utajená jména

Další ze zásoby článků, které vyšly a já je se zpožděním dávám i na blog, protože téma mi přijde zajímavé.

Dnes o utajených živých pochodních, smutné téma, ale důležité. Úvodní fotografie je památník Jana Palacha v Mělníku z mého archivu.

Mějte klidný den.

Jména utajená víc než dvacet let

Marta Dušková

Jména, na která by se nemělo zapomenout. Vzpomínka na Jana Palacha proběhla letos 16. ledna jako každý rok a jeho sebeupálení jako forma radikálního protestu byla reakcí na srpnovou okupaci Československa. Palachovo sebeupálení mělo iniciační význam a od ledna 1969 mělo početnou vlnu následovníků nejen doma, ale i v zahraničí.

Jména zůstala téměř utajená až do rozpadu sovětského svazu v 90. letech, kdy se teprve začalo o nich veřejně mluvit. Na jaře 1969 se pokusilo o upálení celkem 26 lidí (podle jiných zdrojů jich bylo 21, někde se zmiňují o 29) a sedm z nich zemřelo.

Nezisková organizace Díky, že můžem prezentovala již před rokem galerii dalších jmen lidí, na které se trochu zapomíná, na svém profilu Díky, že můžem - ❤️‍🔥 Víš, že Jan Palach nebyl jedinou tvz. živou... | Facebook.

Některá jména jsou v galerii u tohoto článku. Jan Palach je nejznámější živou pochodní sovětského bloku, nebyl však jediný, a dokonce ani první. Inspirace k této vyhrocené formě společenského a politického protestu pochází z Jižního Vietnamu, kde se začali upalovat buddhističtí mniši na protest proti zkorumpovanému a vůči náboženství netolerantnímu režimu.

Palachův čin měl velký celospolečenský ohlas, protože ještě byla stále poměrně velká svoboda slova, takže tuto skutečnost utajit nešlo. Utajení ostatních činů se totalitním režimům dařilo, a proto se veřejnost dozvídá o některých případech až nyní.

První z řady tzv. živých pochodní se stal Ryszard Siwiec, který se v září 1968 upálil na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSR.

Napsal: „Umírám, aby nezahynula svoboda“.

                    

obsazeno...

Běžně se k nám na krmítka slétá desítky ptáků, a nemyslím během dne, ale najednou, prostě hejna a jakmile se objeví na zahradě náš malý predátor, a Sára je zdatný lovec, člověk by řekl, že čistokrevná plemena to nemají v krvi, ale je to omyl, tak naštěstí všichni odletí. O krmení ptáčků se pravidelně stará můj muž a taky, pokud mají krmítka prázdná a můj muž se na zahradě objeví, začnou všichni šíleně řvát a čekají, až dostanou krmení. Když vidí, že už můj muž jde, poodletí, ztichnou a zdvořile čekají. 

Máme krmítek víc, ale ptáci milují právě tohle velké, můj nápad ze zbytku krbu a je dvoupatrové.

Létají k nám, protože v okolí nikdo ptáky nekrmí, nikde nevidíte krmítka. Možná obecně dříve nebylo zvykem mít na vesnici krmítka, protože se mohli ptáci najíst na dvorcích spolu s domácí drůbeží. Ale dnes se už u nás moc drůbeže nevidí. Je tady pár chovatelů, občas slyším husy, ale třeba kohouta jsem ještě neslyšela. Tak jsou všichni ptáci z okolí u nás. Podezírám je, že to mezi sebou šíří, že u Dušků se najedí. A když zrovna nic není, tak si to prostě vyřvou.

Fotí se celkem špatně, protože musíte fotit z dálky. Můj muž se rozhodl, že vyčká a nějaké fotky nafotí. Tak dnes jsou na blogu jeho fotky. Všichni obvykle sedí v keřích u krmítka a tam je vidět ten velký počet, ale v keřích se barevně ztratí, takže na fotkách není nic.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

moje zkušenosti

s poštou jsou tedy za poslední měsíc velmi tristní. No v minulosti nebyly o nic lepší, ale problémy nebyly tak časté. Pokud to jde, už si balíkovnu nevybírám, ale někdy to nejde, když nechci platit poštovné víc, než je cena zboží. Ale už spoustu eshopů nabídku zasílání poštou přestává vzhledem ke zkušenostem nabízet a ještě se za to omlouvají. 

Teď vám popíšu svoje neuvěřitelné zkušenosti během necelého měsíce, to jsem jediná, když si to vynásobíme, tak pošta je prostě na odpis.

