prázdné náměstí

Tak prázdné náměstí v Mělníku, jako bylo v neděli, jsem ještě nezažila. 

No je to logické. Na náměstí se pohybuji většinou ve všední den, kdy courají přes něj desítky lidí sem a tam. Vždy mě napadne, kde se ti lidi berou a kdo vlastně pracuje 😂. 

No samozřejmě jsou to i cizinci. 

O víkendu se na náměstí ocitám jen v době nějakých akcí a to je samozřejmě náměstí přeplněné.

Na nedělní pouliční představení jsme přišli o hodinu dřív, páč jsme plánovaný nákup stihli dřív. 

U bufetu, který je na náměstí stále, jsme si dali každý malé pivo. Bylo moc dobré a studené a já se kochala prázdným náměstím a mohla vidět budovy celé, ne přes hlavy davu či plné aut.

Povedlo se mi i poprvé zachytit výletní vláček, který patří k létu a projíždí historickým centrem města, myslím každý den. Někdy se s ním možná svezeme.

Na prvních  fotografiích je kašna se sousoším Vinobraní z roku 1938, jehož autorem je Vincenc Makovský, český akademický sochař. Na další krásná radnice.

V horní části náměstí blízko radnice je podzemní unikátní středověká studna ze 14. století, dnes je přístupná jen z podzemí. 
Dlouho byla jediným zdrojem vody ve městě a dodnes fascinuje svými rozměry, hlavně šířkou čtyři a půl metru. 
A tady dnešní malá procházka náměstím Míru končí. 
Mějte pěkný den.

P.S. Ještě připomínám, kdo se chcete zapojit do hry, můžete do pátku.

pouliční divadlo

Pouliční divadlo bývá obvykle součástí jiných větších akcí. 
Samostatně jsem jej neviděla vyjma Prahy či Paříže. 
Má svoje kouzlo a oprašuje tradice minulosti, kdy bylo pouliční divadlo celkem běžné.

Ze včerejší akce se mi nevybíraly fotky na blog snadno, abych neporušila zákon. 

Článek už vyšel včera, takže koho to zajímá, na další fotky se můžete podívat tady.

Opět přidávám článek, který jsem o tomhle divadle, které vystupuje po celé Evropě, napsala.

Hodinu před divadlem bylo náměstí tak prázdné, že takhle jsem jej ještě neviděla a měla jsem možnost nafotit to, co se mi ještě nepodařilo. 
Fotky náměstí dám ale až zítra, dnes je to jen o divadle.

Mělnické nedělní odpoledne patřilo nevšední loutkové pohádce

V rámci programu Mělnického kulturního léta ožilo v neděli náměstí Míru v Mělníku dalším kulturním představením. Tentokrát se nejednalo o hudební vystoupení. V hlavní roli byly odpoledne loutky, a to ne ledajaké. Loutky, které nikde nechtěli.

To je název loutkového představení v podání Cirkusu Žebřík. Klaun bez práce putuje světem a potkává kamarády, odložené staré loutky, se kterými založí nový cirkus. V představení byly propojeny všechny divadelní techniky, především loutka, klauniáda a pantomima a použity byly i některé cirkusové dovednosti. Toto umělecké spojení činí hru ojedinělou a přitažlivou pro všechny divácké generace.

Divadlo Cirkus Žebřík je loutkové a pouliční divadlo využívající pro představení všechny umělecké formy divadla a bylo založeno v roce 2006. Od té doby se s ním mohou diváci setkávat na ulicích, náměstích a divadlech po celé Evropě, nejdále hrál soubor v Bosně a Dánsku. Těžko je možné je někde minout, protože ke svým hrám využívají především živé hudby. Jejich repertoár zahrnuje hry pro děti i dospělé. Soubor čítá čtyři členy a v představení většinou vystupují dva herci.
Principál divadla Miloš Samek vysvětluje: „Všechny hry jsou autorské. I ta dnešní pohádka. Většinu si píšu sám anebo moje manželka Jana“.

Soubor vystoupí i na Mělnickém vinobraní s hrou pro dospělé Berounské pověsti. Nedělní představení Loutky, které nikde nechtěli vtáhlo do děje malé i velké diváky a pravděpodobně zanechá ve všech krásnou vzpomínku.
Marta Dušková

plavba na Labi

Dnes pokračuji páteční plavbou, páč do včerejšího příspěvku se mi všechno nevešlo. 

Tak dnes plujeme k hořínským zdymadlům. Je to historická památka z roku 1905. 
Rozhodně je to historie a přečíst si můžete tady  
Já nebudu konkurovat historikům, nic o tom nevím, všechno mám načteno.
Zrovna prochází opravou, několik týdnů byla zdymadla zavřena úplně. Teď už zase mohou lodě plout, i když se pořád část opravuje. Na tuhle plavbu by to ale vliv nemělo, protože je to okružní plavba a tady se loď právě otáčí a pluje zpět. Fotila jsem tedy ze všech možných úhlů.

Já jen dnes obrazem. Přiznávám, že jsem viděla poprvé, i když jsem v Hoříně byla několikrát.
A baví mě odrazy břehu ve vodě.

 A plujeme zpět. Tohle je nejstarší loděnice ve Středních Čechách.

Když jsem žádala po přistání kapitána, zda jej mohu vyfotit do novin, v průběhu plavby jsem jej nechtěla rušit, řekl: No konečně. Prý už říkal kolegyni, že chce vyfotit, hned jak se dozvěděl, že jsem na palubě 😀 

Tak snad se nebude zlobit, když jednu fotku dám i na blog.

Doufám, že se vám líbila i plavba zpět. Mějte pěknou neděli.
My dnes vyrážíme za prací. Na představení na náměstí se ale těším i osobně.
Doufám, že budu mít i nějaké fotky k reportáži na blog.