dvojí radost

Mám radost z keramických dárků od dcery a ještě mám radost, že je to její originální práce. Krmítko pro ptáky a zvonkohra. Některé výrobky z keramiky Alana a Loly už na blogu byly. Všichni chodí na keramický kroužek, kde krásně tvoří. A já jsem dostala dva krásné dárky. Ještě nejsou na značce, zatím nevím, kam přesně přijdou. Někdy trvá, než to správné místo najdete, ale představím vám je dnes i tak. Fotila jsem na plotě.

Mějte pohodový den.

P.S. Uvědomila jsem si, že sem teď vůbec nedávám nákupy a tipy na dárky, ale nestíhám je ani fotit. A přiznám se, že už mám nějaké dárky, tedy knihy pro děti k Vánocům. Jako vždy využívám slev.

 

na pět životů...

Před dvěma týdny mi vyšel rozhovor, který jsem zapomněla dát na blog, přestože si myslím, že je zajímavý a přesahuje náš region. Myslím si, že by někoho z vás mohl zajímat, protože aktivita této ženy by vydala na pět životů. Sama jsem hodně aktivní celý život, přesto mě tohle překvapilo. Velmi inspirativní osobnost. Na fotky, pokud chcete, se můžete podívat u článku Jana Šebestová: První moje role byl Bivoj a já vkráčela na jeviště s kancem… (kanalem.com).

Mějte pohodový den.

Jana Šebestová: První moje role byl Bivoj a já vkráčela na jeviště s kancem…

Marta Dušková

Představit velmi kreativního člověka z mělnického regionu Janu Šebestovou jednou větou nelze. Má tolik zájmů a činností, že by to stačilo na pět životů. Její činorodost mě oslovila. Jen namátkou budu jmenovat. Je součástí Rodinného centra Kašpárek, učí v Hudební škole Yamaha, hraje v Novém divadle Mělník, zpívá ve sboru Intermezzo ze Mšena, je členkou Velkého dechového orchestru Mělník, uvádí chrámové koncerty, je v radě Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku…

A v první řadě je maminkou čtyř dětí. Sešly jsme se v kavárně u dobré kávy a povídaly jsme si nejen o zájmech, ale o životě vůbec.

Dnes vám velmi ráda představuju Janu Šebestovou.

Já jsem se s Vaším jménem poprvé setkala v souvislosti s akcí v kavárně Café Živel, kde jste dělala muzikoterapii. Můžeme tedy náš rozhovor začít právě muzikoterapií?K muzikoterapii jsem se dostala na vyšší odborné škole na katolické akademii v Praze, kde jsem chtěla absolvovat jako sociální pracovnice, nicméně moje maminka měla tehdy rakovinu v pokročilém stádiu, takže jsem vzdělávání přerušila a věnovala jsem se mamince.

Kolik Vám bylo let?

Bylo to v roce 2013 a bylo mi 25 let. V té době jsem se zrovna vdala a zůstala jsem na Mělníku.

Co přesně obnáší muzikoterapie? Co konkrétně se dělo při akci v kavárně?

Muzikoterapie by měla být ohraničena rituály a vždy by měla být určena pro konkrétní klienty, se kterými se setkáváte. Měla by být přizpůsobena věku dětí a případně handicapu, pokud nějaký mají. A situaci, protože musíte improvizovat. Používáte tedy techniky, které potřebujete, abyste je trošičku naladila, protože nemůžete dělat jakoukoliv terapii bez navázaného vztahu. Musíte je hodit tzv. do pohody, aby vám důvěřovali. A když cítí, že budou v bezpečí, tak se vám otevřou. Takže to je základ. K tomu můžete přidat v podstatě cokoliv, ale musíte vědět, proč to děláte a co chcete způsobit. A když se to stane, můžete zase použít něco jiného. Po dvaceti minutách se doporučuje nějaká klidová činnost. A pak zase navážete a uzavřete rituálem.

Jak dlouho trvá terapie?

Děti nevydrží víc než 15 minut pozornosti, takže je zapotřebí to vyměnit za klidovou činnost, a potom je opět možné pokračovat dalšími 15 minutami. Ale celkově to trvá 45 minut, stejně jako je klasická lekce nebo učební hodina ve škole.

Vím, že další Vaší kreativní aktivitou je maňáskové divadlo.

