vitráž

Některá dílka či způsoby tvoření jsou pro mě velkým uměním, která bych nedokázala napodobit ani zdánlivě ani neuměle, což se mi jinde daří. 

Mezi to určitě patří mimo jiné foukané sklo a vitráž. 

V životě jsem se pokoušela o různé druhy umění, hrála jsem divadlo, zpívala sóla, vyráběla šperky, šila do svého butiku na tehdejší dobu velmi odvážné modely, které se rychle prodávaly, zkusila jsem patchwork a dokázala jsem si ušít i kožich z pravé kožešiny s tím, že jsem si musela kožešinu i připravit. Zkoušela jsem vyrábět keramiku. Za chvíli to bude rok, co zkouším malovat. 

Zkrátka jsem přičichla a vyzkoušela spoustu věcí.

Ale jedno vím jistě. Jsou druhy umění či dovedností, které nikdy nezkusím. 

Mezi ně právě patří foukané sklo a vitráž. Spoustu věcí mě pořád láká na vyzkoušení, ale jsou věci, o kterých vím, že je prostě nikdy zkoušet nebudu.

Mozaiku už jsem tvořila a máme ji na zahradě, ale na sochu si fakt netroufám. 

O to víc se mi tohle umění líbí.

Původní cíl mého nákupu vitrážových ptáčků bylo obsadit bílou klec, kterou jsem dostala jako dárek už před třemi lety a furt je prázdná. A vypadá to, že dlouho bude. Nic se tam nehodí.

Zadala jsem si na Fleru, kde jinde, slovo ptáček a vyjelo mi spoustu zboží, krásného i nekrásného. Ovšem narazila jsem na Střelkyni, kde už jsem před lety nakoupila velkou vitráž do okna, kterou doteď miluju. 
Takže to byla jasná volba.

Ovšem do klece se opět nehodí, protože tam nevynikne krása vitráže. 

Tak jsem včera chodila po celém domě, fotila a neustále volala mého muže: 

pojď se prosím tě podívat.

Ptáčci nevypadají dobře ani v kleci, ani na kleci.

Budou zavěšeny chvíli tady v okně. Možná na furt.

Koukám na ně od psacího stolu a užívám si je. 
Pohled na ně mi přináší radost a pozitivní naladění.

Střelkyně, moc děkuji, je to radost!
Mějte pěknou sobotu. My jedeme zase do Prahy za uměním. 
Co to bude či vlastně bylo, prozradím až zítra.

P.S. A připomínám. Hrajeme do konce května.

je to normální?!

Historie naší mladé hrušky, která dosáhla věku tří let, se mi zdá poněkud podivná.

První rok urodila čtyři obrovské hrušky, důkaz je někde na blogu. 

Byly moc dobré a my se další rok těšili na větší úrodu.

Vloni kvetla jako blázen, ale ani jediná hruška, třeba i mrňavá jako náprstek, se neurodila.

Když letos kvetla, už jsme s mým mužem neměli žádná očekávání. 

Ale hruška je obsypána plody, a kdyby všechny uzrály a byly tak obrovské jako první rok, tak nutně musí ten zatím malý stromek zlomit.

Vypadá to, že hrušeň kouká na třešeň, jak se činí a snaží se kopírovat.

No, jsme zvědaví, jestli ochutnáme aspoň jednu hrušku.

Může tříletá hrušeň takhle rychle zplanět...?

No, v naší péči možná jo.

Předpokládám dva scénáře možného konce.

Kozel zahradníkem - a teda nic nebude.

Anebo čím blbější sedlák, tím větší brambory.

No necháme se překvapit.

Stromek u nás na zahradě ale zůstane v každém případě, i když jej mají v rukou naprostí amatéři.

Je to silný jedinec a ten k nám rozhodně patří s hruškami i bez.

P.S. Vzhledem k tomu, že kvůli přehlednosti soutěže nikdy nekomentuji, chci tady poděkovat za všechny milé komentáře pod včerejším příspěvkem. Váš zájem mě fakt potěšil. A hrajeme dál.
Jo, ještě něco. Tento týden mám nabitý, i dnešek, za chvíli letím na masáže, ale snad si konečně dnes najdu čas na vaše blogy. Čtu je pravidelně a teď nějak nestíhám.
Mějte pěkný den. A dnes v hlavní roli hrušeň.

hra o tři

Vaše včerejší milé komentáře, za které moc děkuji, rozhodly. 
Vyhlašuji dnes hru o tři své výtvarné pokusy.

