nesnáším žlutou aneb jak reklamovat květiny?

Nesnáším žlutou barvu na květinách a obzvlášť žluté růže nemám ráda. V podstatě nevím proč, prostě to tak mám a naši zahradu ladíme od růžové, přes všechny odstíny červené až ke všem odstínům fialové. Ještě se tady možná objevuje nějaký odstín do oranžova, ale žlutá fakt ne. Ovšem až do včera.
Včera rozkvetla žlutá růže. Zasadili jsme ji před několika měsíci i s visačkou s fotografií růžové růže. Koupili jsme od vyhlášené firmy na trhu s velkým renomé, od které nakupujeme často a vždy bylo vše ok.
Petunie rostly a rostou jako blázen, maliny plodí pomalu už misku denně (rovněž zasazeny letos létě), ale toto je trochu úlet. Růže tedy má kapku růžové okraje, ale ani když zamhouřím obě oči, růžová se z ní fakt nestane.
Proboha jak se reklamují květiny?!
Jsem celkem asertivní člověk a s reklamacemi mám nemalé zkušenosti. Na problémy spojené s reklamací si vzpomínám párkrát a vlastně v paměti mi utkvěly pořádně jen dvě. Asi proto, že události mi přijdou vtipné. Tedy nevím, jestli se mi zdály vtipné tenkrát anebo až teď s odstupem času. Nicméně tyto dvě reklamace si fakt pamatuju, přestože už uběhlo spoustu let.
Jednou to byly sportovní značkové boty mého syna, u kterých se začaly po 14 dnech nošení projevovat výrazné vady (už je to dávno, takže si přesně nepamatuji, o co šlo, nicméně vady byly neslučitelné s dalším obutím této obuvi) a já jsem se při reklamaci dozvěděla, že vlastně boty nejsou na nošení, takže opotřebování bylo způsobeno nošením obuvi na noze. Nakonec jsem to ustála se slovy, že mě nikdo neupozornil, že jsou boty vhodné pouze na vystavení ve skleněné vitríně samozřejmě s dvířky, aby se na ně neprášilo a ještě je vhodné jim hrát obden Malou noční hudbu od Mozarta. Kdepak nějaký sport a zpocené nohy. Reklamace nakonec byla uznána, domnívám se však, že pouze z důvodu, že  se jednalo o velmi známou firmu, která má pobočky po celém světě.
Další reklamace, která mi utkvěla v paměti, se týkala mojí nové hnědé kožené tašky (dárek k vánocům). Po týdnu nošení vypadala víc obnošeně, než moje černá kožená taška, kterou jsem v té době vlastnila asi 6 nebo 7 let. Všude při každém běžném pohybu se stírala hnědá barva, takže jsem si mohla ověřit, že je taška skutečně kožená,
Jala jsem se tedy tašku reklamovat. Byl se mnou sepsán reklamační protokol a taška mi byla odebrána a měla jsem se ozvat asi za tři týdny, což je zákonná lhůta pro posouzení reklamace.
Zastavila jsem se po uplynutí určené doby osobně a jaké bylo moje překvapení, když bylo sděleno, že mi reklamace nebyla uznána, protože s taškou bylo zacházeno nevhodným způsobem. Už jsem říkala, že jsem celkem asertivní a nebyla jsem upozorněna, že nosit tašku přes ruku jako dáma je nevhodné zacházení. Sdělila jsem tedy tlumočnici tohoto závěrečného verdiktu, že bych týden musela tahat tašku po zemi po dlažebních kostkách po celém Václaváku od "koně" až dolů na Můstek aby získala takovou patinu stáří.
Tašku jsem nepřevzala  a trvala na novém posouzení. Když mi nebylo vyhověno ani po dalších několika týdnech či měsících, byla to opět celkem renomovaná firma,  která měla obchod právě na Václavském náměstí, trvala jsem na tom, že chci mluvit s majitelem.
Abych to zkrátila, odcházela jsem s penězi, protože moje urputnost pana majitele přestala bavit,což mi neopomněl sdělit se slovy, že stejně reklamaci neuznává.
Mezitím již nastalo jaro a o kus dál byl výprodej dlouhých kožených! (ano nepoučena, opět kůže) kabátů, hned jsem si jeden koupila a sloužil mi dlouho.
Ale panebože na již zasazené květiny moje asertivita fakt nestačí. Nevím, jak se reklamují květiny.
No nic, co už, vezmu ji asi na milost, a protože mám růže ráda, snad si oblíbím i tuto.
Aspoň že voní.