To jsem vlastně zdědila, když jsem nastoupila do Rodinného centra Kašpárek, to byl možná rok 2007-2008, to jsem ještě studovala na gymnáziu. Hrála jsem v ochotnickém divadle Nové divadlo Mělník, a ještě jsem zároveň recitovala v divadle HDP, a při tom divadle se mi vlastně nabalovaly další činnosti, protože mě vždycky někdo oslovil. Takže jsem v tu dobu navštěvovala sbory, chodila jsem do Kašpárka do herničky pro děti a tam mě odchytila Kristýnka z Kašpárku s tím, že jsem vlastně takový kašpárek, jestli bych to tedy nechtěla použít v divadle. První moje role byla role Bivoje, takže jsem vkráčela na jeviště s kancem v podpaždí. Maminky na to dodnes vzpomínají, že to byl nejen pro jejich děti velký zážitek. Tam jsem opravdu zabodovala a postupně se to divadlo rozšiřovalo a měnily se maminky i děti. Maminky přijdou, odchovají si děti, a pak zase odejdou, když jdou děti do školy. Jediná maminka, která zůstala, je Helenka Frýdlová, která Kašpárek vede, a pak já. Já jsem začínala jako svobodná, pak se mi narodil František a já jsem postupně odcházela a pak jsem se vracela po narození dalšího dítěte. Kašpárek je moje dlouholetá srdcovka. Další mojí činností je hudební škola Yamaha, hudba pro radost, kde je vlastně režim nastavený stejně jako u muzikoterapie, ale rozvíjíme klasické činnosti, jako je grafomotorika, mimika dětí, představivost. 

Škola je součástí Kašpárku?

Ne, v Kašpárku máme v pronájmu krásný prostor. Nádherný sál s úžasnou akustikou a je tam klid. Přijdete tam jako domů. Já jsem tam doma.

Vím i o další vaší činnosti vyučování angličtiny. Je obdivuhodné, jak jste kreativní a činorodá.

Ano, doučuju angličtinu pořád. Jsem na rodičovské, takže doučuju různě v Kašpárku i doma. A pořád mě to baví.

Je něco z těch činností dominantní? Něco, co děláte nejraději?

Mě všechno baví a všechno mi dává smysl. Ale nejvíc asi vnímám jako nejpotřebnější řečnění na pohřbech. To jsem převzala od pana Mědílka, když šel na operaci v roce 2008 a od té doby dělám smutečního řečníka. Baví mě to a lidé to vnímají velmi pozitivně.

Jste neuvěřitelně akční. A ptát se, jak se to dá zvládnout při čtyřech dětech, je zbytečné, protože vy to zvládáte.

Aby to člověk mohl zvládnout, musí mít zázemí. Kdyby mě rodina nepodpořila, tak to dělat prostě nemůžu.

V jakém věku jsou vaše děti?

Od sedmi a půl až do jednoho roku.

Máte aktuálně nějaké nové plány? Co vás čeká nebo co připravujete?

V září se vracím do školy Yamaha, teď jsem měla pauzu se svým nejmladším dítětem. Budu učit v pondělí na Mělníku a moc se na to těším, po pauze se potřebuju vyřádit s dětmi. Budu vystupovat se sborem Intermezzo ze Mšena, kde tchán dělá sbormistra a já tam zpívám. A čeká nás 31. srpna vystoupení v Masarykově kulturním domě, kde bude akce pro Český rozhlas (poznámka redaktorky v souvislosti s výstavou ke stému výročí rozhlasu). Myslím, že to bude pro návštěvníky milé překvapení. A uvidíme, co dalšího život přinese. Každý den máme s dětmi jiný. Buď jsme v Kašpárku a děláme kurzy, nebo hlídáme děti, nebo zkouším se sbory.

Domnívala jsem se, že škola Yamaha je hlavně o hře na hudební nástroje.

Ano je, nejdřív ale děti musí zvládnout jemnou motoriku a pak mohou hrát třeba na flétničku či na klávesy, ale k tomu vede trochu delší cesta. Děti se musí naučit správně rytmizovat a už by tam měla být nějaká intonace, a to se vyvíjí až od věku 4 a půl až třeba do 8 let. Nejdříve se děti musí rozhýbat i s hlasivkami, a pak když vidíme, že to půjde, tak mohou začít hrát.

Vy máte tolik aktivit, že by to stačilo pro pět lidí, pro pět životů.

