festival Pražské křižovatky

Dnes si můžete vybrat a poslechnout si ohledně projektu Pražské křižovatky naši Lindu. Pokud nechcete poslouchat viz odkaz, můžete číst. Je to zajímavý projekt, který vás možná také zaujme. Nevěděla jsem o něm, dokud Linda nedostala nabídku nastoupit do Národního divadla, kterou zvažovala celkem dlouho. Tak dnes téma kultury.

Festival Pražské křižovatky: Může být odpor vlídný? | Listen to the Podcast on Spotify

Hezký víkend všem.

Linda Dušková, dramaturgyně Pražských křižovatek, zve na festival:

"Jako dramaturgyně festivalu Pražské křižovatky jsem nastoupila tento rok, právě při příležitosti desátého výročí jeho vzniku. Jsem moc ráda, že můžu navazovat na cesty, které festivalové týmy přede mnou vytvořily, a zároveň k nim paralelně nacházet nové. Křižovatka totiž nemusí být jen místem rozhodování, kterým směrem se vydat. Můžeme se na ní taky na chvíli úplně zastavit. Znovu se tam vrátit. Vyzkoušet jednu odbočku po druhé. S někým se po cestě setkat, někoho jiného minout nebo nečekaně změnit směr. Naše křižovatka se neřídí podle motoristických pravidel, je to spíš tekutý prostor, kde vás každé rozhodnutí na trase zavede na nové místo. Svoboda volby a mezikulturní dialog zde stojí mezi nejvyššími hodnotami, kterými dramaturgie festivalu připomíná odkaz Václava Havla. 

Tématem, které prostupuje celou dramaturgii letošního ročníku, je vlídná rezistence. Laskavý vzdor, který není útokem, ale rozhodným udržením pozic. Ustát opresi na úrovni intimního, rodinného nebo občanského života má vždycky větší účinek, pokud je součástí našeho odporu taky velkorysost. Pevně věřím, že hledat nenásilné cesty je jedním ze základních projevů lidskosti. Co se ale odehrává v životech těch, kteří museli násilí přijmout jako součást každodenního boje za ochranu svých hranic a hodnot? Aktuální světové dění nám denně připomíná, že na neústupnou agresi vlídná rezistence nestačí. Můžeme si ji však uchovat jako nedostižný cíl, jako tolik potřebnou iluzi". 

Více informací na Zprávy: Pražské křižovatky 2026 | i-divadlo.cz a Soubory > Činohra > Pražské křižovatky > Program festivalu - Národní divadlo

pečený losos na zelenině

Tento recept si sem musím zaznamenat pro sebe, protože inspiraci mám z netu a recept jsem si upravila a zapomněla bych ho. Navíc lososa nedělám tak často. Lososa jsem osolila, opepřila a pokapala citronem a pár kapkami olivového oleje. Rajčata podle velikosti, já jsem měla menší, tak jsem nakrájela asi pět a k tomu dvě bílé papriky. Vše jsem chvíli podusila na pánvi na oleji. Zeleninu jsem dala na dno zapékací mísy a na to položila dva větší kusy lososa a dala jsem péct do hodně vyhřáté trouby asi na dvacet minut. 

Na lososa jsem připravila moc dobré bylinkové máslo. Do rozetřeného másla jsem přidala pažitku, sůl, pepř a lisovaný česnek. K tomu se hodí hranolky, brambory, americké brambory, já jsem k tomu dala pečené brambory v troubě. A byla to dobrota.

Mějte pohodové a klidné dny, pokud to aspoň trochu jde v dnešní pohnuté době.

cesta barevným podzimem

Už jsem dlouho nefotila při cestě. Středeční barevná cesta domů z Prahy mě ale nalákala a fotila jsem barvy. Nic jiného objevného jen prostě krásný barevný podzim. U nás doma je třešeň pořád téměř jen zelená, krásně barevný plot už opadal, a tak jsou barvy jen na pořád kvetoucích kytkách. Dala jsem sem i jednu fotku, kde je vidět, že při jízdě nestíhám. Fotka je rozmázlá, ale právě proto mě zaujala. Připomíná malé výtvarné dílo. Při tomto focení jen tak jsem ulevila svému unavenému mozku.

Hezký barevný den všem.

kuřecí maso s kapary a sušenými rajčaty

Po dlouhé době jeden rychlý recept. Kuřecí maso opečené na pánvi obalené jen ve strouhance, zůstane tak šťavnaté. Nenaklepávala jsem jej, jen velká prsa jsem rozpůlila, osolila a opepřila. Až je maso skoro hotové, přidala jsem naložená sušená rajčata v olivovém oleji a kapary a nechala jsem chvíli možná čtvrt hodiny podusit, aby rajčata změkla a chutě se spojily. Jako příloha opečené americké brambory posypané mletým sušeným česnekem. Naprosto jednoduché a rychlé jídlo a moc dobré.

Hezký den.

ladění podzimu se odkládá

Myslela jsem si, že už začnu ladit podzim, ale opět rozkvetly růže a truhlíky kvetou pořád. Možná na mě v zahradnictví už ani žádný podzim nezbyde. Celé léto pořádně nic nekvetlo v tom vedru, tak teď se snaží o sto šest. Toto jsem fotila asi před týdnem a od té doby obzvlášť truhlíky ještě víc rozkvetly, jen jsem je včera nestihla nafotit. Tak aspoň jedna fotka ve tmě dnes brzo ráno jako důkaz.

