prázdninové tvoření

Tentokrát tvořily spíše děti, já jsem byla jen poradce a studna nápadů. Už jsem si zvykla na první otázku po příjezdu vnoučat: babi, co budeme tvořit? Co jsi vymyslela?

Po výletech jsme si dali kreativní den. Alan tvořil loutku a lapač snů, Lola háčkovala oblečení na plyšáky, tvořily na můj popud koláž a můj muž je vzal do re-use centra, kam si strašně přály jít a je kousek od nás. Musela jsem nafotit i všechny jejich úžasné úlovky, takže dnes jen obrazem. A Alan nám k tomu hrál krásně na ukulele podle not a nadšeně jsme zpívali písně od Pokáče.

Hezký den.

Tady jsou úlovky z re-use centra, které jsem taky musela vyfotit. Děti z nich měly velkou radost.

prázdninové toulky s dětmi 2

Děti už jsou doma a mají svůj prázdninový program a já dávám teprve teď naše zážitky. Z návštěvy tohoto projektu jsem měla radost, nevěděla jsem, jestli se mi to povede zařídit. Povedlo a všechno najdete v článku níže. Jen všechny fotky sem nedávám, je jich celkem hodně. Pokud se na ně budete chtít podívat najdete je u článku Malý farmář je prostorem a lákavým místem pro děti a zvířátka - Médium.cz.

Pohodový vstup do nového týdne.

Malý farmář je prostorem a lákavým místem pro děti a zvířátka

Projekt Malý farmář ve Velvarech vznikl před pouhým tři čtvrtě rokem a založily jej dvě maminky na mateřské dovolené, což je rozhodně obdivuhodné. 

V prostoru je vidět spoustu práce, které má komunitní místo za sebou, ale i před sebou. Neziskový spolek vytváří prostor pro nechtěná a handicapovaná zvířátka, je zde zvířecí azyl, a na druhé straně je to místo, kde se děti učí úctě a lásce k přírodě. Ostatně to je i mottem Malého farmáře: Společně vytváříme místo, kde zvířata a lidé žijí v harmonii, a přitom učíme děti k úctě a lásce k přírodě“.

Spolek je založen na bázi charity, peníze získávají prostřednictvím dárců či z grantů. Zatím i vstup je zdarma, protože pro veřejnost není zatím otevřeno. Lidé tam chodí v době, kdy se koná nějaká akce, například otevření komunitní zahrady, děti od 6 let mohou ve školním roce navštěvovat chovatelský kroužek či tvořivé dílničky a trávit čas mezi zvířátky.

V případě zájmu si můžete dohodnout schůzku po telefonu či emailu, jako jsem to udělala já, abych tam mohla vzít vnoučata a také jsem chtěla o tomto záslužném a smysluplném projektu napsat tento článek. Děti se mazlily se zvířátky, od morčátek nechtěli ani odejít k dalším zvířátkům a já jsem si povídala se zakladatelkou Denisou Saidl.

Jak to všechno začalo, co byl prvotní impulz? „Dlouho jsem měla myšlenku, že chci vytvořit nějaké místo, kde budou zvířata propojena s dětmi, to je vlastně hlavní myšlenka celého projektu, a když jsem otěhotněla, syn má rok a čtvrt, tak jsem chodila kolem tohoto pozemku, který je nevyužívaný, takže ta myšlenka se začala zhmotňovat. Ten čas jsem na mateřské chtěla využít efektivně a věnovat se té myšlence, kdy jindy, když je člověk v práci, tak na to nemá prostor a s dětmi, byť je to náročné, se to zvládnout dá, jsou tady s námi. Začala jsem někoho hledat, kdo do toho půjde se mnou a dnes s kolegyní Jitkou Korpovou se spolu staráme o zvířátka a budujeme místo pro děti“.