Nebudu popisovat, o jaké zboží se jedná, jsou to ve všech případech dárky a není to ani podstatné. První balík do balíkovny byl víc než týden podle kontroly na webu v depu a nemínil se hnout. Protože reklamovat musí odesilatel, požádala jsem eshop a po jejich urgenci jsem druhý den měla balík v balíkovně.

U dalšího balíku jsem už tak úspěšná nebyla. Objednala jsem už 8. ledna a dosud balík nemám. Po několikeré urgenci pošty eshopem jsem se dočkala toho, že pošta má na reklamaci 30 dní. Posílají mi tedy z eshopu nový balík, tak jsem zvědavá, zda dorazí (poslali v úterý a ve středu byl v balíkovně, už je doma, takže s hrozbou to jde?!).

Další balík mi z balíkovny vůbec nebyl oznámen a překvapil mě telefonát z eshopu, že se jim balík vrátil druhý den celý promáčený. Byla jsem uklidněna, že vědí, že vůbec nevím, že nějaký balík byl na cestě, a že mi zboží posílají znovu, ale nové, ne to promáčené. Druhý den jsem měla oznámení z balíkovny, že si jej můžu vyzvednout.

Tohle vše se událo ani ne za měsíc. Nemám slov, není co dodat. A to už nemluvím o tom, že mi dosud nedorazilo vánoční přání od sestry a prý bylo krásné, pohled zakoupený v Anglii. Možná mi dorazí na letošní vánoční svátky.

Úvodní foto je ilustrační, jiné nemám a tohle bych jako balík nikdy neposílala! Je to starší foto, dnes už je Sára podstatně větší.

A aby to dnes nebylo jen o stížnostech, přidávám fotku mých "fejkových" jablek v županu. Nejsou to pravá jablka v županu, protože ta se balí celá. Já měla před časem na něco chuť a do obvyklých palačinek jen pro mě se mi nějak nechtělo. Tak jsem nakrájela jablka na úzká kolečka, jádřinec odstranila zátkou od piva, někde jsem to četla a fakt to funguje a obalila v těstíčku vajíčko, cukr, trochu mléka, mouka a bylo to fakt dobré.

Mějte pohodovou sobotu.

zbytky sněhu

Vlastně toho sněhu jsem si všimla až na fotkách, ignorant. Soustředila jsem se na celý záběr, a páč nezastavujeme při cestě do Roudnice na rehabilitaci, tak z auta a zbytků sněhu jsem si vůbec nevšimla. Vlastně jsem jej ani nečekala, už se skoro ptám co je sníh, protože všude kolem nás není ani památka. Vystřídal jej déšť a nepříjemný vítr. Ve větru ani Sára nechodí ven, ten nesnáší, ale kdo jej má rád.

Tak dnes naše úterní cesta.

Měj pohodový den.

dvanáct radostí

Myslela jsem si, že vybrat dvanáct radostí roku 2023 podle výzvy Helenky bude těžké. Ale archiv blogu je zdrojem vzpomínek, a tak byl spíš problém vybrat v měsíci jen jednu. Bez blogu bych si jen na máloco vzpomněla. A musím říct, že to bylo příjemné prohlédnout si každý měsíc, co se událo. A musím přiznat, že bez výzvy Helenky bych si čas nenašla, takže Helenko, děkuji. 

Leden návštěva ateliéru malíře Petra Pěnkavy nejen prohlídka obrazů, ale i zajímavé povídání a rozhovor - ateliér úvodní foto.

Únor návštěva krásného libišského kostelíka ze 14. století s nádhernými dochovanými freskami

Březen zvířátkové odpoledne v Praze s dětmi

Duben patřil návštěvě kvelbu ve skále na Kokořínsku, už jsme tam byli podruhé a pořád to mělo atmosféru

Květen hlídání dětí po dlouhé době a zažila jsem v přímém přenosu rozvinutí květu smrdutky během jedné hodiny.

Červen zasedám v porotě projektu Příběhy našich sousedů poprvé, i když v porotách nějakých jiných akcí jsem už byla několikrát. Tohle je nová zkušenost.

Červenec patřil prázdninám s dětmi, takže výlety, tvoření, hrajeme divadlo...

Srpen velká tradiční akce Bitva na Mělníku aneb na skok do středověku

Září operace v Motole a pak rehabilitace na Malvazinkách, radost byla, že mám po operaci

Říjen po měsíci jsem doma, na značce a usmiřuji si Sáru, nemluví se mnou několik hodin

Listopad opět zastavení v Praze za dětmi

Prosinec výstava, jinak je zážitků spoustu, je advent, ale je to moje první výstava obrazů od operace

 

A to je konec mých dvanácti roku 2023.

Mějte pohodové dny.