Ano, ale vždycky mě k tomu dovedla nějaká náhoda, někdo mě oslovil, někdo mě zlanařil a ono to vyšlo. V 16-19 letech jsem neměla žádné starosti jen školu, tak jsem přijímala, co život nabízel. Ještě jsem zapomněla na další svoji aktivitu. V roce 2010-2011 mě František Šťastný oslovil, abych zkusila zpívat dechovku a začali jsme na zámku s obnoveným sborem Fénix, pak to pokračovalo s dechovkou Mělničanka, kde jsem zpívala. Naučila jsem se díky tomu zpívat na mikrofon, od té doby už se nebojím, a byla to pro mě obrovská škola. Já jsem do té doby dechovku nikdy nezpívala a ani jsem k ní neměla vytvořený vztah. Tím, že to babička sledovala pořád v televizi, už jsem ji nechtěla ani moc slyšet. Ale tady jsem si tu cestu našla a zůstala jsem u dechovky dodnes. Takže dnes jsem součástí Velkého dechového orchestru Mělník.

Teď právě běží letní cyklus varhanních koncertů, kde jsem moderátorkou a ráda bych pozvala všechny v neděli 27. srpna od 18 hodin na koncert, kde jsou varhany a zpěv, do chrámu sv. Petra a Pavla.

Pocházíte z Mělníka?

Ne, nepocházím, připlavila jsem se přes Vltavu z Prahy, ale Mělníku jsem věrná, i když teď bydlíme v Byšicích. Tam jsme v podstatě jako na chaloupce a je to kousek od města.

Děkuji za příjemné setkání a povídání. Naši čtenáři se s Vámi jistě setkají při různých Vašich aktivitách a já Vám přeji hodně úspěchů a radosti při všech Vašich činnostech, které přinášejí radost nám ostatním.

Použité fotografie archiv Jana Šebestová

no není to nedělní téma...

Proč asi 95% obětí nenahlásí znásilnění, jsem věděla, ale přece jen výzkum psycholožky nahlédl do této problematiky ještě hlouběji, a když jsem narazila na rozhovor s ní a úryvky výpovědí obětí, ještě víc to se mnou otřáslo. Ostatně můžete posoudit sami, celý článek je níže, vyšel teprve dnes. Dávám sem jen některé citace výpovědí žen, které v článku nejsou, ale je jím proložen rozhovor psycholožky, který celý najdete na odkaze v článku. 

Podle policejního prezidenta téměř všichni policisté vědí, jak se chovat při nahlášení sexualizovaného násilí... No udělejte si obrázek sami. Už se fakt nedivím, proč jsou tak nízké tresty za znásilnění a proč je tak zlehčováno, proč je téma téměř lhostejné. Na začátku i na konci je právě vyšetřování, a pokud policie nebere nahlášení vážně a spíše oběti deptá dotazy, zda si je jistá, že to bylo opravdu znásilnění, zda neprovokovala, zda se účinně bránila, tak to v této zemi ani jiné nebude. Je mi z toho fakt nanic, i když se to netýká ani mě ani mého okolí. Naštěstí.

Použité fotografie jsou ilustrační.

Mějte klidnou neděli, i když dnešní téma rozhodně nedělní není.

"Překvapilo mě, že první co, tak si policistka pustila rádio".

"Vyšetřovatelka se mě ptala: ‚Tak byly ty prsty tři nebo čtyři? Tak to snad poznáte, kolik jich bylo, ne?"

"Do teď nechápu některé otázky. Třeba jak velký měl penis. Jestli si pamatuju rozměr a šířku."

Proč nahlášení činu policii je někdy více traumatizující než čin sám?

Marta Dušková

Téma sexuálního násilí je již dlouho v popředí zájmu diskusí, přesto se zdá, že žádná změna jen tak nenastane. Míra nenahlášených případů je odhadována na 95 % a některé oběti sexuálního násilí po nahlášení řekly, že by na policii znovu nešly kvůli velmi traumatizujícím zkušenostem.

Podoby sekundární viktimizace aneb s čím se oběti mohou setkat:

1)    nedůvěra v jejich výpověď a zlehčování

2)    necitlivý přístup: nedostatek empatie, nešetrné kladení otázek a obviňování oběti

3)    dlouhá doba výslechu a vyšetřování, opakování výslechů

4)    nedostatečná informovanost o průběhu a posunu vyšetřování

5)    pocity zklamání a zrady, nejistoty a strachu

6)    pochybnosti o smysluplnosti podání trestního oznámení

7)    pocity nespravedlnosti, viny a ponížení

Zdroj: Výzkum psycholožky Marcely Poláčkové

„Policistka si sedla, založila ruce, povzdechla si a začala: ‚Víte, co je to křivá výpověď‘? A asi 15 minut mi vysvětlovala, co se mi může stát, kdyby přišli na to, že jsem si to vymyslela. Opravdu jsem si nepřipadala jako oběť.”

Psycholožka Marcela Poláčková se věnovala výzkumu přístupu Policie ČR ženám, které nahlásily sexualizované násilí na policii a podrobně hovořila se ženami, které během nahlašování a vyšetřování zažily traumatizující věci.

