laskavost kosatek

foto Tereza Veselá

Před časem jsem narazila na zajímavý výzkum o inteligenci a laskavosti kosatek a napsala jsem článek. Úvodní fotka je naší Tereze přímo z místa s kosatkami. Článek dávám dnes i pro vás. Mějte pohodovou neděli.

Výzkum prokázal vysokou inteligenci a sociální cítění kosatek, dělí se s lidmi o jídlo

O kosatkách toho moc nevím, proto mě výsledky bádání biologů během dvou desetiletí hodně překvapily. Kosatky se dělí s lidmi o své jídlo.

V nové studii vědci z Kanady, Nového Zélandu a Mexika zdokumentovali 34 kontaktů, při kterým se kosatky pokoušely nabídnout potravu lidem. Tyto případy se odehrávaly po celém světě, v oceánech u Kalifornie, na Novém Zélandu, v Norsku a Patagonii.

Kosatky lidem nosily ryby, ptáky i řasy a s obrovskou zvědavostí, čekaly, co se stane. Projevily zklamání, když člověk dar od nich nepřijal a někdy se dokonce snažily lidem dar předat podruhé. Vypadá to jako čistý mezidruhový altruismus a podobné chování u divokých zvířat nebylo dosud zaznamenáno. Psi a kočky se se svými páníčky o jídlo dělí poměrně často a třeba kočky jim nosí ulovené myši s hrdostí. Já mám každou chvíli od naší Sáry připravenou ulovenou snídani a ještě chválím, protože o to především jde. Chce pochválit za úžasný úlovek.

Kosatky se snaží s lidmi dělit o jídlo velmi často a bylo vědci zaznamenáno za posledních dvacet let nejméně 34 altruistických pokusů. „Připlula ke mně kosatka a věnovala mi sledě. Zkrátka ho pustila z tlamy a podala mi ho,“ popsal jeden ze svých nejsilnějších zážitků ze severu Norska potápěč a fotograf Petr Slezák. Kosatka podle něj vypadala, jako by jí bylo nemotorného tvora v neoprenu líto. „Jako by si tehdy řekla: Ty jsi hrozně neohrabaný, neumíš si rybu sám ulovit, tak tady máš kousek.“

Kosatky nejčastěji přinášejí dary na lodě nebo je předávají ve vodě a ve dvou případech doručily jídlo až ke břehu. „Nabízely lidem rozmanitý výběr potravy – jednalo se o šest ryb, pět savců, tři bezobratlé živočichy, dva ptáky a jednoho plaza. Jeden kytovec přinesl i řasu,“ popisuje Jared Towers – hlavní autor studie a ekolog z kanadského výzkumného ústavu Bay Cetology. Většinou se kosatky za lidmi vydávají jednotlivě či v párech, jen velmi výjimečně to byly skupiny.

Výzkum dokládá vysokou sociální inteligenci a laskavost. Mají odvahu navazovat i mezidruhové vztahy. Je to snaha o přátelství nebo jen šetrnost? Mají hodně potravy, kterou samy nedokáží spotřebovat, ale já chci věřit tomu, že je to především laskavost těchto krásných zvířat, a navíc v nás kosatky nevidí konkurenci.

Kosatky se mezi sebou běžně o jídlo dělí a nyní se snaží zaopatřit i nás lidi, což je k neuvěření. Není pochyb o vysoké inteligenci těchto savců, která zahrnuje velké sociální cítění. Možná bychom je mohli napodobit či se od nich přiučit.

Připluly kosatky a daly nám jídlo, ukazují na videu biologové. Při odmítnutí byly zklamané - Zvirecizpravy.cz

Testování vod: Pokusy divokých kosatek o zajištění lidí APA PsycNet FullTextHTML stránka

Kosatky byly poprvé přistiženy při podivném chování při sdílení potravy s lidmi v průlomové studii | The Independent

detaily ze zahrady

Po delší době opět nahlédnutí do naší zahrady. Třeba pro hezčí dnešní den. A ještě přidávám dnešní ranní svítání. Mějte krásný pátek.

prázdninové tvoření

Tentokrát tvořily spíše děti, já jsem byla jen poradce a studna nápadů. Už jsem si zvykla na první otázku po příjezdu vnoučat: babi, co budeme tvořit? Co jsi vymyslela?

Po výletech jsme si dali kreativní den. Alan tvořil loutku a lapač snů, Lola háčkovala oblečení na plyšáky, tvořily na můj popud koláž a můj muž je vzal do re-use centra, kam si strašně přály jít a je kousek od nás. Musela jsem nafotit i všechny jejich úžasné úlovky, takže dnes jen obrazem. A Alan nám k tomu hrál krásně na ukulele podle not a nadšeně jsme zpívali písně od Pokáče.