Když vyhlásili, že mají prostor pro zvířátka, ihned přišlo spoustu žádostí o umístění a prvních morčátek bylo najednou dvacet. Další morčátka byla zachráněna z množírny, a tak postupně přibývala a dnes mají i mláďátka. Téměř všechna morčátka mají svá jména, na ostatní ještě nedošlo. Filosofií spolku je dopřát zvířátkům velké výběhy, nechtějí je mít v klecích. Začínají budovat voliéry a velké venkovní výběhy a Denisa Saidl podotýká, že plány jsou velké, ale chybí další ruce.

Zvířátka nerozdávají, jsou azyl a ne útulek, chtějí mít zvířátka pod vlastním dohledem, aby měli možnost dožít v bezpečí a klidu. Nechtějí se jich zbavovat. Mimo morčátek jsou v Malém farmáři kozičky, prasátka, ovečky, králíčky, slepičky, poníci. „Na kozičky už máme stop stav, protože jich máme hodně a pořád přichází nějaké žádosti. Ony by se tam další vešly samozřejmě, v zookoutcích je jich pohromadě mnohem víc, ale my jim chceme dopřát prostor lehnout si, proběhnout, schovat se. Teď jsme vybudovali druhou ohradu pro ovečky, ještě zbývá zavést tam elektřinu, ano chceme se starat o zvířátka, ale nechceme to tady zahltit, to zvíře je třeba na deset let. Je to závazek a nechceme jim ubírat pohodlí“, vysvětluje Denisa.

Jak se dá tohle ufinancovat? Nevyděláváte, neplatí se tady zatím ani vstupné, jste živi z financí od dárců, od lidí, kteří vás podporují. „Je to náročné, jsme neziskovka, zisky nemáme, ale máme příjmy, co se týká jídla pro zvířátka, jinak my tady děláme zdarma a i ty kroužky pro děti vedeme zdarma, pro nás je priorita mít na veterinární péči a na jídlo pro zvířata, my nepatříme ke spolkům, které mají 10 tisíc na účtu, my máme na účtu neustále rezervu kolem 130 tisíc. Část je ještě ze sbírky na napáječky pro zvířata, část je z budování komunitní zahrady, na kterou jsme dostali grand, dala jsem tam i svoje vlastní finance jako zápůjčku a pořád je tam nechávám s tím, že kdyby byl nějaký problém veterinární, tak potřebujeme mít nějakou zálohu. Ve chvíli, kdy máme těch zvířat skoro 150, snažíme se najít nějaký systém a uvažujeme od září otevřít veřejnosti nějaké dny za vstupné, ovšem problém je čas, abychom jej měli tady být třeba celý den“, sděluje při povídání zakladatelka.

Od září spolek otevře venkovní dětskou školku a postavená jurta je základ a bude sloužit jako zázemí. Bude to takový farmářský venkovní klub. Spolek se přihlásil do charitativního projektu Tesca, kde mohou zákazníci v Kralupech nad Vltavou hlasovat na jejich podporu. Pokud bude spolek vybrán, plánuje vybudovat venkovní minikuchyňku se zahrádkou, kde budou s dětmi pěstovat zeleninu a podobně a v kuchyňce budou připravovat s dětmi ze školky svačinky. Budou zde vyvýšené záhonky, aby výpěstky byly chráněny před zvířátky, slepičky volně v prostoru pobíhají.

Moc se mi líbí tento smysluplný projekt, který spojuje děti a zvířátka a za tak krátkou dobu existence je zde vidět velký kus práce, kterou odvedly obě obdivuhodné ženy. Zakladatelka ale spíš vidí, co mají ještě před sebou, plány mají velké.

Pokud by někdo chtěl podpořit spolek, nemusí to být jen finanční podpora na transparentní účet. Hodně by pomohl někdo, kdo by se z domova staral o webové stránky a facebook, nemohou sehnat placenou účetní a samozřejmě by se hodili dobrovolníci se silnýma rukama. Výběhy pro zvířátka jsou budovány tak, aby to bylo pro ně přirozené prostředí, a to se daří. Na opravu čekají ještě ploty.

Jak se nám v Malém farmáři líbilo, je shrnuto v jedné jediné větě, kterou vyslovila vnučka asi půl hodiny po návratu: babi, mohli bychom tam jet brzy zase?

