zima jen na chvíli

 

Na chvíli se u nás zastavila zima. Hned jsem ji vyfotila a dnes už skoro nic ze zimní pohádky není, vše taje. První tři fotky jsou z úterý, kdy bylo ještě trochu více sněhu, ostatní z pondělí. 

Mějte hezký den.

  

    

západ za oknem

Po delší době západ slunce. V úterý. Opět přes okno. Už jsem tady vysvětlovala, že zvenku nevidím tu samou scenérii, protože terén je samozřejmě níž než náš dům a přes domy sousedů toho vidím mnohem míň. Nehledě na to, že než bych obešla dům, scenérie by už byla naprosto jiná a možná míň zajímavá.

Tak dnes jen obrazem.

Hezký den všem.

vzpomínání

Zmínky k dnešnímu svátku už na blogu v minulosti byly. Včera jsem zveřejnila ucelený článek, který je zveřejněn na hlavní stránce Seznam.cz. Dnes jej dávám na blog pro vás. Některé události se mají připomínat. Pěkný den všem.

Den, který ve mně vyvolává vzpomínky

Marta Dušková

Kdyby se mě někdo ptal, co jsem dělala 17. listopadu 1989, nevím. Pravděpodobně jsem byla s dětmi. Byla jsem na mateřské s třetím dítětem a listopadové události pro mě začaly až 20. listopadu. Jeli jsme na představení do Semaforu. Představení se nekonalo a na jevišti místo herců byli studenti a účastníci demonstrace 17. listopadu a my jsme se teprve dozvěděli, co se děje. Divadelní hru S Pydlou v zádech jsme viděli až o půl roku později.

Od té doby jsme několik týdnů žili s mým mužem v úplně jiném životním módu. Ihned po návratu z divadla jsme večer sbírali podpisy pod petici a vyprávěli, co jsme slyšeli od očitých svědků. Později jsme petici předali Občanskému fóru před Laternou magikou v Praze. Zúčastňovali jsme se demonstrací na Václaváku několik dní za sebou a žili jsme těmi událostmi celé týdny.

Dodnes si vzpomínám na Martu Kubišovou, jak vyšla na balkón a zpívala celému Václaváku „Ať mír zůstává s touto krajinou“, na Václava Havla, který všechny z balkónu zdravil a povzbuzoval, na kněze Václava Malého, přítele Havla a další osobnosti, které byly do té doby pro mě neznámé. Většinou disidenti. Dodnes se divím, já zodpovědná matka, jak jsem tenkrát odkládala tři malé děti k přátelům a známým. Nikdy předtím a ani nikdy potom už jsem to neudělala.

Naše aktivity se nelíbily řediteli (dělala jsem mu asistentku a často mi připomínal, že moje zvýšení platu je nemožné bez vstoupení do KSČ či aspoň svazu mládeže), a na ulici mi vyhrožoval, že jestli nepřestaneme sbírat podpisy a dělat „propagandu“, vyhodí nás z podnikového bytu. Pořád se ještě nevědělo, jak to vlastně vše dopadne, tak mně a mému muži vyhrožoval trestním stíháním, protože na naše aktivity jsme prý neměli povolení. Nezapomněl mi připomenout naše tři děti. Ale na ně jsme právě mysleli. Měli jsme dost nesvobody, dost rozdělování informací na ty, které je možné říkat na veřejnosti a které ne, už nás fakt nebavilo zavírat i v létě okna, aby bylo možné říct si pravdu.

Za pár měsíců se nás ten samý ředitel, kovaný komunista, ptal, jestli se budou komunisté věšet. Tenkrát jsem ho celkem vnímala jako osobnost, stál si za svým i po revoluci a neotočil se zbaběle jako tolik dalších, kteří čekali do poslední chvíle, jak to dopadne a potom hned převlékli kabát.

To jsou malé útržky z mých vzpomínek. A je mi líto, že tehdejší soudržnost, sounáležitost a slušnost všech už asi v takovém měřítku nezažiju. Ale to byla zvláštní situace a jsem ráda, že jsme přispěli ke změně s mužem aspoň málem. A kdyby se to nestalo, nemohla bych ani napsat tenhle článek, nemohli bychom dnes demonstrovat proti tomu, co se nám nelíbí, nemohli bychom podnikat, sami rozhodovat aspoň do určité míry o našich životech, mít svobodu slova.

Já jsem ráda, že jsem tenkrát klíči cinkala a nechápu názory, že za socialismu bylo líp. No někomu asi bylo, já bych ale neustoupila ze svých zásad za nějakou pofidérní svobodu, za lepší plat či zdánlivé vyšší postavení. Raději se na sebe dnes dívám s čistým svědomím.

Použité fotografie jsou z výstavy Sametové vzpomínání z listopadu 2019 z mělnického muzea děl, která zpracovali žáci z deseti škol Mělnicka a svůj pohled na události 17. listopadu vyjádřili obrazem i textem pomocí vzpomínek svých rodičů či prarodičů. Expozice nabízela vzpomínání na listopadové události, na Václava Havla nejen prostřednictvím portrétů, ale nechyběly i netradiční umělecké artefakty jako plastický objekt kalhot Václava Havla, koláže z klíčů či plastiky véček.

posbíraný humor

Už je čas na humor a v posledních týdnech vzhledem k situaci na naší politické scéně jej potřebuju čím dál víc. 