Hezký den.

Tady jsou úlovky z re-use centra, které jsem taky musela vyfotit. Děti z nich měly velkou radost.

prázdninové toulky s dětmi 2

Děti už jsou doma a mají svůj prázdninový program a já dávám teprve teď naše zážitky. Z návštěvy tohoto projektu jsem měla radost, nevěděla jsem, jestli se mi to povede zařídit. Povedlo a všechno najdete v článku níže. Jen všechny fotky sem nedávám, je jich celkem hodně. Pokud se na ně budete chtít podívat najdete je u článku Malý farmář je prostorem a lákavým místem pro děti a zvířátka - Médium.cz.

Pohodový vstup do nového týdne.

Malý farmář je prostorem a lákavým místem pro děti a zvířátka

Projekt Malý farmář ve Velvarech vznikl před pouhým tři čtvrtě rokem a založily jej dvě maminky na mateřské dovolené, což je rozhodně obdivuhodné. 

V prostoru je vidět spoustu práce, které má komunitní místo za sebou, ale i před sebou. Neziskový spolek vytváří prostor pro nechtěná a handicapovaná zvířátka, je zde zvířecí azyl, a na druhé straně je to místo, kde se děti učí úctě a lásce k přírodě. Ostatně to je i mottem Malého farmáře: Společně vytváříme místo, kde zvířata a lidé žijí v harmonii, a přitom učíme děti k úctě a lásce k přírodě“.

Spolek je založen na bázi charity, peníze získávají prostřednictvím dárců či z grantů. Zatím i vstup je zdarma, protože pro veřejnost není zatím otevřeno. Lidé tam chodí v době, kdy se koná nějaká akce, například otevření komunitní zahrady, děti od 6 let mohou ve školním roce navštěvovat chovatelský kroužek či tvořivé dílničky a trávit čas mezi zvířátky.

V případě zájmu si můžete dohodnout schůzku po telefonu či emailu, jako jsem to udělala já, abych tam mohla vzít vnoučata a také jsem chtěla o tomto záslužném a smysluplném projektu napsat tento článek. Děti se mazlily se zvířátky, od morčátek nechtěli ani odejít k dalším zvířátkům a já jsem si povídala se zakladatelkou Denisou Saidl.

Jak to všechno začalo, co byl prvotní impulz? „Dlouho jsem měla myšlenku, že chci vytvořit nějaké místo, kde budou zvířata propojena s dětmi, to je vlastně hlavní myšlenka celého projektu, a když jsem otěhotněla, syn má rok a čtvrt, tak jsem chodila kolem tohoto pozemku, který je nevyužívaný, takže ta myšlenka se začala zhmotňovat. Ten čas jsem na mateřské chtěla využít efektivně a věnovat se té myšlence, kdy jindy, když je člověk v práci, tak na to nemá prostor a s dětmi, byť je to náročné, se to zvládnout dá, jsou tady s námi. Začala jsem někoho hledat, kdo do toho půjde se mnou a dnes s kolegyní Jitkou Korpovou se spolu staráme o zvířátka a budujeme místo pro děti“.

Když vyhlásili, že mají prostor pro zvířátka, ihned přišlo spoustu žádostí o umístění a prvních morčátek bylo najednou dvacet. Další morčátka byla zachráněna z množírny, a tak postupně přibývala a dnes mají i mláďátka. Téměř všechna morčátka mají svá jména, na ostatní ještě nedošlo. Filosofií spolku je dopřát zvířátkům velké výběhy, nechtějí je mít v klecích. Začínají budovat voliéry a velké venkovní výběhy a Denisa Saidl podotýká, že plány jsou velké, ale chybí další ruce.

Zvířátka nerozdávají, jsou azyl a ne útulek, chtějí mít zvířátka pod vlastním dohledem, aby měli možnost dožít v bezpečí a klidu. Nechtějí se jich zbavovat. Mimo morčátek jsou v Malém farmáři kozičky, prasátka, ovečky, králíčky, slepičky, poníci. „Na kozičky už máme stop stav, protože jich máme hodně a pořád přichází nějaké žádosti. Ony by se tam další vešly samozřejmě, v zookoutcích je jich pohromadě mnohem víc, ale my jim chceme dopřát prostor lehnout si, proběhnout, schovat se. Teď jsme vybudovali druhou ohradu pro ovečky, ještě zbývá zavést tam elektřinu, ano chceme se starat o zvířátka, ale nechceme to tady zahltit, to zvíře je třeba na deset let. Je to závazek a nechceme jim ubírat pohodlí“, vysvětluje Denisa.

