humor ve vedrech

Jsem vyčerpaná pravděpodobně stejně jako vy. Na facebooku jsem zahlédla vtipnou glosu, omlouvám se autorovi, jehož jméno neznám, nicméně dovolím si citovat: "Současná vedra jsou zkušební provoz přípravy na peklo". Trochu fotím, mám připravené na blogu i nějaké příspěvky, ale jsem ráda, že dokážu ještě psát články na Seznam.cz, ostatní věci nedotahuji do konce.

Tak to dnes přežijte, zítra se má prý trochu ochladit.

Tak misky optikou naší Sáry jsem pochopila už dávno, můj muž dosud ještě ne. 

Pokaždé řekne, vždyť tam má ještě plno.

lilie rozkvétají

 

Konečně rozkvetly lilie, zdálo se mi, že se k tomu docela dlouho chystaly. Fotila jsem včera, ale jde to takovým tempem, že dnes by byly fotky úplně jiné.

Dnes tedy monotematický liliový příspěvek.

Mějte hezký začátek týdne.

růžový keř

Tak konečně rozkvetl náš největší keř růží. Vždy to trvá, ale pak kvete až do pozdního podzimu. Jednou byly růže i pod sněhem, někde mám fotku. Když se podíváte na ty dvě první fotky, tak je vidět, že keř je hezčí, když chvíli nesvítí slunce. Na dalších fotkách jsem fotila odcházejí pivoňky, dřív jsem to nějak nestihla.

Mějte hezký den.

právo na odpojení

Další zapomenutý článek z května, na který jsem zapomněla a mohl by vás třeba zajímat. Přinejmenším ty, kteří mají nad sebou šéfa. 

Mějte pohodovou neděli.

Ve volném čase nemusíte šéfovi zvedat telefon aneb právo na odpojení

Marta Dušková

Zaměstnavatelé mají často pocit, že dobrý zaměstnanec neznamená jen spolehlivost a zodpovědnost, ale v posledních letech si k vlastnostem přiřazují i dostupnost.

Tedy spíše povinnost dostupnosti jako volání na mobil v čase po pracovní době, ve vašem volném čase či o víkendech a vyvolávají ve vás dojem, že musíte reagovat vždy buď na telefonát či email. Je třeba rozlišovat, zda se jedná o něco urgentního či něco, co nevyžaduje okamžité řešení. Měla by to být ale výjimka nikoliv zvyk, a pokud po vás šéf požaduje práci po vaší pracovní době, jedná se jednoznačně o přesčas.

Jaký dopad má nejen vyřizování ale už jen očekávání telefonátu či emailu v době volna na emoční zdraví člověka, tím se zabývala studie ve Francii v roce 2017 a v tomtéž roce zavedla nové pracovní zákony včetně „práva na odpojení“, což dává francouzským občanům zákonné právo ignorovat pracovní e-maily mimo běžnou pracovní dobu. V opačném případě by neměl pracovní den v podstatě začátek ani konec. Povinnost nemáte ani v případě, že se jedná o služební telefon.

Právo na odpojení mají ve svém právním řádu některé ze států EU jako například Francie, Španělsko, Itálie či Belgie, Česku prozatím jeho konkrétní právní zakotvení chybí. Český zákoník práce odlišuje od sebe pracovní dobu a dobu odpočinku bez ohledu na to, zda zaměstnanec vykonává práci na pracovišti u zaměstnavatele, či provozuje práci na dálku. Přestože prozatím české právo nemá právo na odpojení výslovně zakotveno ve svém právním řádu, již ze shora uvedeného lze dovodit, že zaměstnavatelé nemohou vyžadovat, aby byli zaměstnanci, nejedná-li se o pracovní pohotovost, k zastižení a připraveni reagovat na případné požadavky. Potvrdil to i Ústavní soud ve svém nálezu II ÚS 1854/20, podle kterého je v pracovněprávních vztazích třeba vždy vymezit, zda je posuzovaný čas pracovní dobou nebo dobou odpočinku; třetí možnost zákoník práce nepřipouští.

Je bezesporu, že psychická pohoda a plnohodnotný odpočinek zaměstnanců přispívá k vyšší kvalitě odvedené práce, ke zvýšení kreativity, k vytvoření přívětivého pracovního prostředí a dlouhodobé produktivitě a přináší prospěch nejen zaměstnanci, ale i zaměstnavateli. Tohle by mělo být podle mě samozřejmé i bez zákona, nicméně některé firmy se chovají jako vlastníci zaměstnanců a je na každém, jak se zachová. Rozhodnutí, zda telefon zvednout či ho nechat zvonit, je věc každého, ale někdo prostě nedokáže nereagovat. Je tedy dobře, že za ním stojí nějaké právní nařízení, které jej chrání.

