středa 20. května 2026

Kokořínsko slaví 50 let


K oslavě výročí jsou připraveny  akce, na kterých se podílí i Regionální muzeum Mělník. Uvádím zde pár akcí jen namátkou, všechny najdete na odkazu pod článkem. Fotky jsou moje z našich výletů po Kokořínsku a už na blogu i byly. Dávám tady jen výběr, bylo by jich moc.
Mějte pohodové dny.


Hrad Kokořín dal jméno celé chráněné oblasti Kokořínsko
Marta Dušková

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj, původně jen Chráněná krajinná oblast Kokořínsko byla vyhlášena 12. dubna 1976 a letos tedy slaví 50 let.
Správa CHKO sídlí v Mělníku, ze kterého se můžete vydat za krásnou přírodou i bohatou historií. V oblasti se mimo jiné nachází chráněná přírodní rezervace Kokořínský důl a jméno této oblasti dal Kokořínský hrad ze 14. století, který dodnes láká turisty. Pro krajinu jsou typické pískovcové skály, které vytváří skalní převisy, drobné jeskyně, výklenky a římsy a dochovaly se i některá skalní obydlí. Obydlí ve Lhotce u Mělníka je nejdéle obývaným kokořínským skalním obydlím, které sloužilo k bydlení ještě v roce 1982. Dnes je stálou expozicí Regionálního muzea Mělník a i místem konání zajímavých kulturních akcí.




Nad obcí Želízy v okrese Mělník ční 13 m vysoké skalní reliéfy Čertovy hlavy, které jsou dílem sochaře Václava Levého, o kus dál je možné navštívit jeskyni Klácelku v pískovcovém bloku se stejným názvem. Reliéfy zvířat z bajky, čeští hrdinové a trpaslíci, které jeskyni zdobí, jsou opět dílem Václava Levého, které vytvořil ve 40. letech 19. století.

Další dominantou je hrad Houska se známou bránou do pekel. To je jen malá část zajímavých míst Kokořínska. Vlastně jsem tady vyjmenovala místa z mnoha dalších, která dobře znám a která jsem navštívila, některá i několikrát. Chráněná krajinná oblast se jmenuje Kokořínsko – Máchův kraj od rozšíření, které bylo schváleno vládou 9. dubna 2014 s účinností od 1. září 2014. Do té doby to byla chráněná oblast Kokořínsko.

Nyní je možné si užít nejen přírodu a historii, ale v souvislosti s výročím 50 let pořádá CHKO KOKOŘÍNSKO – MÁCHŮV KRAJ množství zajímavých akcí. Můžete si například užít 7. 6. Putování za pověstmi Kokořínska – komentovaná vycházka pro rodiče s dětmi po místech opředených pověstmi na Trase Harasov – Pokličky či 20. 6. Soutěž v kosení – soutěž v kosení kosou pro širokou veřejnost, každý přihlášený bude kosit plochu o rozměrech 4×6 m a hodnocena bude kvalita posečení i rychlost. Cyklovýlet Máchovým krajem je možné si užít v červenci, v srpnu je připravena tradiční Netopýří noc – přednáška a blízké setkání s netopýry. Poté bude následovat krátká vycházka s ultrazvukovým detektorem pro monitoring netopýrů. Skalní byty a hrádky Kokořínska – komentovaná vycházka kokořínskou krajinou s PhDr. Kamilem Podroužkem, PhD. se uskuteční 5. září.

