pěkný rozhovor...

Ne, nejsem typ, který sleduje celebrity a čte vše, co se o nich napíše. 

Přiznávám, že mě to vůbec, ale vůbec nezajímá. 
V tomhle případě je to ale něco jiného.

Pepu Melena sleduju. Nebojte, nejsem stalker a nemám ani žádné životní vzory a přehnanou úctu k autoritám jakéhokoliv druhu jsem nikdy neměla. 

Pepu znám možná už patnáct let, nevím přesně a jednu dobu jsme spolu hodně spolupracovali. Naposledy jsme se setkali asi před čtyřmi lety u malého projektu, který jsme spolu vymysleli, a kdyby patřil Pepa Melen do mělnického regionu, pravděpodobně bych o něm psala i do deníku. 

Pepa není jenom zpěvák, skladatel, producent atd., ale zabývá se už hodně let Zážitkovou prevencí pro děti i dospělé, takže určitě je o čem psát.

Tento týden jsem slyšela s Pepou moc pěkný rozhovor, který by myslím mohl zajímat i vás na blogu.

Upřimně popisuje svoji životní anabázi a i setkání s "vetřelcem", tedy téma, které tady spoustu z nás občas řeší a spoustu z nás se i osobně dotýká.

A není rozdíl ve veřejném či osobním vystoupení, Pepa se chová furt stejně a není možné nemít ho rád, tedy v mém případě ráda.

Tak konec velebení, trochu jsem si zavzpomínala a kdo máte chuť, pusťte si ten rozhovor.

Kopíruji sem i část textu z článku, který vám třeba připomene, kdo nevíte, kdo je Josef Melen.
Tak dnes to byla pravděpodobně výjimka. No, nikdy neříkej nikdy, páč nevíš...
I když tady o známých osobnostech z oblasti kultury píšu viz včera Milli Janatková či herec Pavel Batěk, jsou to moje články, které jsem psala do novin.
V úvodu vám posílám jednu píseň a Né, pětku, né to fakt není.
Pepíčku, moc tě zdravím a Andrejko Melenová i Vás.

Prokletí „Když jsem po revoluci začal dělat vlastní muziku, všechna vydavatelství, když slyšela moje jméno, tak mi řekla dvě věci: ‚Buď na té desce bude remake Né, pětku né, nebo se přejmenuj.‘ Už jsem s tím tehdy nechtěl být pořád spojovaný, už jsem nebyl dítě, tak jsem nechtěl zpívat o škole a o známkách. Měl jsem svoje písničky, měl jsem kapelu. Ale všichni chtěli Pětku a ani si neposlechli, co dělám nyní. Devadesátky pro mě v tomhle byly hodně těžkým obdobím,“ prozradil nám. Prokletí ale nakonec překonal. „Všechno máme v hlavě. Zlomilo se to tím, když jsem byl schopný udělat hudbu do zahraničí. Moje hudba vyšla v Americe nebo v JAR. To byla satisfakce. Je to o uvědomění si, jestli se tím člověk chce trápit a něco si dokazovat. Přišel jsem na to, že ne. A najednou to jde,“ svěřil se Melen.