Už jsem psala, že Sára nesnáší zimu. V pátek udělala pár krůčků a zůstala stát. Rozhlédla se a zjistila, že to pro ni není a vrátila se na čistý chodník. Říkám, tak se běž proběhnout. Podívala se na mě, jako že jsem se zbláznila. Občas se ve sněhu projde a dovádí mě k smíchu, když zvedne jednu zadní pacičku, oklepe ji od sněhu, aby ji zas do sněhu vrátila a tak to dělá opakovaně. Obě si už svorně říkáme, kde je to jaro. Je pravda, že dnes už tolik sněhu není. V pátek přišel můj muž z venku a poznamenal: tam je teda krásná zimní pohádka. Kdy už to panebože skončí?! Zasmála jsem se.
Mějte pěkný nový týden.