Více v rozhovoru:

Podle policejního prezidenta Martina Vondráška 99 % službu konajících policistů ví, co dělat s nahlášeným sexualizovaným násilím viz článek Po bagatelizaci sexuálního násilí nabídl šéf policie místo sebereflexe jen výmluvy – A2larm.

Jak byste popsala práci policie při nahlašování znásilnění?

Jako chaotickou. Během výzkumných rozhovorů mě překvapovalo, jak nejednotný byl postup policie na různých stanicích. To, jak citlivě je výslech veden, závisí pouze na dovednosti konkrétní vyslýchající osoby. I to je jednou z příčin sekundární viktimizace ze strany policie.

Proč je podle vás necitlivé chování policistů a policistek problém?

Některé ženy, se kterými jsem mluvila, označily sekundární újmu způsobenou policií za více zraňující než samotné sexualizované násilí. V případě Policie ČR byly totiž zraněny někým, na koho se obrátily o pomoc. Některé kvůli té negativní zkušenosti řekly, že už by na policii znovu nešly. Pokud má Policie ČR v dohledné době snížit extrémně vysokou latenci, tj. míru nenahlášených případů sexuálního násilí, která je odhadovaná na 95 %, je prevence sekundární viktimizace naprosto klíčová. Policie by si také měla uvědomit, jak velký dopad má jejich přístup a chování na život oběti. Jedna z žen mi řekla: „Ta policistka na mě už asi zapomněla, ale já na ni myslím pořád“.

Jaké traumatizující zkušenosti žen vás nejvíce zasáhly?

Nejvíce ve mně zůstávají situace, kterým bylo snadné předejít. Je pochopitelné, že v rámci vyšetřování některé nepříjemné momenty nastanou. Jako důkazní materiál totiž slouží informace, které je náročné sdělovat, i když se snažíte ptát citlivě. Určitě ale není nutné, aby člověk, který čeká na výslech, zaslechl, jak si někdo ve vedlejší místnosti stěžuje „Ach jo, že se tohle musí dít zrovna v období dovolených“ nebo „To si zase někdo něco vymýšlí“. Nebo aby byl člověk vyslýchán v místnosti, kam někdo neustále vchází a rozhovor ruší.

Co hodnotí oběti, že jim naopak velmi pomohlo?

Ženy, se kterými jsem mluvila, pozitivně hodnotily například drobné projevy lidskosti, když jim třeba někdo nabídl vodu nebo kapesník. Gesto, které nikoho nic nestojí, pro oběť může mít během výslechu velkou hodnotu. Jedna z žen mi řekla: „Stačí říct pár podporujících slov, nabídnout vodu a říct ‚chápeme, děkujeme, rozumíme‘. Určitě bych bývala chtěla slyšet, že to není moje vina. Celkově to byla ode mě obrovská odvaha, sebrat se a jít na policii. Vzalo to hodně energie. Chtěla bych podpořit, že to bylo správné rozhodnutí.”.

Je nějaký rozdíl mezi chováním policistů a policistek?

Ženy, se kterými jsem mluvila, měly špatné zkušenosti s muži i ženami. Oběť má ze zákona právo na výběr pohlaví vyslýchající osoby. Zdálo by se, že ženy si budou spíš volit ženu, protože se s ní budou cítit bezpečněji. Pohlaví vyslýchající/ho ale ještě není zárukou citlivého přístupu. Citlivé vedení výslechu je dovednost, kterou je potřeba získat a udržovat. Pokud si však oběť jako vedoucí výslechu vybere ženu v očekávání, že její přístup bude citlivější, může to pro ni být o to víc zraňující, když tomu tak není.

Liší se nějak přístup k mužským obětem?

Obecně se dá říct, že přístup k obětem ovlivňuje přijetí či podpora mýtů a stereotypů o sexualizovaném násilí. Některé stereotypy související se sexualizovaným násilím jsou však genderově specifické. U sexualizovaného násilí na mužích se například traduje, že vzhledem k jejich fyzické převaze muže nejde znásilnit nebo že asi teda nejsou dostatečně “chlapi”, když se znásilnit nechali. Zkušenost s přístupem policie tak může být v něčem odlišná než zkušenost ženy, nicméně podobně zraňující, bolestná a traumatizující.

Proč se policisté a policistky chovají necitlivě? Je to selhání jednotlivce, nebo je to v systému?