Dávám sem víc na výběr, tak prosím napište do komentáře více variant podle svého přání.

Ten výtvor v úvodu je ale jen ilustrační, to je nový kousek, který jsem malovala v posledních dnech a se kterým se ještě nechci rozloučit. 

A je to připomínka putování s Bárou a taky se jmenuje Putování za červeným polem. 

Aby to bylo jednoduché na zapamatování, hrajeme do posledního května, tedy do pátku 31.5. 

Všechny obrázky budou bez rámů. 
Těším se na vaši účast. Losovat budu někdy příští víkend.

A hrajeme!!!

Tady můžete vybírat z akrylů, malované na plátně formát 40x28:

Červánky

u Labe

pod Řípem

lavička v parku

Středohoří

schody

zahrada v růžích

Tady je výběr z akvarelů, malováno na profesionální akvarelový papír, rozměr 24x30:

narozeninová

planá hruška

slunečnice na chodníku

vítaný nevítaný host

Od včerejšího večera prší. Jsem ale trochu zmatená vzhledem k odlišným informacím novinářů.

Prý déšť posledních dnů vůbec nepomáhá a je větší sucho než vloni a na druhou stranu prý hrozí povodně. 
Mám mít teda z deště radost anebo si ho nemám už přát?!

Dnešní host v dešti byl pro mě vítaný. 
Bez něj by možná dnešní příspěvek vůbec nebyl. 
Málokdy mám něco připraveno dopředu a jen velmi sporadicky vím, co budu psát.

Dnes ráno jsem pozorovala cestu malého hlemýždě, a protože mě zaujal, šla jsem pro foťák.

Vidíte na těch fotkách, jak má zdevastovaný domeček?

Někde se to chuďato odřelo.

Přiznávám, že tyhle maličkosti z přírody umím pozorovat teprve posledních pár let. Dřív bych možná přítomnost tohoto malého tvora ani nezaznamenala. 
Úžasná trenérka paměti, o které už jsem na blogu několikrát psala, by ze mě měla radost. Pozorováním života se prý trénuje paměť. 
No to já fakt potřebuju, protože po úraze to pořád není ono.

A ještě přidávám dnes něco pro zasmání.

Včera se u nás vystřídalo ppl i pošta. Objednávala jsem pro nás dva s mým mužem oblečení na teplé dny a a něco pro Justýnu.

Justýna byla teda dražší než zbytek rodiny.

Potřebovala toho hodně, zdravé granule, podestýlku na záchůdek a spoustu dalšího. 
Když mi to napsalo, objednej ještě za padesát korun a nebudeš platit poštovné, hledala jsem dál.

Podložka pro Justýnu mi přišla natolik vtipná, že jsem se rozhodla, že ji musíme mít.

Jen mě mrzí, že náš inteligentní a chytrý jezevec si žádné změny naprosto nevšiml a bez nějakého přemýšlení se vrhla na jídlo.

P.S. Dnes mám k vám neobvyklou prosbu. Už dlouho jsme tady na blogu o nic nehráli a vždy je to překvapení. Tentokrát potřebuji zpětnou vazbu, a tak se ptám, zda by někdo měl zájem o moje neumělé výtvarné pokusy. 
Je to jako s některými weby, které najednou udělají výprodej, protože potřebují místo pro nové zboží, potřebují vyprázdnit sklady. Jsem na to stejně, i když spoustu mých výtvarných pokusů visí v domácnostech mých přátel. 
Ráda bych tedy rozjela hru o tři dílka, která věnuji ráda tomu, kdo o ně bude stát. 
Budu ráda za vaše případné vyjádření. Pokud nebudou žádné komentáře, hra nebude, abych neměla pocit, že tady nutím někomu něco, o co vůbec nestojí. Malovat budu stejně.
Mějte se krásně.

bez naprostého soukromí

Za dnešní moji úvahu může naše Justýna.

Jako máma tří malých dětí jsem si kdysi přála víc soukromí. Ani na toaletě jsem nebyla sama a vzhledem k tomu, že jsem to měla třikrát, trvalo to docela dlouho. Určitě jste to měli všichni stejně. 
Já tenkrát toužila vypít si ranní kávu ještě horkou a někdy jsem ji dopíjela až večer. 

Dnes na to ráda vzpomínám.

Teď by se mohlo zdát, že už soukromí mám.

Vnoučata už trochu vyrostla, tak už jsme odbourali absolvování mojí toalety v kolektivu a už se mi daří být i při ranní sprše sama. 
Většinou jsme se tam nacpali všichni tři i s Lolou a Alánkem. Chtěli se prostě sprchovat se mnou, a když to přišlo poprvé, říkala jsem Tereze, prosím tě zakaž jim to.