Všem pohodové dny.

proč netopíme v krbu

Tenhle článek mi vyšel už začátkem října a říkala jsem si, že by vás mohla zajímat naše zkušenost. Nicméně zapomněla jsem na něj, ale na tohle není pozdě.

Mějte pohodový den.

Nastává čas romantických večerů u krbu, seznamte se s novými pravidly topení

Marta Dušková

Pálení v kamnech či krbech má od 1. března přísná pravidla a porušení může stát desítky i stovky tisíc korun. Změna v zákoně přinesla nejen zákaz pálení na zahradě, ale změnila i pálení v kamnech a krbech a změna může romantický večer a teplo domova značně prodražit.

Neplatí sice probíhající fámy, že topení dřevem je zakázáno, ale musí se dodržovat přísná pravidla kvality paliva a bezpečnost, která přinesla novela zákona o ochraně ovzduší (č. 42/2025 Sb.) a změny v zákoně o požární ochraně (č. 292/2025 Sb.). Topit můžete pouze palivy určenými a certifikovanými pro kotel či kamna:

• kusové dřevo (suché, neošetřené chemikáliemi)
• dřevěné brikety a pelety
• uhlí a koks
• zemní plyn

Spalovat se nesmí nic, co obsahuje lepidla, laky, barvy nebo chemikálie, tedy starý nábytek, palety z ošetřeného dřeva, překližky, textil nebo plasty. Tyto materiály při hoření uvolňují toxické látky, které ohrožují zdraví i životní prostředí.

Novela dala širší pravomoci i obcím a může přijít kontrola a zjišťovat, co pálíte v případě, že třeba soused nahlásí podezřelý kouř. Pokuty za pálení zakázaných materiálů se přitom pohybují v řádech desítek tisíc korun. U právnických osob a podnikatelů se pak mohou vyšplhat až na několik stovek tisíc korun.

Také jsme ještě do loňského roku topili v krbových kamnech a bylo to příjemné a jiné teplo než z plynového topení. Vždy jsme topili jen kvalitním dřevem, i bez zákona jsme věděli, co škodí ovzduší. Ráda jsem se dívala do ohně. To ale překvapivě skončilo ještě před platností zákona. Nechali jsme si udělat revizi komínu a co jsme se dozvěděli, nás trochu šokovalo. Pro jistotu jsme si pozvali nejen jednoho odborníka. Dozvěděli jsme se, že přestože je komín naprosto v pořádku a žádné nebezpečí nehrozí, potvrzení nedostaneme, protože nemáme vyvložkovaný komín. A při kontrole hasičů nám hrozí velká pokuta.

Začala jsem tedy hledat v zákonech, kde je taková povinnost zakotvena, ptala jsem se známých profesionálních hasičů a jiných odborníků, nikdo však o takové povinnosti nevěděl. Hasiči mi sami potvrdili, že topí a vložku v komíně nemají. To nám však v ničem nepomohlo. Kominík zjistil už pohledem ze zahrady, že vložku v komíně nemáme. Soukromě nám řekl, že topit klidně můžeme, je to naprosto bezpečné, ale potvrzení o revizi nedostaneme. Rozpočet na novou vložku do komína byl spočítán na více než sto tisíc.

V té době jsme zrovna řešili výměnu plynového kotle a kotel a všechny práce spojené s jeho výměnou nás stáli sto dvacet tisíc a na práce jsme měli známé odborníky, kteří cenu určitě nepřepálili.

Rozhodli jsme se tedy z výše uvedených důvodů přestat topit v krbových kamnech. Bez potvrzení bychom na to neměli nervy a vzhledem k ne častému používání se nám to přece jen zdálo dost peněz. Tak to je moje zkušenost, kterou ale nemůžu potvrdit žádným zákonem. Možná to někde je zakotveno, ale jak jsem psala výše, já jsem to nenašla. Až se zahojíme z investice do nového kotle, možná se ještě rozhodneme investovat. Ten oheň mi chybí.

listopadová

Nakouknutí na listopadovou zahradu. Sousedův ořech je už úplně bez listů a už přestaly i padat ořechy, které vyvolávaly děsivý zvuk. Vždycky jsem se lekla, než jsem si uvědomila, co to je. Ve tmě a brzkém ranním tichu to byly opravdu velké rány. Doteď jsem čekala, až se naše třešeň barevně vybarví. Tak včera jsem se dočkala. Paradoxem je, že keřík s fialovými kvítky, opět nevím, jak se jmenuje i přes vlastní výběr v zahradnictví, začal po dvou měsících opět rozkvétat. Ale už jsem se několikrát zmínila, že krása nemusí mít jméno.

Keřík se nějak zapomněl a rozkvétá v listopadu.

Mějte krásné barevné pondělí.