Malý Farmář - Společně vytváříme místo, kde zvířata a lidé žijí v harmonii, a přitom učíme děti úctě a lásce k přírodě.

šílenství jménem Labubu

Dnešní příspěvek jen zdánlivě nesouvisí s prázdninami s dětmi, ale bez nich by nevznikl. Ze všech médií na mě už několik týdnů skáče bláznivé šílenství kolem panenky nebo příšerky Labubu a já vůbec nechápu, proč dospělí stoji na ni fronty, známé osobnosti si je věší na kabelky a všude ji propagují jako sběratelskou hračku. Proč pro mě není sběratelská se dozvíte v článku. Děti přijely letos na prázdniny poprvé samy vlakem a první prosba byla, aby mohly jít samy u nás do samoobsluhy k Vietnamcům. Tahala jsem z nich důvod jak z chlupaté deky. Babi, my jsme si našetřily na Labubu tedy Lafufu a ty mají jenom Vietnamci, a tak mě děti více zasvětily a z výletu jsme se stavili v Mělníku, protože jsem věděla, že u nás tuhle hračku fakt nemají. Když vyběhly z velkého krámu s hračkami, hned na mě volaly: babi, už můžeš napsat článek. Řekla jsem totiž, že ho napíšu jen, když se s tou hračkou seznámím. Všechny další informace jsou v článku.

Mějte pěkný víkend.

Labubu: fenomén, nebo nepochopitelné šílenství?

Pravděpodobně jste už o sběratelské plyšové panence Labubu, kterou vytvořil hongkongsko-belgický designér Kasing Lung, slyšeli. Poprvé byl Labubu představen v roce 2015.

Já rozumím tomu, že se líbí dětem a po této panence touží. Připomíná mončičáky, které vlastnily v 80. letech i naše děti, a dokonce jsem si vybavila, jak ty jejich vypadaly. Mončičák je již sběratelská rarita a dnes je koupíte třeba v aukci. Vlastní jej i naše vnučka a vybrala si takového, kterého měla naše dcera. Když jsem ho viděla poprvé, říkám: „Takového měla maminka.“ A vnučka odpovídá:„Babi, proto jsem si ho vybrala.“ Jo, mončičák byl tenkrát fenomén a měl malou konkurenci nebo možná vůbec žádnou. V Čechách moc speciálních a originálních hraček nebylo. Líbily se i nám, dospělým, ale na kabelky jsem si je fakt nevěšela.

Ano, pro mě je to celkem nepochopitelné šílenství, kterému propadl celý svět, a na své kabelky si je věší celebrity, ženy i muži. Já rozumím i sběratelské vášni, ale Labubu pro mě sběratelský kousek není, na to má příliš krátkou historii. Nicméně ať si já myslím, co chci, a nechápu tuto vášeň, v polovině června byla v Pekingu vydražena Labubu v životní velikosti za 3,24 milionu Kč. Podle aukční síně se jedná o nejdražší hračku svého druhu na světě.

Labubu stojí stovky, ale i tisíce korun a jejich popularita stoupá. Jediný přímý prodejce Pop Mart hlásí vyprodáno, a tak cena těchto příšerek samozřejmě díky přeprodávání přes různé platformy stoupá. Panenky se prodávají okolo 1500 Kč.

To přirozeně vede k výrobě napodobenin a padělků, a jak mě vnoučata poučila (ano, i oni už je mají), padělky se jmenují Lafufu, což je levná kopie populárního Labubu. Také si včera děti po našem prázdninovém výletu musely panenky koupit. „Babi, musíme k Vietnamcům, jen tam mají Labubu. My jsme si na ně ušetřili. Tak už je můžeš nafotit a napsat článek.“ Zmínila jsem se, že pokud je seženeme, napíšu článek.