Určitě nelze vyloučit selhání jednotlivců. Pak je ale potřeba se ptát, proč tito lidé ve své profesi selhali. Jak se tedy na to místo dostali? Selhání jednotlivců je tak současně selháním systému, který nezvládá zajistit, aby výslech v případě sexualizovaného násilí vedli skutečně kvalifikovaní lidé, kterým do citlivého přístupu nebudou vstupovat vlastní obranné mechanismy a stereotypní přesvědčení. Vedle toho je úkolem systému poskytnout policistkám a policistům podmínky ke kvalitní práci. To znamená například zajistit vhodné prostředí pro vedení výslechů, poskytnout vyslýchajícím trénink citlivého vedení výslechu a pečovat o prevenci vyhoření policistek a policistů.

Jaké okolnosti mají podle vás vliv na to necitlivé jednání policistů a co by pomohlo, aby se věci zlepšily?

Policisté a policistky stejně jako jiní lidé podléhají mýtům a stereotypům o sexualizovaném násilí. Tyto mýty obvykle posilují představu, že je oběť za své znásilnění (spolu)zodpovědná a snižují vinu pachatele, nebo ho dokonce ospravedlňují. Policisté a policistky si v prvé řadě musí vlastní předsudky uvědomit a pak se s nimi vypořádat. V tom jim může pomoci školení, které dané mýty vyvrátí a stereotypy uvede na pravou míru. Pomoci by mohla také lepší systémová péče o duševní zdraví policistů a policistek. Věřím, že mnozí si tuto profesi vybrali, protože chtěli pomáhat druhým. Jenomže pomáhání druhým a opakovaný kontakt s násilím může vést k tzv. únavě ze soucitu (angl. compassion fatigue). V jejím důsledku se mohou i původně velmi citliví lidé chovat necitlivě. Vedle toho všeho není možné spoléhat se na to, že se oběť během podávání trestního oznámení ozve, pokud pro ni bude chování policie zraňující. Nahlašování sexualizovaného násilí je velmi náročná zkušenost a policie v ní vystupuje v pozici autority, jejímž mottem je pomáhat a chránit. Člověka tak vůbec nemusí napadnout postupy policie v danou chvíli nějak zpochybňovat, protože věří, že to tak musí být, jelikož policie přece určitě ví, co dělá. Citlivějšímu jednání by pomohlo, kdyby policie byla proaktivní v zjišťování, jak se člověk cítí, co potřebuje a zda všemu rozumí. Prevence sekundární viktimizace je zodpovědnost policie, nikoliv oběti samotné.

Vypadá to, že řada změn musí přijít shora. Je něco, co mohou policisté a policistky udělat ihned, samostatně?

Mám řadu tipů a jsou to ve skutečnosti velmi jednoduché věci, které nevyžadují téměř žádné úsilí. Většinou se stačí jen některých komentářů vyvarovat. Policista či policistka si mohou pomyslet cokoliv, ale ne všechno musí říct před obětí nahlas. Vedle toho existuje několik jednoduchých vět, které když člověk dodá, oběť se ihned bude cítit bezpečněji a komfortněji. Poměrně velká změna tak policii ve skutečnosti nemusí vůbec nic stát a každý s ní může začít už dnes.

Je důležité dát oběti přečíst písemnou verzi práv a k tomu ústně vysvětlit a ujistit se, že svým právům rozumí. A samozřejmě je dodržet. Oběť se určitě cítí komfortněji, když může říct výpověď svým tempem, bez přerušování a doptávání, bez hodnocení či zlehčování. Policisté a policistky by také měli obětem vysvětlovat, proč je nutné se na určité detaily ptát. Dát jim najevo, že nejde o to oběť nachytat při lži, ale že jsou to informace důležité pro vyšetřování. Pomůže, když se výpověď nahrává a vyšetřující tak věnuje pozornost oběti a popisu situace, nikoliv zápisu.

Důležité je také vysvětlit, jak bude vyšetřování přibližně probíhat. Co se bude dít dnes, jak dlouho to bude trvat a jak bude probíhat následné vyšetřování, aby jednotlivé postupy policie dávaly oběti smysl.

Mnoho z nás věnuje problematice sexualizovaného násilí pozornost, ale vlastně cítíme bezmoc a frustraci, protože nevíme, jak můžeme pomoci. Co podle vás může udělat každý z nás?

Určitě znát práva lidí při nahlašování i vyšetřování, kvůli sobě i kvůli ostatním. Např. právo na přítomnost doprovodu a důvěrníka nebo možnost vybrat si pohlaví vyslýchajícího. Pokud se nám někdo svěří, že sexualizované násilí zažil a bude chtít podat trestní oznámení, nabídnout mu doprovod, a jakkoli je to v té situaci těžké, snažit se v případě potřeby vůči chování policie vymezit: říct si o pauzu, ohradit se proti nepříjemnému komentáři, doptat se, proč je kladena nějaká otázka a proč takovým způsobem. Klidně si zpětně můžete na chování policisty nebo policistky stěžovat.