Výjimku tvoří jen nějaká krizová situace, ale to není každodenní záležitost. Stalo se mi také v době, kdy jsem zodpovídala za jednotnou komunikaci pracovišť v Praze a ve Středočeském kraji, a o krizové situaci jsem se dozvěděla, až při cestě domů. Nejdříve jsme pro všechny připravila materiály na druhý den pro správnou komunikaci toho, co se stalo, a poté jsem všechny večer obtelefonovala a porušila jejich právo na odpočinek. Vzhledem k tomu, že jsem tuhle praxi nikdy předtím neuplatňovala, všichni věděli, že nevolám jen tak. Všichni mi zvedli své soukromé telefony, které mi dali dříve dobrovolně, i když to není jejich povinnost, pro nějaký takový zvláštní případ. Na koho jsem náhodou telefon neměla, požádala jsem o vyřízení toho, kdo ho měl. Všichni pochopili, že se jedná o krizi a byli rádi, že jsem je na pracovní ráno připravila a věděli, jak mají reagovat a odpovídat klientům. Ve většině zaměstnání jsem si řídila pracovní dobu a rozhodování sama. Ne, že by to byla nějaká výhra, byly dny nebo víkendy, kdy jsem zažívala nekonečnou pracovní dobu, ale určila jsem si to já, protože to v danou chvíli jinak nešlo.

Zažila jsem i opačnou situaci, kdy mě volala osoba, která ani nebyla mojí přímou nadřízenou, každý večer, aby se zeptala na věci, které rozhodně mohly počkat. Po čase jsem telefon přestala zvedat. Časem se změnilo vedení, ale stejně jsem tam vydržela jen půl roku a z vlastní vůle odešla. Pro tuto velmi známou firmu jsem pracovala na pozici OSVČ, což tam byla běžná praxe, ale úkolování bylo na úrovni zaměstnance. Někdy nestačí, že vás práce baví.

ranní boj se Sárou

Sára často mění místa, kam se uloží ke spánku a většinou mi spává v nohách a já se bojím, abych ji neskopla. Od úrazu hlavy vstávám brzy v podstatě ještě v noci a Sára samozřejmě hned se mnou. Jdeme spolu na chvíli ven, potom je čas krmení a ranní pití kávy, u které píšu články. Napíšu několik článků, a protože jsem opravdu vzhůru už několik hodin, rozhodnu se, že si půjdu ještě chvíli lehnout. Ale Sára se rozhodne někdy dřív než já a zabere mi místo v posteli a někdy si dá hlavičku i na polštář. Já fakt nemám povahu na to ji vyhnat, i když ona by mě i sama asi pustila. Stačí, když se přiblížím a hned zvedá hlavu a kouká, co se bude dít. Když řeknu, že může, hned si zpátky lehne. Někdy si lehnu k ní do nohou a ležíme obráceně.

Ještě na závěr, co jsem napsala na facebook k fotkám: Už si se konečně vyspala? Hurá! Teď budu v posteli spát já. Stačí chvilka a už si není kam lehnout. Náš častý ranní boj se Sárou😂.

Sára nemá ráda focení a pokusy o fotky v posteli nedopadly většinou podle představ. Konečně se mi dvě aspoň trochu povedly.

Mějte hezký den.

proměnlivá růže

Tolik barev na jednom keři. Když jsem si tuhle růži koupila před lety, bylo tam napsáno barva růžová. Když poprvé kvetla a byla žlutá, chtěla jsem ji reklamovat. Ale jak se reklamuje žlutá růže? Druhý den se začala barvit do růžova. Před pár lety jsme ji museli přesadit, protože se jí nějak nedařilo. Dali jsme ji blízko třešně, protože prostor na zahradě chráníme, děti tady hrají často fotbal. Když jsme růži přesadila, byla nízká a třešeň nebyla také moc velká. Letos narostla růže opravdu do výšky a je plná květů a tak se keř setkal se stromem a když chci vyfotit růže, musím trochu držet větve třešně. Je na nich plno třešní, tak je nemůžu ani ostříhat. Na poslední fotce je vidět, kolik se dá z dálky z růže zachytit. No až skončí třešně, budeme muset větve přistřihnout. Nechápu, růže se zastříhává každý rok a vloni byla poloviční. Letos je větší než já.

Takže letos růže mezi třešněmi.

Pěknou neděli všem.