Lafufu se oproti originálu samozřejmě liší kvalitou. Rozdíl je v kvalitě materiálu a zpracování detailů, ale přiznávám, že podle fotografií rozdíl moc nepoznám, ale jeden se nám už trochu na zádech rozpáral a musíme jej zašít. Ve vietnamských obchodech se cena pohybuje kolem 300 Kč nebo i 400 Kč.

prázdninové toulky s dětmi

V neděli přijeli Alan a Lola na pár dní na prázdniny jako každý rok. Konečně se dostávám k blogu a dám sem pár zážitků z prázdnin. Zatím mám jen jeden článek a to ještě proto, že jsem jej ve středu publikovala. Fotek je víc, tady dám jen výběr, pokud si tedy budete chtít prohlédnout další, můžete na odkazu Naše prázdninové toulky mezi jahodami - Médium.cz. 

Další zážitky z prázdnin budou postupně následovat, až je zpracuji.

Pohodový den všem.

Naše prázdninové toulky mezi jahodami

Farma Vraňany není jen o krásných dobrých jahodách, samosběru jahod, nejlepší jahodové zmrzlině široko daleko, ale i o velkém jahodovém hřišti, tedy hřišti se spoustou herních prvků ve tvaru jahody.

Hřiště Vraňany láká i ty, kteří nechtějí nakupovat či se věnovat samosběru, ale chtějí vzít děti na hezké místo, které láká ke hře. Vstup na hřiště je zdarma a tolik lákadel na jednom místě se jen tak nevidí a každý rok nějaké další přibydou. Každý rok, když u nás děti tráví pár dní z prázdnin, hledám nová místa k výletům a když jsem slyšela: babi, tam už jsme byli vloni, bylo rozhodnuto. Vypravíme se na hřiště, které děti ještě neviděly a v těchto vedrech je míň náročná aktivita.

Na dětském velkém hřišti je pro děti připraveno spoustu skluzavek, prolézaček, skákacích atrakcí, velké pískoviště pro kreativní hry a stavění hradů či tunelů. Kdo má rád skákání, může si užít trampolínu.

Novinkou v letošním roce je kuličková dráha, kde se zabaví dětí i dospělí a také vodní hřiště s různými druhy překážek a malých stavidel.

Děti se bavily a my s mužem jsme seděli ve stínu na lavicích u stolu a pozorovali je. Na závěr jsme se osvěžili zmrzlinou a byl to nejlevnější výlet, který jsme dosud absolvovali. Peníze s dětmi moc neřešíme, ale bylo to příjemné překvapení.

Farma Vraňany Hanč se umístila v roce 2022 v celostátní soutěži Farma roku na krásném druhém místě. Odborná komise hodnotila farmy podle různých kritérií, kam patřil celkový vzhled farmy, organizace práce, další rozvoj apod. Právě v tomto roce se farma značně rozšířila a vzniklo nové farmářské centrum.

něco prostě uniká mému chápání

Ne, nebojte se, nebude to dnes zase o růžích, jen jsem nechtěla použít fotku z Pixabay, jako jsem použila k tomuto článku, který byl schválen na seznam.cz. Chtěla jsem, aby na blogu byla moje fotka a k tématu žádnou nemám, tak dnes růže z naší zahrady. Fotek téhle růže mám víc, tak je dám někdy příště. 

A vzhledem k tomu, že se zabývám v článku koncem školního roku, možná není růže tak úplně od věci. K tématu jsem vše napsala v článku, který byl zveřejněn ve středu a dnes jej dávám i na blog. 

Mějte pěkný čtvrtek.

Vysvědčení by nemělo být pro rodiče překvapením

Přiznám se, že moc nechápu velké emoce, které vysvědčení vyvolává.  Proč ty obavy, ten strach, přece rodiče znají svoje dítě.

Za necelé tři dny přinesou děti domů vysvědčení a už několik dní jsou média plná rad pro rodiče, aby se uklidnili, netrestali, nenadávali, nevyhrožovali apod. Ale je tomu opravdu tak, že se rodiče bojí vysvědčení? Nechce se tomu věřit. Vysvědčení je přece výsledkem celoroční práce, úsilí a snahy dítěte, a pokud se mu věnujeme po celý rok, víme přece, co máme očekávat. Máme se tedy společně s dětmi těšit na prázdniny, protože i my si od školy odpočineme, nejen děti.