Jestli to nevadí tobě, tak ať klidně jdou.

Sprchy nemáme nikde dost prostorné a nacpat se mým tělem zvící velikosti vorvaně nebylo úplně jednoduché. Kupodivu děti moje tělo nějak nezkoumaly. 
Jen Lolinka několikrát udiveně podotkla: babi, ty máš teda obrovská prsa!!! 
Ale nasmáli jsme se všichni, páč provést ranní očistu ve třech v prostoru sotva pro jednoho štíhlého nebylo jen tak.

Po třech letech, co jsem s Justýnou většinu času a většinou pracuju z domova, jsem zřejmě vychovala další dítě. Nejen, že rozumí všemu, co jí člověk říká, někdy musíme doma i šeptat, aby to neslyšela, ale poslední rok je jak můj ocásek a já opět ztratila soukromí.

Ráno nesmím zavírat toaletu, páč v ten okamžik se začne dobývat dovnitř, mlátit na dveře a řvát, takže musím otevřít a opět nemám soukromí žádné ráno. 
Justýna čeká, dokud nedokončím svoji potřebu a teprve potom odkráčí se mnou.

Minule jsem se chtěla zbavit jejího otírání o moje nohy a mytí drsným jazykem. 
No, nevím, jestli se jí zdálo, že ranní očistu potřebuju, ale je pravda, že ranní sprchu jsem ještě neabsolvovala. 

Povídám: Justýnko, ty už si dopapala? Podívá se přímo na mě, kouká do očí a ozve se něco jako lidské JO, a já povídám: dobře, já ti ještě přidám. 
Na ranní snídani dávám vždy jen půl kapsičky, někdy nemáme chuť na celou. 
Po tomhle rozhovoru najednou Justýna zmizí bleskem z toalety.

Když vstoupím do kuchyně, vidím, jak sedí před miskou jako vykřičník a kouká ke vchodu do kuchyně, kdy konečně přijdu a splním slib.

Já vím, je to k nevíře.

Moje mamka říká: no jo, ty s ní jednáš a mluvíš jako s člověkem, nediv se, že ti rozumí.

No, je tady teda určitý rozdíl oproti dětem. 
Nemusím ji přebalovat a posazovat na nočník. 

Ani uspávání nehrozí. Usne kdekoliv jako dnes ráno na stole na zahradě klidně v pozůstatcích nočního deště.
A jednou také na mém sezení venku, kde mám deku, když je zima.

Asi jí bylo zima taky.

Dnes jsme na toaletě opět byly spolu s Justýnou. A jakmile si beru, promiňte mi to velmi intimní svěřování, toaletní papír, je to pro ni známka, že jdeme.
A aby jste si nemysleli, že o soukromí přicházím jen ráno. 
Na toaletě mám nevítanou společnost několikrát za den, pokud je v dosahu a všimne si.
No prostě vychovávám další, v pořadí čtvrté dítě.
Ale nemám iluze, tohle vychovat nejde. 
Ale je úžasná, skvělá, moc hodná a všemu rozumí a občas i poslechne.

grilované plněné žampiony

Dnes naprosto prozaicky.

Měla jsem konečně úplně volný víkend, což tady už dlouho nebylo. Ne, že bych měla všechny pracovní, ale furt se něco dělo. Kultura, návštěvy a samozřejmě pracovní akce a to mi nepřijde sporák vůbec na mysl.

Můj muž koupil v týdnu obrovské žampiony na gril. 
Nakupuje většinou sám, já zatím píšu. 
Nevěděla jsem úplně co s nimi, ještě nikdy jsem je nedělala, tak jsem tentokrát hledala inspiraci na internetu. 

Našla jsem plněné grilované žampiony, ale téměř žádnou uvedenou ingredienci kromě těch žampiónů a česneku jsem doma neměla. 
Nicméně jako inspirace mi to stačilo. 
Použila jsem tedy klasicky, co dům dal a vznikla levnější verze nalezeného receptu podle mě.

Nakrájela jsem odříznuté nožičky žampiónů, na drobno nakrájený debrecínský bok, kousek uzeného tvrdého sýra, dva velké stroužky česneku (příště dám klidně víc), nasekala trochu čerstvé bazalky, sůl a pepř a zakápla jsem olivovým olejem a vše promíchala. 
Do hlaviček žampiónů jsem opět kápla trochu olivového oleje, naplnila směsí a dala do trouby na gril. 
Musím říct, že chuť předčila moje očekávání. 
Byla to opravdu delikatesa, tak do mého virtuálního receptáře patří.

