ještě z loňského roku

Ještě něco ze Silvestra. Mezi svátky jsem přes dveře zahlédla sedět na našem proutěném andělovi vedle sebe dva velké holuby. Bylo to krásné. Šla jsem si pro foťák a nenapadlo mě je vyfotit přes dveře. Když jsem dveře otevřela, byli oba pryč a krásná momentka se nepovedla. Na Silvestra jsem už fotila přes okno.

Tentokrát jsem fotila i ohňostroj, který je sice krásný, ale škodí. Novela o pyrotechnice přece jen přinesla nějaké změny. Dávám pod článek odkaz na toto téma, který vyšel včera. Kdo máte zájem, můžete si přečíst. Nekopíruju jej na blog jako jindy, bylo by to moc dlouhé. 

Jinak přiznávám, že pro nás s mužem je Silvestr normální den, tak ho vnímáme a nemáme rádi slavení na povel. Mám jedinou tradici, kterou dodržuju od té doby, co už nejsou naše děti doma. Vždy o půlnoci každému z nich volám a za oba jim přeju do nového roku. A ještě to mám tak nastaveno, že volám od nejstaršího k nejmladšímu. Ještě nikdy jsem to nevynechala. Je to stejné, jako naše tradiční setkání a repríza Štědrého dne 25. prosince, tu jsme taky ještě nikdy neporušili. 

Ještě jednou všem přeji v novém roce jen vše dobré.

P.S. Slíbený odkaz Jak stará je historie ohňostrojů? V novém roce přeji vše dobré - Médium.cz

PF 2026

 

Užijte si dnešní poslední den tohoto roku podle svého a ahoj v novém roce. 

vánoční střípky a rozkvetlá barborka

Helenko, měla jsi pravdu, barborka rozkvetla. Dnes jen pár fotek ze svátků. Letos jsem toho moc nenafotila, tak jen malé nahlédnutí.

Mějte pohodový víkend.

                                       

přání

 

čtvrtá adventní neděle

Klidnou a pohodovou adventní neděli všem.

Barborka letos nějak nestíhá.

letos poslední

 

Dnes poslední díl humoru v letošním roce, pokračování opět v roce 2026. Snad se mi výběr povedl a zasmějete jako pokaždé. Vždy mě moc potěší vaše komentáře, že vás to baví a rozesměje. Dává to smysl této mé sekci.

Mějte pohodové dny.

 

          

  

malý světýlkový příběh

Vlastně by se hodilo napsat paradoxy života. Ale nejdřív musím někomu odpovědět na otázku, jak zvládá Sára světýlka. Jiřinko, jelikož Sára se účastní všech našich činností, které nejsou úplně standardní, bedlivě pozoruje, co se děje. Takže byla i u přípravy světýlek a zavěšení už ji nepřekvapilo. Zato ona nás překvapuje furt svojí inteligencí a hodně se s ní zasmějeme. Vím, že jsem o ní už dlouho nepsala a dlouho se na to chystám.  

Teď k tomu paradoxu života. Určitě to znáte taky. Můj muž každý rok nenávidí věšení adventních světýlek a mluví o tom několik dní předtím. Okna máme hodně vysoko, tak je věšel, i když jsem byla ještě relativně zdravá a vždycky tuto činnost nenáviděl. Ale když už na oknech a venku svítí, chodí se kochat, má to rád. I já mám některé činnosti, u kterých se musím překonávat. Překvapilo mě tedy, když před pár dny přivezl nová světýlka na ven. Jsou neobvyklá a byla v akci. Přivezl si tedy novou práci, která trvala hodně dlouho. Přiznám se, že já nejsem tak trpělivá a nepomáhají ani nadávky, já bych je dávno vyhodila. Jsou trochu jiná, spouští se provazy světel z jednoho bodu. Kruh musíte umístit na vrchol keře a pak se teprve spustí světla. Trvalo dlouho, než přišel na nějaký systém. Provazy světel se zamotávaly neustále do sebe a několikrát je musel znovu rozmotat. No říkám, já už bych to vyhodila. No světýlka už visí a vypadají moc krásně. Můj muž po té pronesl, že kdyby věděl, co s tím bude práce, nikdy by je nekoupil. Každou chvíli se na ně ale dívá i z domu a kochá se. Snad se mi povedla aspoň jedna fotka, aby byla ta krása vidět.

Mějte klidný adventní víkend. My máme zítra v Praze rodinnou sešlost a slavíme najednou troje narozeniny, dvoje ještě z listopadu a jedny z prosince. Jak vnoučata rostou, mají o víkendech různé závody a soutěže, takže hledání termínu ke společnému setkání je čím dál těžší.