Jak se dá tohle ufinancovat? Nevyděláváte, neplatí se tady zatím ani vstupné, jste živi z financí od dárců, od lidí, kteří vás podporují. „Je to náročné, jsme neziskovka, zisky nemáme, ale máme příjmy, co se týká jídla pro zvířátka, jinak my tady děláme zdarma a i ty kroužky pro děti vedeme zdarma, pro nás je priorita mít na veterinární péči a na jídlo pro zvířata, my nepatříme ke spolkům, které mají 10 tisíc na účtu, my máme na účtu neustále rezervu kolem 130 tisíc. Část je ještě ze sbírky na napáječky pro zvířata, část je z budování komunitní zahrady, na kterou jsme dostali grand, dala jsem tam i svoje vlastní finance jako zápůjčku a pořád je tam nechávám s tím, že kdyby byl nějaký problém veterinární, tak potřebujeme mít nějakou zálohu. Ve chvíli, kdy máme těch zvířat skoro 150, snažíme se najít nějaký systém a uvažujeme od září otevřít veřejnosti nějaké dny za vstupné, ovšem problém je čas, abychom jej měli tady být třeba celý den“, sděluje při povídání zakladatelka.

Od září spolek otevře venkovní dětskou školku a postavená jurta je základ a bude sloužit jako zázemí. Bude to takový farmářský venkovní klub. Spolek se přihlásil do charitativního projektu Tesca, kde mohou zákazníci v Kralupech nad Vltavou hlasovat na jejich podporu. Pokud bude spolek vybrán, plánuje vybudovat venkovní minikuchyňku se zahrádkou, kde budou s dětmi pěstovat zeleninu a podobně a v kuchyňce budou připravovat s dětmi ze školky svačinky. Budou zde vyvýšené záhonky, aby výpěstky byly chráněny před zvířátky, slepičky volně v prostoru pobíhají.

Moc se mi líbí tento smysluplný projekt, který spojuje děti a zvířátka a za tak krátkou dobu existence je zde vidět velký kus práce, kterou odvedly obě obdivuhodné ženy. Zakladatelka ale spíš vidí, co mají ještě před sebou, plány mají velké.

Pokud by někdo chtěl podpořit spolek, nemusí to být jen finanční podpora na transparentní účet. Hodně by pomohl někdo, kdo by se z domova staral o webové stránky a facebook, nemohou sehnat placenou účetní a samozřejmě by se hodili dobrovolníci se silnýma rukama. Výběhy pro zvířátka jsou budovány tak, aby to bylo pro ně přirozené prostředí, a to se daří. Na opravu čekají ještě ploty.

Jak se nám v Malém farmáři líbilo, je shrnuto v jedné jediné větě, kterou vyslovila vnučka asi půl hodiny po návratu: babi, mohli bychom tam jet brzy zase?

Malý Farmář - Společně vytváříme místo, kde zvířata a lidé žijí v harmonii, a přitom učíme děti úctě a lásce k přírodě.

šílenství jménem Labubu

Dnešní příspěvek jen zdánlivě nesouvisí s prázdninami s dětmi, ale bez nich by nevznikl. Ze všech médií na mě už několik týdnů skáče bláznivé šílenství kolem panenky nebo příšerky Labubu a já vůbec nechápu, proč dospělí stoji na ni fronty, známé osobnosti si je věší na kabelky a všude ji propagují jako sběratelskou hračku. Proč pro mě není sběratelská se dozvíte v článku. Děti přijely letos na prázdniny poprvé samy vlakem a první prosba byla, aby mohly jít samy u nás do samoobsluhy k Vietnamcům. Tahala jsem z nich důvod jak z chlupaté deky. Babi, my jsme si našetřily na Labubu tedy Lafufu a ty mají jenom Vietnamci, a tak mě děti více zasvětily a z výletu jsme se stavili v Mělníku, protože jsem věděla, že u nás tuhle hračku fakt nemají. Když vyběhly z velkého krámu s hračkami, hned na mě volaly: babi, už můžeš napsat článek. Řekla jsem totiž, že ho napíšu jen, když se s tou hračkou seznámím. Všechny další informace jsou v článku.

Mějte pěkný víkend.

Labubu: fenomén, nebo nepochopitelné šílenství?

Pravděpodobně jste už o sběratelské plyšové panence Labubu, kterou vytvořil hongkongsko-belgický designér Kasing Lung, slyšeli. Poprvé byl Labubu představen v roce 2015.

