kouzelná země

Ve Stavovském divadle jsem nebyli možná pět let a já úplně zapomněla, jak je krásné. Byli jsme tam na představení mnohokrát, ještě když se jmenovalo Tylovo a pak se zase vrátilo ke svému původnímu názvu Stavovské. 

Naposledy jsme tam viděli úžasné představení Richard III., kterého tenkrát hrál excelentně Richard Krajčo.

Včera jsme měli možnost shlédnout představení podle románu Jáchyma Topola, prozaika, publicisty, básníka..., Kouzelná země, první kulturní zážitek, který jsme dostali od Ježíška. 
Představení zachycuje zlé okamžiky 20. století a vše začíná rokem 1968. 
Sám spisovatel někde přiznává, že z jeho knih je tahle i pro něj nejzamotanější. 
V činohře je pantomima, krásná stínohra i videoprojekce a vše umocňuje víceúrovňová scéna. 
A hlavním tématem je vlastně češství ve všech svých podobách a i ve své malosti.

Ale dost už, nejsem divadelní kritik. 

Mně se představení moc líbilo a vtáhlo mě do děje po celou dobu. Jediné, co mi teda vadilo, bylo dvouhodinové představení bez přestávky. 
Ke konci se už vrtělo a poposedávalo půl divadla včetně nás. 

Před představením jsme se u baru dozvěděli, že je to novinka, prý je to teď moderní a všechna představení, tedy i další dvě, na něž máme vstupenky, které spadají opět pod Národní divadlo, budou bez přestávky. 

Paní barmanka nám vnutila vodu, ať nemáte žízeň, mně se tahle novinka taky nelíbí, protože sem jedu jen na necelou hodinu. 

Mému muži se také představení líbilo, ale o trochu míň. V autě jsme si o zážitku vyprávěli a mě napadlo, zda mohou představení, které bylo jen v náznacích samozřejmě a to mám ráda, nemám ráda představení předestřené na talíři, kde je vše jasné a srozumitelné a není o čem přemýšlet, pochopit mladí lidé, kteří tu dobu vůbec nezažili. 

Mně to připomnělo některé hrůzné okamžiky tehdejší nesvobody. 

Moc se mi líbil David Prachař a Pavel Batěk, oba byli excelentní.

Tak moje maličká recenze vám o představení nic moc neřekne, vlastně jsem si to psala pro sebe, než zapomenu. 
Kdo ale budete mít možnost, určitě se běžte podívat. 

Za vidění to rozhodně stojí a scény se stínovým divadlem jsou pastvou pro oči i v té hrůze, kterou naznačují.

Já budu o tomhle představení ještě dlouho přemýšlet.

A myslím, že bych šla na něj znovu.