Pro celou společnost je důležité vzdělávat se v oblasti sexualizovaného násilí, zmapovat si své postoje, zpracovat případné stereotypy a mýty a dát svému okolí najevo, že pokud by někdo potřeboval se zkušeností se sexualizovaným násilím pomoci, jsme tu pro ně. Že v případě, že bude chtít podat trestní oznámení na policii, rádi ho doprovodíme a budeme hájit jeho práva.

Můžeme také podpořit nevládní organizace, které poskytují obětem sexualizovaného násilí podporu a zasazují se za osvětu a vzdělání veřejnosti v této problematice, a vyžadovat systémové změny – třeba také volit strany a kroužkovat politiky a političky, kteří chtějí problematiku řešit.

Plné znění rozhovoru i s citacemi výpovědí žen „Policistka na mě asi zapomněla, já na ni myslím stále.“ U výslechu znásilněných pomohou i detaily | Heroine.cz

 

Kde hledat pomoc:

Bílý kruh bezpečí

tel. 116 006

centrala.praha@bkb.cz

116006@bkb.cz

Konsent

svepomocnaskupina@konsent.cz

proFem

tel. 608 22 22 77

poradna@profem.cz

Persefona

tel. 737 834 345

poradna@persefona.cz

skutečné příběhy

Po dlouhé době opět vážnější téma, třeba vás bude zajímat, i když se vás pravděpodobně netýká. Ale může se týkat někoho z vašeho okolí a pak je dobré vědět. 

Článek již vyšel začátkem srpna, ale tohle téma je a bohužel bude stále aktuální.

Mějte pohodový pátek.

Skutečné příběhy z on-line poradny jako varování a prevence

Marta Dušková

Projekt E-Bezpečí je celorepublikový certifikovaný projekt, který se zaměřuje na prevenci, vzdělávání, výzkum, intervenci a osvětu spojenou s rizikovým chováním na internetu. V poslední době se projekt věnuje i pozitivnímu využívání IT ve vzdělávání a běžném životě. Tento projekt je realizován Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého ve spolupráci s dalšími organizacemi.

Součástí projektu je mimo jiné nabídka online poradny, která pomáhá. V současné době je evidován nárůst případů a ve srovnání se stejným obdobím v roce 2022 je nárůst o 100 případů vyšší. Poradna letos řešila celkem 354 případů.

Je celkem velké množství témat, se kterými se oběti na poradnu obracejí. Jedná se o kyberšikanu, dětskou pornografii, sexting, vydírání, vyhrožování, pornopomstu (Revenge-Porn), nezvládnuté rozchody, stalking, kyberstalking a další.

V řešených případech se nejvíce vyskytuje Sextortion, který souvisí s dobrovolným kybersexem, který přeroste ve vydírání a oběti ze strachu před zveřejněním citlivého materiálu platí peníze útočníkovi.

Příklady z poradny jsou zveřejněny na webu Online Poradna 2023 – už nyní máme stejný počet případů, jako za celý rok 2019 - E-Bezpečí (e-bezpeci.cz).

Některé příklady:

„Napsal mi pěkný kluk ze zahraničí. Jenže až teď jsem zjistila, že to byl falešný profil. Byla jsem tak blbá, že jsem mu poslala nahé fotky. Momentálně mi s nimi vyhrožuje a já už nevím co dělat. I když jsem mu napsala, že mi umřela babička mi nedal pokoj. Lhala jsem aby mi dal pokoj ale nepomohlo to. Policie se bojím a nevím co bych jim řekla. Prosím pomoc (vek 17)“

„Byl jsem vydírán za svoje nahé fotky (vek 16)“

„Stal jsem se obětí vydírání. Nerozvážně jsem si začal psát na snapchatu s podvodníkem z USA (sexting). Přes PayPal jsem zaplatil za erotický obsah. Nyní mě začal podvodník vydírat. Bohužel už jsem jednou podlehl a poslal peníze. Vydirani ale pokračuje. Podvodník zjistil moje telefonní číslo a kontaktuje mě na WhatsAppu. Možná zjistil i email a jméno (Přes paypal). Vyhrožuje že fotky zveřejní , pošle rodině a přátelům. Co mám dělat? (vek 25)“

„Mám menší problém. Jeden člověk mi vyhrožuje že pošle intimní video všem mým přátelům pokud mu nedám peníze.seznamil sem se přes Facebook s nakou holkou a ona se mi tam svlékla a chtěla vidět i mě.a já blbec to údělal. A teď mi naky chlap vyhrožuje a chce peníze po mě.jinak to posle vsem přátelům.co teď mám dělat?“

Neutuchající vlna online podvodů při ovládnutí elektronického bankovnictví je stále aktuální, ať už je to nějaké falešné navolávání z podvržených čísel, nebo tzv. falešní bankéři.