Já rozumím tomu, že se líbí dětem a po této panence touží. Připomíná mončičáky, které vlastnily v 80. letech i naše děti, a dokonce jsem si vybavila, jak ty jejich vypadaly. Mončičák je již sběratelská rarita a dnes je koupíte třeba v aukci. Vlastní jej i naše vnučka a vybrala si takového, kterého měla naše dcera. Když jsem ho viděla poprvé, říkám: „Takového měla maminka.“ A vnučka odpovídá:„Babi, proto jsem si ho vybrala.“ Jo, mončičák byl tenkrát fenomén a měl malou konkurenci nebo možná vůbec žádnou. V Čechách moc speciálních a originálních hraček nebylo. Líbily se i nám, dospělým, ale na kabelky jsem si je fakt nevěšela.

Ano, pro mě je to celkem nepochopitelné šílenství, kterému propadl celý svět, a na své kabelky si je věší celebrity, ženy i muži. Já rozumím i sběratelské vášni, ale Labubu pro mě sběratelský kousek není, na to má příliš krátkou historii. Nicméně ať si já myslím, co chci, a nechápu tuto vášeň, v polovině června byla v Pekingu vydražena Labubu v životní velikosti za 3,24 milionu Kč. Podle aukční síně se jedná o nejdražší hračku svého druhu na světě.

Labubu stojí stovky, ale i tisíce korun a jejich popularita stoupá. Jediný přímý prodejce Pop Mart hlásí vyprodáno, a tak cena těchto příšerek samozřejmě díky přeprodávání přes různé platformy stoupá. Panenky se prodávají okolo 1500 Kč.

To přirozeně vede k výrobě napodobenin a padělků, a jak mě vnoučata poučila (ano, i oni už je mají), padělky se jmenují Lafufu, což je levná kopie populárního Labubu. Také si včera děti po našem prázdninovém výletu musely panenky koupit. „Babi, musíme k Vietnamcům, jen tam mají Labubu. My jsme si na ně ušetřili. Tak už je můžeš nafotit a napsat článek.“ Zmínila jsem se, že pokud je seženeme, napíšu článek.

Lafufu se oproti originálu samozřejmě liší kvalitou. Rozdíl je v kvalitě materiálu a zpracování detailů, ale přiznávám, že podle fotografií rozdíl moc nepoznám, ale jeden se nám už trochu na zádech rozpáral a musíme jej zašít. Ve vietnamských obchodech se cena pohybuje kolem 300 Kč nebo i 400 Kč.

prázdninové toulky s dětmi

V neděli přijeli Alan a Lola na pár dní na prázdniny jako každý rok. Konečně se dostávám k blogu a dám sem pár zážitků z prázdnin. Zatím mám jen jeden článek a to ještě proto, že jsem jej ve středu publikovala. Fotek je víc, tady dám jen výběr, pokud si tedy budete chtít prohlédnout další, můžete na odkazu Naše prázdninové toulky mezi jahodami - Médium.cz. 

Další zážitky z prázdnin budou postupně následovat, až je zpracuji.

Pohodový den všem.

Naše prázdninové toulky mezi jahodami

Farma Vraňany není jen o krásných dobrých jahodách, samosběru jahod, nejlepší jahodové zmrzlině široko daleko, ale i o velkém jahodovém hřišti, tedy hřišti se spoustou herních prvků ve tvaru jahody.

Hřiště Vraňany láká i ty, kteří nechtějí nakupovat či se věnovat samosběru, ale chtějí vzít děti na hezké místo, které láká ke hře. Vstup na hřiště je zdarma a tolik lákadel na jednom místě se jen tak nevidí a každý rok nějaké další přibydou. Každý rok, když u nás děti tráví pár dní z prázdnin, hledám nová místa k výletům a když jsem slyšela: babi, tam už jsme byli vloni, bylo rozhodnuto. Vypravíme se na hřiště, které děti ještě neviděly a v těchto vedrech je míň náročná aktivita.

Na dětském velkém hřišti je pro děti připraveno spoustu skluzavek, prolézaček, skákacích atrakcí, velké pískoviště pro kreativní hry a stavění hradů či tunelů. Kdo má rád skákání, může si užít trampolínu.

Novinkou v letošním roce je kuličková dráha, kde se zabaví dětí i dospělí a také vodní hřiště s různými druhy překážek a malých stavidel.

Děti se bavily a my s mužem jsme seděli ve stínu na lavicích u stolu a pozorovali je. Na závěr jsme se osvěžili zmrzlinou a byl to nejlevnější výlet, který jsme dosud absolvovali. Peníze s dětmi moc neřešíme, ale bylo to příjemné překvapení.

Farma Vraňany Hanč se umístila v roce 2022 v celostátní soutěži Farma roku na krásném druhém místě. Odborná komise hodnotila farmy podle různých kritérií, kam patřil celkový vzhled farmy, organizace práce, další rozvoj apod. Právě v tomto roce se farma značně rozšířila a vzniklo nové farmářské centrum.