šílenství jménem Labubu

Dnešní příspěvek jen zdánlivě nesouvisí s prázdninami s dětmi, ale bez nich by nevznikl. Ze všech médií na mě už několik týdnů skáče bláznivé šílenství kolem panenky nebo příšerky Labubu a já vůbec nechápu, proč dospělí stoji na ni fronty, známé osobnosti si je věší na kabelky a všude ji propagují jako sběratelskou hračku. Proč pro mě není sběratelská se dozvíte v článku. Děti přijely letos na prázdniny poprvé samy vlakem a první prosba byla, aby mohly jít samy u nás do samoobsluhy k Vietnamcům. Tahala jsem z nich důvod jak z chlupaté deky. Babi, my jsme si našetřily na Labubu tedy Lafufu a ty mají jenom Vietnamci, a tak mě děti více zasvětily a z výletu jsme se stavili v Mělníku, protože jsem věděla, že u nás tuhle hračku fakt nemají. Když vyběhly z velkého krámu s hračkami, hned na mě volaly: babi, už můžeš napsat článek. Řekla jsem totiž, že ho napíšu jen, když se s tou hračkou seznámím. Všechny další informace jsou v článku.

Mějte pěkný víkend.

Labubu: fenomén, nebo nepochopitelné šílenství?

Pravděpodobně jste už o sběratelské plyšové panence Labubu, kterou vytvořil hongkongsko-belgický designér Kasing Lung, slyšeli. Poprvé byl Labubu představen v roce 2015.

Já rozumím tomu, že se líbí dětem a po této panence touží. Připomíná mončičáky, které vlastnily v 80. letech i naše děti, a dokonce jsem si vybavila, jak ty jejich vypadaly. Mončičák je již sběratelská rarita a dnes je koupíte třeba v aukci. Vlastní jej i naše vnučka a vybrala si takového, kterého měla naše dcera. Když jsem ho viděla poprvé, říkám: „Takového měla maminka.“ A vnučka odpovídá:„Babi, proto jsem si ho vybrala.“ Jo, mončičák byl tenkrát fenomén a měl malou konkurenci nebo možná vůbec žádnou. V Čechách moc speciálních a originálních hraček nebylo. Líbily se i nám, dospělým, ale na kabelky jsem si je fakt nevěšela.

Ano, pro mě je to celkem nepochopitelné šílenství, kterému propadl celý svět, a na své kabelky si je věší celebrity, ženy i muži. Já rozumím i sběratelské vášni, ale Labubu pro mě sběratelský kousek není, na to má příliš krátkou historii. Nicméně ať si já myslím, co chci, a nechápu tuto vášeň, v polovině června byla v Pekingu vydražena Labubu v životní velikosti za 3,24 milionu Kč. Podle aukční síně se jedná o nejdražší hračku svého druhu na světě.

Labubu stojí stovky, ale i tisíce korun a jejich popularita stoupá. Jediný přímý prodejce Pop Mart hlásí vyprodáno, a tak cena těchto příšerek samozřejmě díky přeprodávání přes různé platformy stoupá. Panenky se prodávají okolo 1500 Kč.

To přirozeně vede k výrobě napodobenin a padělků, a jak mě vnoučata poučila (ano, i oni už je mají), padělky se jmenují Lafufu, což je levná kopie populárního Labubu. Také si včera děti po našem prázdninovém výletu musely panenky koupit. „Babi, musíme k Vietnamcům, jen tam mají Labubu. My jsme si na ně ušetřili. Tak už je můžeš nafotit a napsat článek.“ Zmínila jsem se, že pokud je seženeme, napíšu článek.

Lafufu se oproti originálu samozřejmě liší kvalitou. Rozdíl je v kvalitě materiálu a zpracování detailů, ale přiznávám, že podle fotografií rozdíl moc nepoznám, ale jeden se nám už trochu na zádech rozpáral a musíme jej zašít. Ve vietnamských obchodech se cena pohybuje kolem 300 Kč nebo i 400 Kč.