Regionální muzeum Mělník nabídne od 18. 9. – 3. 1. 2027 výstavu 50 LET CHKO KOKOŘÍNSKO - MÁCHŮV KRAJ se zajímavostmi o fauně, floře i samotné krajině Kokořínska. Hravá výstava s výukovými programy pro školy a turistickou výzvou. Program k výročí nabídne také vycházku za raky, geologickou vycházku a spoustu dalších zážitků. Podrobný program je k dispozici na webu CHKO Kokořínsko - Máchův kraj. Malé nahlédnutí do oblasti Kokořínska nabízím prostřednictvím svých fotografií. O většině jmenovaných místech jsem napsala i články. Akce k výročí 50 let od vzniku CHKO organizuje muzeum společně s AOPK ČR, RP Správou CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.





pondělí 18. května 2026

trochu jiná Praha


Tak a jsme v Praze 6 v Suchdole. Obec Suchdol byla k Praze připojena v roce 1974. V roce 1978 při studiu v Praze už jsem do Suchdola na praxi na zemědělskou univerzitu jezdila tedy městskou dopravou metrem a autobusem. Dnes tady bydlí dcera s rodinou a s ní a s Lolou a Alanem jsme vydali v sobotu na procházku po okolí, na zajímavá místa a kousek do lesa. Musím říct, že Suchdol si zachoval neuvěřitelnou pospolitost a všichni si pomáhají a udržují tady tradiční spolky. Drží spolu neuvěřitelně a to není ani v naší obci, schází se při různých nejen oficiálních akcích, ale jen tak při sousedských setkáních. Je to neuvěřitelné místo a Tereza se podílí na všem dění.
Mají nově opravenou kapličku s krásně udržovanou zahrádkou, před kterou je vzácný kříž, nový zajímavý hřbitov a vedle malou galerii a kousek les. Naproti hřbitova je opravdu důstojné místo, které slouží jako rozptylová loučka a vedle malý ovocný sad, kde je památná tabule se seznamem významných lidí ze Suchdola, kteří tady mají svůj ovocný strom a svou hrušku mají i Lidice.
Suchdolští mají poprvé ve své historii hřbitov. Podle expertů je moderní hřbitov architektonickou vzácností a je součástí areálu Zahrad se hřbitovem u kaple sv. Václava a byl postaven v letech 2021-2022. 
Příště vám ukážu kapličku a galerii, protože tam bude vystavovat Tereza spolu s Alanem.
Ještě se musím zmínit o novém členu rodiny. Psí holčička Meda je adoptovaná z Bosny a Lola si ji přála ke svým 13. narozeninám, ale to je na samostatný příběh. 
Tak třeba se vám procházka bude také líbit.
Mějte pohodový vstup do nového týdne.

























pátek 15. května 2026

k tomuhle filmu si asi popcorn nedáte

foto zdroj Pixabay

Dnes jsem psala článek o dokumentárním filmu Pan Nikdo proti Putinovi, a protože je k dispozici ke shlédnutí na webu ČT už jen pět dní, dávám jej hned i na blog, kdybyste někdo měli zájem. Odkaz je v článku. 
Mějte pohodový pátek.

Ke sledování filmu Pan Nikdo proti Putinovi se popcorn nehodí
Marta Dušková

Včera jsem konečně měla možnost shlédnout dokument Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v roce 2025 a přiznám se, že mě dost zasáhl. Samozřejmě o ruské válečné propagandě v ruských školách jsem četla a psala, ale zachycení skutečné reality je přece jen něco jiného. A hlavně realita je podstatně horší, než si člověk umí vůbec představit. Skutečné zážitky člověka, který vše prožil, vyvolaly ve mně silný dojem. Pochodující děti po chodbách školy za zvuků ruské hymny, skutečné zbraně v dětských rukou, kdy je místo učitelů učí Wagnerovci mířit těmi zbraněmi, přednášky o historii, které přednáší učitel upravené v duchu válečné propagandy sedícím malým dětem v lavicích, debaty učitelů ve sborovně, jak z toho ven a hledání řešení zhoršení známek všech žáků z důvodu nedostatku času na vyučování, protože je důležitější dodržování nařízení ze shora než vzdělávání. A tak bych mohla pokračovat, ale můj popis jen málo přiblíží dokument, který je nutné vidět.