Můj muž, když viděl tuhle moji přípravu, poznamenal: 
ty zas chceš udělit od Martiny řád zlaté vařečky, viď? 😁

Jako příloha opečená veka. Tohle bylo tak skvostné, že by se to hodilo i jako předkrm pro anglickou královnu. Já vím, přeháním. Není tam kaviár...

Tohle byla naše nedělní večeře, ale může být i jako oběd.

Po sobotní kachně s bramborovým knedlíkem a zelím to bylo odlehčení, i když pečenou kachnu s čerstvým dušeným zelím já teda fakt můžu.

Byla jsem včera natolik činorodá, že jsem ještě vyrobila ředkvičkový salát.

No, to už dlouho nebude.

Dnes máme tu kachnu, která zbyla od soboty a nikdy si nedáváme stejné jídlo dva dny po sobě.

Moc se na ni těším, a nejen proto, že dnes nevařím.

Přeji vám všem hezký vstup do nového týdne.

P.S. Pokud budete zkoušet, počítejte s tím, že obrovské žampiony se dost zcvrknou, takže je zapotřebí je naplnit vrchovatě.

a budiž světlo...

Po pár večerních návratech posledních dní z divadla jsme si uvědomili s mým mužem, jak moc nám chybí svítící stromek, který osvětloval téměř celou zahradu a který můj muž před dvěma týdny posekal s trávou.

Podívej se, jestli ten stromek ještě nemají.

Ježíš, nemají, už jsem se dívala, prodávali jej jako vánoční.

Stejně byl za pár šupů, což se projevilo po půl roce stání na zahradě v jeho kvalitě.

Začala jsem tedy něco hledat, já dlouho neotálím. Nejdřív něco, pak lampu a uchvátila mě mezi spoustou jiných na webu, kde už jsme světla několikrát nakupovali, tato venkovní lampa.

Od objednání dorazila rychle do několika dní.

Přiznávám, že světlo ještě není.

Zapíchli jsme ji provizorně a ještě nakřivo a včera chtěl jet můj muž pro kabel, že ji zapojí. Nakonec jsem mu to rozmluvila.

Ještě počkej, až si budeme jistí, že bude tady na značce.

No, zítra se asi už pojede pro kabel. Časový spínač od stromku naštěstí není zničený, takže se opět lampa nastaví, aby se rozsvítila v určitou hodinu.

Ten keř růží uprostřed se nám teda pěkně rozrostl po mém podzimním zásahu. Teprve na fotkách jsem si všimla, že nám tam začíná zarůstat krmítko a v létě pítko. Musím jej posunout.

Všimla sis, co tam vedle keře kvete bíle? Ještě jsme to na zahradě neměli.

No ani jsme nemohli. Páč já jsem tuhle památku po minulé majitelce sekala ještě zelenou. Bylo to zpočátku po celé zahradě, ale to už si můj muž nepamatuje. Vyrůstalo to mezi těmi kamínky, už jsem o tom psala, jako by celá zahrada snad původně byla skalkou.

Letos jsem to nestihla zničit.

Ale necháš to tam ne? Mně se to líbí a udržuju to sekáním, aby se to nerozrůstalo. 

Nechám, je to hezké.

A aby nebyl dnešní příspěvek tak jednotvárný, ještě se vrátím k našemu úsměvnému čtvrtku.

Říkala jsem o příjemném přivítání na autorském čtení a o dárcích, které jsme si odvezly spolu s výbornými zákusky, které se pekly kvůli nám.

To srdíčko na zavěšení je jen stříbrné, na fotce vypadá dvoubarevné. 
Asi odraz od okna.

Panáček je úžasný, krásná práce a háčkováno vedoucí knihovny prý právě pro nás.

Bára zakončila besedu slovy: podívej, já mám panenku i s copy, heč😅

Tahle slova vyvolala smích u všech přítomných a otázku, jak dlouho se vlastně znáte...?! 
Bára při mém představování jako přítelkyně, bývalé kolegyně, souputnici v životě a novinářky na besedě neopomněla říct, že je mladší než naše prostřední dítě.
Nepřipadá ti slovo přítelkyně kapku s nádechem něčeho, co nejsme?
Jo, já se tomu slovu taky občas vědomě vyhýbám, ale slovo kamarádka je málo.
A není jedno, co si kdo vlastně myslí?

Mějte krásnou neděli.