Pohodovou neděli.

50 let Kokořínska v muzeu

Další výstava v mělnickém muzeu. Fotky Kokořínska jsou z mého archivu a většina už na blogu někdy byla. Pokud si je chcete připomenout, najdete je u článku tady. 

Pohodové dny všem.

Ve výstavním sále muzea teče potok a klape mlýnské kolo - 50 let Kokořínska

Marta Dušková

Regionální muzeum Mělník zakončuje celoroční cyklus akcí výstavou jako připomínku 50 let od vzniku Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj. Zajímavá interaktivní výstava je vrcholným bodem oslav padesátiletého výročí a přiblíží návštěvníkům zajímavosti o fauně, floře i samotné krajině Kokořínska. Návštěvníky jistě zaujme digitální animace zachycující proces vzniku ikonických skalních pokliček, která vznikla ve spolupráci s Geologickým ústavem Akademie věd České republiky, ve výstavním sále pravděpodobně překvapí tekoucí potok či klapající mlýnské kolo. Naláká pískoviště s rozšířenou realitou či reliéfní mapa regionu a plno dalších zajímavostí. Skalní byt z dílny Ateliér NOVO50 je k nerozeznání od skutečného pískovce.

„Kokořínsko není jen o hradu a skalách. Je to krajina, která vás učí se zastavit a vnímat ticho hlubokých roklí, kde se čas měří v geologických érách, nikoliv v minutách. V hlubokých skalnatých dolech, kde se nejdéle drží chlad a sníh, nacházejí svůj životní prostor i tvorové, které byste v našich nadmořských výškách nečekali – například čolek horský,“ uvádí kurátorka výstavy přírodovědkyně Ing. Marcela Holubová. Příroda na Kokořínsku je tak plná života. Důkazem je návrat a stabilizace populací vzácných druhů ptáků a velkých šelem, jako jsou např. jeřábi popelaví nebo vlci, kteří na Kokořínsku opět našli trvalý domov. Výstava potrvá do 3. ledna 2027 a je možné ji kromě pondělí navštívit každý den vždy od 9.00-12.00 a 12:30-17:00 hodin.

K výstavě je připraven i zajímavý doprovodný program na 28. října v rámci Dne Středočeského kraje. Až do 1. listopadu je možné navštívit v muzejní kavárně výstavu Fantastická kokořínská skalní zvířata s mobilní hrou o tajnou mapu. Výstava fotografií skalních útvarů kokořínské krajiny připomínajících zvířata od známého autora Petra Raista Šťastného. Úspěšným absolvováním doprovodné mobilní hry (která vznikla jako součást této výstavy) je možné získat přístup k tajné mapě. Na ní jsou zanesena zvířata z vystavených fotografií a možná přibude i pár dalších. Odkaz na hru je na výstavě ke stažení pod QR kódem.

Pro Kokořínsko jsou typické pískovcové skály, které vytváří skalní převisy, drobné jeskyně, výklenky a římsy a dochovaly se i některá skalní obydlí. Obydlí ve Lhotce u Mělníka je nejdéle obývaným kokořínským skalním obydlím, které sloužilo k bydlení ještě v roce 1982 a dnes je stálou expozicí Regionálního muzea Mělník a i místem konání zajímavých kulturních akcí.

Zajímavostí Kokořínska jsou nad obcí Želízy v okrese Mělník 13 m vysoké skalní reliéfy Čertovy hlavy, které jsou dílem sochaře Václava Levého. O kus dál je jeskyně Klácelka zdobená reliéfy zvířat z bajky, čeští hrdinové a trpaslíci, které jsou opět dílem Václava Levého, které vytvořil ve 40. letech 19. století. Kokořínsko je plné jedinečnosti a zajímavostí, které jsou nejen dílem přírody, ale také člověka. Václav Levý byl jeden z nejvýznamnějších sochařů 19. století a s jeho pozdějšími díly je možné se setkat v kostele sv. Karla Boromejského a v chrámu sv. Víta v Praze.

Chráněná oblast nesla dříve jen jméno Kokořínsko. Chráněná krajinná oblast se jmenuje Kokořínsko – Máchův kraj od rozšíření, které bylo schváleno vládou 9. dubna 2014 s účinností od 1. září 2014. Fotografie v galerii jsou z mého archivu. Malé nahlédnutí na Kokořínsko.

humor na říjen

Tak po delší přestávce je tady opět pravidelná dávka humoru. Snad jsem vybrala dobře a nechci se opět omlouvat tím, že nějak nic nestíhám. Trochu mě asi omlouvá, že u nás doma pořád probíhají nějaké změny. Jak jsem už psala, otáčíme barák na jih a do toho se samozřejmě objevují nejen nutné změny, ale samozřejmě i opravy. Navíc píšu dva až tři články denně a  často mě zaměstnává Sára, která už netráví tolik času venku. Je tam "ziminka", jak mi často sděluje potřásáním hlavy. Toto je první její komunikace se mnou od miminka a od té doby kecá úplně do všeho, i když beze slov. Ještě že úplně nemluví, protože i tak je ukecaná víc než dost.

Mějte pohodovou neděli. My dnes máme rodinnou sešlost a slavíme dvoje narozeniny.