náhodou...

Náhodou jsem si všimla, že začínám být sběratelem. 

Ne plánovitě, či koncepčně. 

Ne z vlastního rozhodnutí.

Prostě náhodou.

Všechny naše děti včetně našeho zetě nám posílají pohledy z celého světa
 a já si je schovávám do odkladní poličky na poštu v kuchyni a občas si je prohlídnu a přečtu. 

V tom krátkém textu je zachycena chvíle okamžiku a někdy je tam vše.

A já tu chvíli možná vnímám po čase víc, než když se objeví pohled ve schránce. 

V době facebooku či skypu a jiných technologií, kde vidíte vše hned, 

začínají mít pro mě pohledy větší kouzlo. Je v tom i trochu nostalgie.

A ty texty.

Z Bangkoku - tenhle výhled mám při snídani. 
Kuba: Zdravím z tabákových plantáží a těším se, až vám to povyprávím. 
Londýn: Dnes jsme byli v muzeu. 
Z Bretaně Šťastný nový rok 2016 a těším se, až se uvidíme. Mám vás moc ráda. 

Z Benátek: premiéra dopadla dobře (už nevím jaká, všechny dopadly dobře). Doufám, že se máte dobře a tátovi jde autoškola na autobus...

 A u malůvek - babička na lodi (no to teda určitě, byla na lodi v Benátkách a v Chorvatsku a stačilo), 

kráva a druhá kráva - naštěstí už nevím, co to znamená, asi tam byly samé krávy. 
Z Holandska jak jinak namalovaný tulipán.

Řekla jsem si, že jsou tak krásné, že by chtěly zvěčnit. 

A hlavně malůvky, které mi posílá Lola od malinka, naše světoběžnice. 

Ježíš, já jsem sentimentální!!! Možná teď trochu sentimentu potřebuji.