„Dobrý den , volalo mi tel. č. +420775687441 , že mám někde bitcoiny a musí je převést do CZ, abych si stáhla Any Desk. Protože nejsem úplný debil , tak samozřejmě jsem nic nestáhla , ale našla jsem Vaše stránky , kde jsme se dozvěděla , co ten Any Desk vlastně je. A teď k mému dotazu, mám číslo "pachatele" ( nevím kde na mě vzal tel. č.) nahlásit na PČR?“

„Dobrý den, v sobotu mi z čísla 735973766 volal pracovník ze spolecnosti obchodujícími s kryptoměnami nazývající se btcm group. Chtěl po mne instalaci anydesk a pak mi přeposlat polovinu výdělku z mého údajného automatizovaného obchodovaní které končí . Upřímně jsem věděl jen že mi chodí takové zvláštní zprávy do spamu že mam někde několik tisíc dolarů apod ale nevěnoval jsem tomu pozornost jelikož jsem to pokládal za podvod. No A ted mi volají že si to musím vybrat. Nerozumím tomu a bojím se. Můžete poradit. Děkuji“

V poradně se hodně zvedly i případy Kyberstalkingu či kyberšikany. Tady je prevence nejúčinnějším nástrojem.

„Žák 5. ročníku vyhrožoval spolužákům přes aplikaci jokes phone, spamuje, obtěžuje spolužáky ve večerních hodinách, natáčí spolužáky přes jejich nesouhlas v prostorách a vyhrožuje, že zveřejní obsah na sociálních sítích. S rodiči již bylo jednáno podruhé ohledně stejného rizikového jevu. Děkuji za váš čas školní metodik prevence. (vek 44)“

„Před rokem jsem se začala bavit s jedním klukem a zdál se mi v pohodě dokud jsem ho doopravdy nepoznala nějak v listopadu jsem zjistila ze tento člověk trpí schizofrenii a dalšími psychickými poruchami k tomu nebere léčbu ale bere drogy co vše jen zhoršují přesně pervitin a zároveň na to pije alkohol téhle osobě je 18 let a toto všechno dělá s jeho 14ti letou přítelkýní co je bývalá přítelkyně mého přítele kluk které ho jsem před tím zmiňovala začal vydírat a vyhrožovat mému příteli a můj přítel to psychicky nezvládá tenhle člověk se jmenuje Jiří (příjmení si nejsem jistá) a jeho 14ti létá přítelkyně se jmenuje Karolína Horáčková oba dva jedou v silných drogách a společně jsou extrémě nebezpeční mému příteli i mě vydíral nás už dávno ale vyřešili jsme to jejich ignorovanim či blocku jenže block je jen málo na to že mají strašně moc profilů na sociálních síti a Jiří má i dokonce strašně moc telefonních čísel přes které nám neustále volá a k mému příteli chodí i mlátit na dveře ať mu otevře už nevíme co dělat a proto jsme se rozhodli zkontaktovat vás a potřebujeme vaši pomoc bohužel nemáme žádné screeny ani důkazy protože Jiří smazal celej chat (vek 15)“

„Dobrý den, ve středu 14. 6.2023 přinesly dvě žákyně 6. třídy ukázat své třídní učitelce závadnou komunikaci přes WhatsApp. Obsahuje pornografické fotografie a nacistické symboly. Dotyčný účet má přes 500 sledujících, včetně dalších žáků naší školy. V jedné z příloh lze dohledat tel. kontakt na toho, který účet založil. Prosíme o součinnost. Zvažujeme podání trestního oznámení vzhledem k tomu, že jde v poslední době o několikátý podobný případ. Na žáky i rodiče se dlouhodobě snažíme preventivně působit v dané oblasti“

To je ukázka některých případů z poradny. Další jsou zveřejněny v článku Online Poradna 2023 – už nyní máme stejný počet případů, jako za celý rok 2019 - E-Bezpečí (e-bezpeci.cz). Útoků přibývá a přibývá i případů kyberkriminality, kterou řeší Policie ČR.