Film vznikl díky odvaze oblíbeného učitele Pavla Talankina, které tajně natáčel dění ve své škole v Karabaši. Dokud to šlo, učil děti ve svém stále otevřeném kabinetu svobodnému projevu a k dětem přistupoval jako k přátelům. Natáčel jako dokumentarista dění ve škole, například školní slavnosti apod.
Po invazi na Ukrajinu přišly do škol povinné válečné osnovy a atmosféra se ve škole i ve městě začala měnit. Talankin nově musel natáčet nacionalistické nástupy a válečnou výuku. Natáčení nakonec využil i k boji proti zlu, se kterým nemohl souhlasit, a natáčel potají i to, co neměl v popisu práce. Povedlo se mu zdokumentovat, jak válka a násilná aplikace nové ideologie postupně ničí každodenní život i budoucnost příští generace, životy studentů a samozřejmě i učitelů, z nichž většina s násilnou změnou nesouhlasila. Ovšem odpor v Rusku je nebezpečný a je trestán. Z dokumentu je cítit naprostá beznaděj, a když se začne o školství zajímat v rámci válečné propagandy Putin a ve všech školách po celé zemi musí všichni povinně sledovat jeho proslov k učitelům a studentům, kde mimo jiné tvrdí, že válku nevyhrávají vojáci, ale učitelé, je nemožné projevit jakýkoliv odpor. Jen odvážný Talankin se odhodlá k nějakým protestům, například když pustí místo ruské hymny americkou. Od svých aktivit je však odrazován vedením školy a ocitá se uprostřed propagandistického tlaku.

Je nucen k natáčení propagandistických materiálů pro státní instituce a kvůli tomu se začíná měnit i přístup lidí z města a školy k němu, jeho děti už se bojí za ním chodit do kabinetu. Jeho natáčení ve městě se stává podezřelým a lidé před ním jen šeptají. Talankin několikrát ve filmu zdůrazňuje svoji lásku k městu a i k Rusku, ale rozhodne se záznamy tajně uchovat a vyvézt z Ruska, aby vydal svědectví o tom, jak propaganda a válka postupně proměňují každodenní život i vzdělávací systém v současném Rusku. Jeho poslední akce, kterou na škole zajišťuje, je poslední zvonění a při projevu se se všemi loučí a všem děkuje a má to vypadat jako loučení se školním rokem. Nikdo netuší, že je to jeho vlastní poslední rozloučení a i jeho matka při loučení je přesvědčena, že se brzy vrátí. Muselo to být hodně těžké rozhodnutí, ale daleko těžší asi bylo žít pod nátlakem v situaci, se kterou nesouhlasil a která se pro něj stala nebezpečnou. Kolem něj začala nucená mobilizace, která se týkala i Talankinových studentů a někteří se z války už nevrátili.

Jeho velká odvaha přinesla jeho dokumentu, který rozhodně za vidění stojí, sošku Oskara. Pozornost k dokumentu připoutala neplánovaná propagace v souvislosti se ztracenou a znovu nalezenou soškou Oskara. Soud v Čeljabinsku zakázal v Rusku šířit oscarový film Pan Nikdo proti Putinovi z česko-dánské produkce, což se dalo očekávat. Ruský učitel Pavel Talankin žije nyní v Česku a je přesvědčen, že kdyby neutekl z Ruska, byl by dávno za mřížemi. A to je rozhodně pravděpodobné.
Dokument vysílala nyní v květnu i Česká televize a dokument, který je možné si přehrát ještě pět dní, je k dispozici na webu ČT .

středa 13. května 2026

peří růžového plameňáka


Trochu jsem zachytila proměnu japonské vrbky, které se říká peří růžového plameňáka. Na úvod jsou fotky nejaktuálnější. Jen celou zelenou jsem nezachytila. Za tři roky se naše vrbka díky péči mého muže a neustálému zastřihávání proměnila v krásný solitér. Pěkný den všem.

P.S. Denně píšu dva někdy tři články, ale sem dávám něco jen občas. Článek o větrnících byl nedávno , a protože vás zaujal, dávám sem odkaz na pokračování, kdyby se někdo chtěl dozvědět více informací Větrníky bez souhlasu obcí? Plot podléhá delšímu schvalování než větrníky - Médium.cz (seznam.cz).