A ať už se to dítěti někde nepovedlo, není to přece konec světa, prostě se na ten malý neúspěch po prázdninovém odpočinku více soustředíme. U nás v rodině jsme tomu nekladli tak velkou důležitost, jako slýchám dnes a není to ani v rodinách našich tří dětí. Vlastně žádné takové rodiče, kteří by se nepřiměřeně soustřeďovali na vysvědčení a měli to jako téma, ani neznám.

Pokud dítě sleduju a pomáhám mu celý školní rok, nemůže být vysvědčení překvapením. Vím zhruba, jak bude přece vypadat a lišit se může snad jen v tom, že konečně budeme vědět známku, která vyhrála, pokud to bylo něco mezi. U nás nervozita z vysvědčení ani u dospělých ani u dětí nikdy nepanovala. Nakonec jsou to jenom známky a život jde dál. Důležitější je spokojené dítě a s tím souvisí i spokojený rodič.

Jak říkají psychologové, vysvědčení není vizitkou dítěte a prázdniny nejsou na doučování. Prázdniny jsou svoboda po roční práci nejen pro děti, ale i rodiče, kteří se školou zabývají každý den. A mám zkušenost, že je s dětmi nutné mluvit každý den či každý večer.

Když byly naše tři děti školou povinné, jednou jedinkrát jsem toto pravidelné povídání vynechala kvůli pozdnímu příchodu z práce po řešení nějakého velkého problému a můj muž tohle nedělal, byla to moje tradice. Druhý den při povídání jsem se velmi divila, co proboha se všechno událo, a to jsem přeskočila jen jeden den a svět dětí byl najednou úplně jiný. Tohle pravidlo jsem se snažila vždy dodržovat, a protože jsem poslouchala, děti byly zvyklé se svěřovat, někdy možná víc, než po čem bych toužila, takže na konci roku jsem nemohla být a ani nebyla překvapená.

Podle průzkumu UNICEF Mladé hlasy školní výkony z loňského roku je třetina dětí nešťastná, když se jim nedaří. Jejich pocity, a i výkony ve škole souvisí do velké míry s podporou rodičů a prostředím. Vysvědčení je ve skutečnosti hodnocení aktuální snahy a úsilí, život na tom nestojí.

Je mi líto dětí, které se bojí kvůli vysvědčení jít domů, protože jim rodiče už předem za vysvědčení vyhrožují. Já jsem si vždycky přála, aby moje děti byly hlavně šťastné jak v jejich dětství, tak v dospělosti. A je dobré se jim věnovat celý rok nejen před vysvědčením, to už je pozdě. A tvrzení, že známky vyvíjejí tlak na děti, je dost scestné. Spíše vyvíjejí tlak na děti rodiče a vyvolávají v dětech pocit velké důležitosti dobrých známek.

růže, Sára na grilu a jiná květena

Tak dnes zase něco ze zahrady, co se týká časového ohraničení fotek, je to trochu pelmel. Z více dní, možná i týdnů.

Nejkrásnější kytička Sára vloni spávala často pod grilem. Můj muž tam letos naskládal dřevo na gril, protože zapomněl. Po pár dnech jsem si všimla, jak Sára chodí pořád okolo a je nespokojená. Můj muž tedy ustoupil nátlaku a dříví přestěhoval. Sára tam ale nešla hned, to ona nedělá, musí se k tomu rozhodnout sama. Po pár dnech se pod gril vrátila a vůbec jí nevadí, že se tam sotva vejde a občas jí přepadává zadek ven. Je taky kouzelné, že než si tam vleze, tak se někdy hodinu meje a pak se uloží do prachu.

Rozkvetl poslední pátý keř růží, vrbka čeká na letní střih, hodně vyrostla. Řekla bych, že roste jako z vody a není to jen deštěm. Můj muž ji opečovává.

Mějte hezký den.