami i překvapena vysokou kulturní úrovní lidí.

Tím spíše potom přesvědčila svého blízkého přítele Richarda Nixona, bývalého viceprezidenta USA, aby se skupinou senátorů navštívil i naši zemi a s Bednářovými se rovněž setkal. Nixon v té době odešel z politické scény a byl soukromým právníkem v New Yorku. Nakonec skutečně přiletěl do Prahy 22. března roku 1967. Návštěva byla přísně utajená, v našich sdělovacích prostředcích o tom nepadlo ani slovo. Bednářovi dostali ke svému zděšení telefonickou zprávu z pražského velvyslanectví USA, že je chce v jejich pražském bytě v ulici W. Piecka (dnes Korunní ) navštívit bývalý viceprezident i s doprovodem. Ovšem to dost dobře nešlo, obývali malý byt, a hlavně obávali se přílišného zájmu agentů státní bezpečnosti. Nakonec bylo diplomaticky dohodnuto, že se setkají na velvyslanectví USA na Malé Straně. Tajemník ambasády přes jejich protesty pro ně poslal velvyslancovu limuzínu a ta je dopravila za kvílení sirény auta SNB, které se před nimi řítilo pražskými ulicemi k ambasádě. Setkání s Nixonem bylo velmi srdečné a opravdu neformální. Hovořilo se hlavně o literatuře a umění. Zpáteční cestu domů na Vinohrady se jim podařilo uskutečnit už bez policejního doprovodu a sirén obyčejným taxíkem. Tajemník velvyslanectví už pochopil, že doprovod není zcela žádoucí.

Bednářovi mně na druhý den ráno telefonovali do zaměstnání, že Richard Nixon s několika členy delegace bude 24. března v mělnické zámecké vinárně obědvat. Ten den před polednem jsem se šel podívat k zámecké bráně a skutečně před dvanáctou hodinou přijela celá kolona s doprovodem vozů SNB. Z aut vystoupili členové americké delegace, přivítal je tehdejší vedoucí okresní tajemník OV KSČ v Mělníku Václav Koča, což byla tehdy věc neslýchaná. Všiml jsem si, že Nixon byl docela vysoké postavy. Na nádvoří zámku byl přivítán tradičním českým způsobem – chlebem a solí, které mu podali půvabné krojované členky mělnického souboru Jarošovců. Nixon i další senátoři si se zájmem chvíli prohlíželi renezanční arkády na nádvoří a sluneční hodiny. Přítomná ochranky či tajní mě sice na nádvoří pustili, ale přiblížit se k nim blíže a fotografovat nedovolili. Tak jsem se zase vrátil do práce.

Ještě větší překvapení nás čekalo, když bylo v roce 1969 sdělovacími prostředky oznámeno, že se Richard Nixon stal prezidentem USA. Z ambasády přišel dotaz, zda

by se chtěli Bednářovi zúčastnit inaugurace prezidenta ve Washingtonu. Co tak mohli tehdy odpovědět? Poslali mu alespoň blahopřejný dopis přes velvyslanectví.

Bohužel, Nixonovo druhé volební období v roce 1974 ukončila aféra Watergate.

Text, snímky a reprosnímky: Karel Lojka

Na Kanálu eM vyšel v loňském roce s Karlem Lojkou rozhovor. V případě zájmu je možné si jej přečíst zde na odkazu Dnes na otázky odpovídá Karel Lojka (kanalem.com).