Poradna je k dispozici zde Poradna E-Bezpečí - Napiš nám (e-bezpeci.cz). Informace o bezpečném chování na internetu jsou zveřejněny na webu www.e-bezpeci.cz.

vzácná návštěva

V pondělí večer přišla na návštěvu na triku mého muže kudlanka nábožná. Ne fakt nejsme znalci, takže můj muž začal hned hledat tu černou pasažérku na internetu, která si jej oblíbila natolik, že seděla na ruce, nechala se hladit po hlavě a zdráhala se odejít a zůstat venku. 

Druhý den bylo hledání úspěšné a my jsme naši návštěvu mohli pojmenovat a také zjistit, kde se u nás vzala. Před 10 lety se vyskytovaly jen na Moravě, ale nyní jsou i Čechách a jejich lokalitou je mimo jiné Polabí a Mělnicko. Kudlanka nábožná je jediná z rodu kudlanek, která se vyskytuje u nás a je chráněná

V úterý přišla další návštěva tentokrát kudlanka mužského rodu, opět přistála muži na triku a zvenku ji opět přinesl domů a přišel mi ji ukázat. Vypadá to, že u nás na zahradě máme kudlanky z celého Polabí.

Fotky nejsou nic moc, ženskou fotil můj muž a chlapa já. Ale snad to jako dokumentace stačí.

Tak dnes příroda u nás doma. Byli jsme trochu v šoku, jak jsou ty potvůrky "přítulné" a člověka se nebojí, ale jak jsme zjistili, není to nic ojedinělého, takhle se prostě chovají.

Měj pohodový den.

A tady je mužský protějšek, není tak hezký.

růžové téma

Nebo spíš téma růže. Některé keře růží po krátkém odpočinku znovu rozkvétají. Jen dva keře z našich pěti růžových zatím nic. Dnes tedy růžové téma jen obrazem. 

Na závěr přidávám ještě dvě fotky. Tráva se u nás v těch příšerných vedrech neseká a tak zahrada vypadá jako louka. Líbí se nám to, takže by se možná tráva nesekala ani, kdyby bylo o něco příjemněji.

Pohodový vstup do nového týdne.

Jako malá louka...

kdo se skrývá v trávě?

Mému muži se povedlo Sáru vyfotit v trávě. Vypadá roztomile, jak jí kouká jen hlavička. Většinou se takhle ukrývá před námi jako malé dítě a má pocit, že ji nevidíme.

Já přidávám fotku Sáry v botě, kterou musím vysvětlit. Jak někdo může pochybovat o inteligenci zvířat...

Minulý týden jsme odjeli na pár dní na Moravu, ostatně nebylo to poprvé a Sáru jsme tady samotnou nenechali. Hlídá ji pravidelně kamarádka a už se spolu hodně sžily a Sára tuhle "chůvu" miluje. 

Přesto, když jsme se tentokrát vrátili, nebylo žádné vítání jako jindy po návratu po pár hodinách, žádné radostné protahování a kníkání na uvítanou. V podstatě to bylo naprosto chladné přivítání a já záhy pochopila, že je Sára naštvaná: vždyť si mi říkala, že se vrátíš za mnou brzo. Tohle je brzo?!

Sedli jsme si s mužem po té cestě na zahradu a Sára se usadila blízko nás, ovšem byla k nám otočená ostentativně zády. Když jsem ji volala jménem, vůbec se nepohnula a že mě slyší, o tom svědčily jen pohybující se ouška. Pochopila jsem, že s námi nemluví, že je fakt naštvaná.

Trvalo to dlouhou hodinu, možná víc, než se mi přišla přitulit k noze a udobřit se. A od té doby, jakmile si jde lehnout v horku na chodbu na dlažbu, okamžitě mi zalehne boty, abych asi nemohla odejít. Ve středu se na chodbě myla a to ji v té chvíli nezajímá nic, dokud tento očistný úkon nedokončí. Moje boty, díky Sáře rozházené, byly kus od ní. Vycházím z obýváku, za chvíli odjíždím dělat rozhovor. Sára přestane s očistou, prohlédne si mě od hlavy k patě a zřejmě si všimne, že jsem oblečená na ven. Ona už to rozeznává, najednou vyskočí a utíká si lehnout na botu celou svojí vahou a ještě ji obejme oběma packami. Vím, že je Sára hodně chytrá, že jí to pálí, ale tohle mě přece jen překvapí. 

A i když vidí a ještě jí to hlásím, že nikam nejdu, že jsme doma, stejně ty boty zaléhá už víc než týden. Dokonce na nich spí. Ale když jsem se přiblížila s foťákem, okamžitě zvedla hlavu a začala pózovat.

No a tak si tady žijem...

Mějte pohodový den s úsměvem.